Nejraději mám triky s ohněm. Rád hořím, říká kaskadér Rudolf Bok
Přední český kaskadér Rudolf Bok. FOTO: Foto: Petr Hrubeš

Nejraději mám triky s ohněm. Rád hořím, říká kaskadér Rudolf Bok

12. 11. 2022

Více než čtvrt století je držitelem světového rekordu ve skoku do stojaté vody a rekordmanem v hořícím běhu. Český kaskadér Rudolf Bok právě vydal svoji novou knihu Zákulisí filmu očima kaskadéra.

Je plná strhujících příběhů, ale i návodů a nákresů, například jak skočit z balkonu nebo jak se skutálet po schodech, aniž by se vám něco stalo.

Jak se člověk stane kaskadérem?
Důvody jsou různé. Někdo si toto povolání vybere a jde si za ním. Někdo má kaskadéra v rodině a ten ho tam protlačí. A pak jsou náhodní lidé jako třeba já. Můj otčím se jednoho dne vrátil večer z hospody domů a povídá: Chceš být kaskadér? Řekl jsem že jo, tak mi dal telefonní číslo na pana Jaroslava Tomsu, legendu českých kaskadérů a ten mě v roce 1988 pozval na první trénink.

Měl jste pro tu profesi nějakou průpravu?
Ano, hrál jsem fotbal. Dělal jsem lehkou atletiku – běh na 100, 200 a 400 metrů. Zajímal jsem se také o různé bojové sporty, tudíž jsem měl výbornou pohybovou koordinaci. Pak jsem se také samozřejmě musel naučit box. Chodil jsem do boxerské školy Rosti Osičky, mistra Evropy v boxu. To proto, abych vypadal ve filmu věrohodně, když dávám úder.

Jak dlouho trvala příprava než jste mohl tzv. na plac?
Naplno jsem trénoval asi tři měsíce. Potom jsem začal s drobnými kaskadérskými kousky. Poprvé jsem skákal z okna ve filmu Nahota na prodej.

Když se zamyslíte, řekl byste, že je to nebezpečné povolání?
Jak kdy a jak pro koho. Když je člověk připraven, tak by se na 99,9% nemělo nic stát. Až na nějaká drobná zranění. Když je blbej den a nic neklape, může kaskadér i zemřít. V sedmdesátých letech se natáčel film Příběh mrtvého muže a produkce řešila, zda náklaďák plně naložený pískem, který má přejet člověka, bude řídit profesionální řidič nebo kaskadér. Za volant posadili profesionála a když mu hodili do cesty figurínu jel rovně a nepřejel ji. Ale když skočil pod kola auta kaskadér Josef Plachý, tak se lekl a přejel ho předními i zadními koly. Byl na místě mrtev. Příště by produkce určitě obsadila do role řidiče kaskadéra, protože je na podobné situace zvyklý a nezpanikaří.

V září 1997 jste skočil z výšky 58,28m ze Žďákovského mostu do Orlické přehrady. Tento světový rekord nebyl dosud překonán. Co stálo za vaším rozhodnutím ke skoku?
Někdo z kaskadérů řekl, že to nejde skočit. Jel jsem se tam podívat a řekl jsem si, proč by to nešlo? Nepřipadalo mi to tak vysoké a nebezpečné. Skokem z takovéto výšky jsem chtěl dokázat nejen sám sobě, ale i ostatním, že jsem jeden z nejodvážnějších světových kaskadérů. Chtěl jsem být špička ve svém oboru.

Jak jste se na tento skok připravoval?
Především psychicky. Také jsme začali trénovat skoky do bazénu v Podolí. Postavili jsme si 15 metrovou věž, protože tam stojí jen desetimetrová. Připravovali jsme se na natáčení filmu Titanik. Natáčet potom odjelo jen třináct lidí, já jsem mezi nimi bohužel nebyl. Ale to trénování skoků mi dodalo určitou jistotu a tu jsem potom využil na Orlíku. Říkal jsem si, že to nebude o tolik těžší, že jenom budu padat o něco déle.

Použil se ten skok v nějakém filmu?
Ne, ve filmu se rekordy nelámou. Tam dostanete zadaný úkol a ten splníte. Rekordy jsou výzvou pro kaskadéry, sportovce a dobrodruhy, kteří chtějí dokázat, že zvládnou něco víc než ostatní.

Ale vy jste to málem odnesl...
Ano, měl jsem dvojitou frakturu páteře, hematom v ledvině a plíce z jedné třetiny pohmožděné. Netušil jsem, že to takhle dopadne. Každý k podobnému záměru přistupuje s tím, že je dobře připraven a že to dobře  skončí.

Měl jste nějaké ochranné pomůcky?
Ano, měl jsem motokrosový páteřní chránič, suspenzor, neopren č.7, to je jeho tloušťka. Neopren má tu výhodu, že má uvnitř dusíkové bublinky, které vás vynesou na hladinu. Měl jsem rukavice a boty na lezení značky Ninža. Ty mi anatomicky chránili nohy. Chtěl jsem se těma botama zaříznout do hladiny. Rekord nebyl prozatím překonán, nikdo se do toho nehrne.

