Sen, to jsou dvířka skrytá v tom nejvnitřejším koutku naší duše. Pro primitivního člověka mají sny daleko větší a vyšší hodnotu, než pro nás, kteří žijí v tzv. rozvinuté společnosti. Ať se něco zdá v noci, či o něčem sním s otevřenýma očima. Vždyť je to tak hezké, mít víru v to, že něco z našeho snění se uskuteční. A když ne, nevadí, i prosté chvílky životní stojí za to.
Tak si tedy občas sním. Nevědomě ve spánku, tam je to zřejmě založené na tom, co prožívám, co mě tíží, a činí starosti, co bych si přála. A pak vědomě, kdy se zasním, nebo i zamyslím během některé chvíle, kdy jsem sama a mohu si dovolit nevnímat okolí. Když jsem s lidmi, mohla bych se dočkat dotazu - co je, ty mě nevnímáš, jsi v jiném světě, vůbec tě nezajímá, co ti tu vykládám, anebo, kam to čučíš? Nejlépe to řešil můj vnouček, který má ještě svoje instinkty, které my jsme s věkem pozbyli. Seděla jsem na lavičce, čučela do neznáma a on přišel, zatřásl mnou a povídal: "babičko, jak můžeš spát, když máš otevřené oči?"
Tak si tedy občas sním. Za dne o tom, jak moje vnoučata vyrostou, co z nich bude, jak se budou mít. Sním o lidech, kteří k sobě budou přívětiví a nebudou ukazovat několik různých tváří pro různé příležitosti. Sním o tom, aby ti, kteří jsou zodpovědni za vývoj a budoucnost v naší zemi, konali moudře a nestavěli lidi poti sobě. Aby vnímali svůj národ, že jsou tu pro něho, že jsou jeho zaměstnanci. Sním o společnosti rozvinuté a moudré, nikoliv válčící a usmrcující.
Za ranních úsvitů se mi občas zdává i o mých milých, kteří už tu s námi nejsou. Z naší rodiny jsem nyní ta nejstarší a také si moc dobře uvědomuji, že tu nejsem navěky. Chtěla bych pořád ještě předávat to dobré, co je ve mě, to dobré, co mě život naučil, tu odolnost, která dovolí snášet i kruté životní chvíle.
Když jsem se podívala do mého fotoarchivu, který je pěkně v neladu a vzala moje začátky s digitálem, tak dochované mám z roku 2012. A tak jsem vzala z každého roku něco, až do roku 2022. Jaké to dovede vyvolat vzpomínky, vracet se jen třeba do doby před deseti lety. Musím říct, že hezké, nostalgické, prostě kus života je uschováno v těch fotkách. Přesto, určitě přes zimu něco zredukuji.
Sny jsou někdy jednoduché, někdy komplikované, někdo jim přikládá důležitost, někdo ne. Každý člověk má své sny. Nelze ovlivnit sny, které se nám zdají ve spánku., v nevědomí. Můžeme zcela jistě ovlivnit své sny životní, které provází každého člověka, jeho životem. Je krásné, pokud z velké části své sny uskutečníme. Také se mi zdaleka nevyplnilo vše, co jsem si přála a co jsem chtěla. Život nabral obrátky poněkud jiným směrem, než kam jsem chtěla jít. A tak po těch cestách a cestičkách jsem došla až tam, kde nyní jsem. A jsem vděčná a ráda, že jsem svůj život prožila nejen ve snu, ale zejména v životě. A ještě chodím po stezkách a pěšinách a obdivuji pořád krásu přírody a vážím si dobrých lidí. I prosté chvilky životní stojí za to.
Je duše lidská tak jako voda:
Z nebe se snáší, k nebi se zvedá a znovu dolů
zas musí k zemi věčnou změnou.
Goethe