Další váš známý rekord je běh hořícího člověka...
To jsem si vymyslel sám. Odjakživa rád hořím, připadá mi to nebezpečné a efektní. Podle mě je oheň oku lahodící. Uběhl jsem jako hořící člověk 307 metrů.

Jaké pomůcky na takový běh v ohni potřebujete?
Je to hlavně nehořlavé prádlo, jaké mají třeba jezdci formule 1. Chráníte se chladivými gely a nehořlavými tkaninami. Musíte mít speciální hořlavou pastu. Namíchat hořlavé materiály je přímo alchymie. Dobrá příprava je v rukách pyrotechniků nebo kaskadérských koordinátorů.

K čemu podobné rekordy slouží?
No, kdyby se většina takových rekordů nekonala, nestane se nic. Kdyby se přestal hrát fotbal, hokej a nikdo by se nepokoušel o atletické rekordy, nestalo by se také nic. Svět by fungoval dál. Každý rekord je však důkaz toho, že se dají posunout lidské hranice či možnosti společně s pudem sebezáchovy. Je to koření života a  bez světových rekordmanů by byl pro všechny život mnohem chudší a nudnější. Lidé potřebují rekordy a rekordmany, je to součást naší kultury.

Ve kterých známých filmech zahraniční produkce jste vystupoval?
Vzpomenu jen na ty nejznámější. Byl jsem s Brucem Willisem v Hartově válce, Dolphem Lundgrenem ve filmu Střelec, ve filmu Fatherland, kde jsem hrál člena gestapa a ochranku Adolfa Hitlera. Velkou radost mám z toho, že jsem se objevil v Lize výjímečných, kde byl hlavním hrdinou Sean Connery a Pety Wilson.

Máte nyní nějaké nabídky na působení ve filmu?
Já jsem prozatím s kaskadérstvím skončil. Zdálo se mi, že mě málo obsazují a nechci se nikde doprošovat. Mám jinou práci, musím nějak živit rodinu. Rád bych něco udělal, ale už ne standardní akce. Nechci být třeba členem vojska jako ve filmu Stalingrad, který jsme natáčeli za polárním kruhem. Dal bych si menší epizodní roli nebo něco zajímavého. O kaskadérský štěk již nestojím.

Jaký je Váš tajný plán, co by jste chtěl jako kaskadér ještě dokázat?
Chtěl bych projet 25 hořících překážek a třeba bych u toho i sám hořel. Rekord by se měl odehrát v příštím roce v Pelhřimově, městě rekordů.

Napsal jste také knížky...
Celkem jsou zatím tři. První, která se jmenuje Jsem kaskadér (Olympia 1999) je o naší profesi a o významu naší práce. Ale já jí říkám, že je floutkovská, protože v ní není vystižena hloubka našeho řemesla. Byl jsem v době, kdy jsem ji psal, opravdu ještě floutek. Pak jsem napsal sbírku básniček pro děti, kterou jsem však vydal vlastním nákladem. Dětem se líbí básničky o bleší přepravě, jak blechy čekají na patníku, až se pes vyčůrá aby si na něj mohly naskočit a dopravit se dál. O žížalím bále, jak žížaly trsají na louce, o slepičce, jak na ni všichni naléhají, aby snesla vajíčko a ona jim zdrhne a v klidu si vysedí kuřátka, o hvězdičce, která ukazuje lodím sever. Třetí kniha, která teď vyšla, se jmenuje Zákulisí filmu očima kaskadéra a obsahuje příběhy, historky z natáčení, je v ní také 6 QR kódů, které si čtenář pomocí čtečky načte a uvidí videa. Popisuje rovněž techniky a odhaluje některé triky. Raritou jsou nákresy akcí, ty budou jistě vítané lidmi, kteří mají smysl pro detail a zajímají se o to, jak se co dělá. Můžete odhalit, jak třeba skočit bez následků z balkonu. Knížka je k dostání v běžných prodejnách knih.

 

 

 

rozhovor
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Michaela Daňková
Děkuji moc za článek!! Jsem ráda, že kaskadér byl představen hlavně jako člověk - se svými radostmi, ale i s tím jak sám sebe vidí. A je vidět, že že pan Rudolf Bok má sebereflexi velmi dobrou a umí se na sebe podívat s nadhledem a humorem. A moc děkuji autorce článku - paní Boženě Hažové, které se to podařilo zachytit. Přeji dobré dny - autorce, redakci i čtenářům! A hodně dobrých skoků panu Bokovi.
Martin Vrba
A jako příklad, že kaskadéři musí mít k sobě i dobré spolupracovníky - tedy vlastně také kaskadéry, tak to mi vyprávěl pan Srstka i ten případ, kdy profesionální řidič přejel kaskadéra. I v tomto článku je o něm řeč. Tehdy to bylo vzhledem k natáčení toho našeho filmu "Cena zlata") - snad se tak jmenoval - už to nevím přesně. Skoro současně - byli z toho všichni smutní. Proto asi dělal Srstka ten nábor u mne - ale když mi to vyprávěl, tak mne tím nezískal, ale naopak odradil.
Martin Vrba
Jak jsem se já stal málem kaskadérem. To, že jsem dělal skoro deset let v televizi rekvizitáře, to už víte. V jednom válečném filmu měli partyzáni přepadnout Němce, kde před jejich kolonou jela hlídka na motorce s lodičkou, na které byl umístěn lehký kulomet. Partyzáni měli s malého vršku u cesty nejdříve svrhnout na tu hlídku kameny a až by ta hlídka s motorkou havarovala, tak je tiše zabít bodáky. Nesměli použít střelné zbraně, tím by se o útoku dozvěděla celá vojenská kolona, která měl být hlavním cílem útoku v této malé soutěsce. No a já ještě s kolegou jme měli ty "kameny" na tu motorku z toho vršku hodit. Chtělo to odhad, aby ty kameny spadly těsně před tu motorku (nejraději mezi tu lodičku a motorku), aby ji to zablokovalo. Jasně, že byly použity kameny z latexu a ty , jak známo, na zemi poskakují a zkazily už nejednu akční scénu ve filmu a proměnily ji v komedii. Tak se stalo i tentokrát a tak bylo s kaskadéry domluveno, že se to provede se skutečnými kameny. Nojo - kaskadéry - ty vojáky jsme měli, ale chyběl další kaskadér, který by s nimi spolupracoval a dokázal ty skutečné kameny na ně hodit. A tak Zdeněk Srstka mne požádal, abych to byl já - kdo ten první velký balvan na tu motorku hodí. Neustále mi mazal med kolem huby, jak jsem perfektně házel ty latexové kameny - jak přesně dopadly před tu motorku a pak se přidal produkční, že se tím stanu také tím kaskadérem a že za to dostanu zvláštní honorář. Já šetřil tehdy na cívkový magneťák z Tuzexu a to převážilo a utlumilo můj pocit sebezáchovy, že to může dopadnout blbě, že někomu tím ublížím. Nechal jsem se zblbnout. Srstka mi řekl, že jsme všichni pojištěni a že neponesu žádnou zodpovědnost za případné újmy na zdraví těch kaskadérů. Když mi Srstka vynesl sám na kopec ten správný kámen, který vážil asi 10 kg, poplival ho pro štěstí a pak i mne, tak se všichni rozprchli na svá místa a já tam zůstal sám. (Několikrát se zkoušelo nanečisto, kdy mám ten kámen hodit - v jakém bodu musí být ta motorka a kdy musím ten kámen odhodit, tam byl pro mne umístěn menší bílý kámen - v tu chvíli jsem měl ten svůj velký shodit na silnici). Tak se mi opravdově rozklepala kolena - byl jsem na tom hůře, než ten partyzán v té pravé válce. On mohl - měl zabít, já nesměl ani víc zranit kaskadéra. Kamera - pokyn do megafonu a už slyším její zvuk - už ji vidím - už je na značce - házím - dopadl přesně na tu lodičku vedle kulometu. Kaskadér za řídítky motorku strhla ke straně, všichni tři vojáci se válí po zemi v prachu - stop. Konec záběru - na první dobrou. Lodička má sice v sobě pořádnou proláklinu, hodnoceno pozitivně - to se vyklepe, ale za hrdinu jsem já. Srstka mne chválí - že jsem to udělal výborně - já jsem pobral honorář, ale sám se sebou jsem spokojen nebyl - nechal jsem se zblbnout - mohlo to dopadnout blbě. Srstka mi přesvědčoval, že kaskadéři k sobě potřebují i takové lidi, kteří nikdy nemusí být vůbec vidět, ale že na nich to závisí - musí pracovat na 100% a že bych to mohl s nimi zkusit - ne odmítl jsem to - rekvizitář - to bylo mé místo u filmu - klídek a ne tyto nervy, kde jde o život.:)
Soňa Prachfeldová
Musí být k tomu odvaha a kondice. Je to nebezpečné.
Jana Šenbergerová
Jestlipak pan Bok padal i/jen na bok?
Naděžda Špásová
Pár kaskadérů jsem osobně zažila, když jsem pracovala na Barrandově, byla s nimi někdy i legrace. Bohužel, jsou vetšinou už v pánu. Pan Bok má charisma.
Danuše Onderková
Moc zajímavé povídání, mám sice ráda adrenalin, ale to je i pro mě je to dost nebezpečné. Ale nebezpečí číhá všude i v obyčejném životě a každý si své vybere sám. Přesto kaskadéry obdivuji. Díky, Honzo, za nakouknutí do zákulisí kaskadérů.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden

Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.