Tak tento výrok jsem před časem objevil v jednom seriálu vtipů. Autor tohoto výroku tam nebyl uveden. Bylo tam podobných mouder hodně, ale tento výrok mne zaujal ze všeho nejvíc. Jeho síla spočívá hlavně v tom, že byť byl myšlen jako vtip, jeho obsahem je drsná realita.
A tak jsem si našel, co nám o pojmu „optimismus“ říká moudrý web. Hned v úvodu mne zaujal jeden článek. Jakási mladá žena nás v něm, v osmi bodech, vehementně přesvědčuje, že optimismu je možné se naučit. No, nechci jí ten názor brát. Ale tak docela ho nesdílím. Píše o sobě:
„Jsem žena mnoha zájmů. Copywriterka na volné noze.“ A tak dále.
Především jsem si musel vyhledat, co termín copywriter vlastně znamená. Na tyto anglicismy, které dnes przní ve velkém množství naši řeč, jsem silně alergický. Informaci mi poskytla wikipedie. Ta ví vše. Ještě že ji máme.
„Copywriting je tvorba reklamních a marketinkových textů.“
Asi by se to dalo říci jinak, ale prosím. To bychom však nebyli in, jak je dnes moderní a žádoucí. Já v tomto případě určitě in nejsem.
Vraťme se ale k optimismu. Jak píše ona autorka, tak ten naučený optimismus z nás bude po její výuce přímo zářit.
Já se nepovažuji ani za pesimistu, ale ani za optimistu. Jsem realista. A snažím se věci a jevy kolem sebe vnímat přirozeně, a nikoli naučeným a násilným prizmatem. I když s většinou z těch osmi nabízených bodů je možno jednotlivě souhlasit, řídím se raději rozumem. Negativní jevy vnímám negativně, pozitivní kladně. V normálním životě mě to nijak neomezuje.
Nebudu zde jednotlivé body rozebírat. Nebylo by to vůči autorce, která svým článkem chtěla zřejmě notorickým pesimistům pomoci, ani moc vhodné.
Ale na závěr si pouze dovolím malou citaci ze samého konce článku. Je to skutečně perlička!:
„Vytvořte si afirmační tabuli. Tabuli umístěte do míst, kde denně procházíte. Můžete si na ni nalepit obrázky svých snů a přání, různá motta a citáty. Budou vás inspirovat každý den“.
Tak přemýšlím, kam bych mohl takovou tabuli umístit. Na stěnu nad televizi asi ne. I když by se možná hodila při přehrávání večerních zpráv. V kuchyni, kde jsem nejčastěji, zase není místo. Nad počítačem mám obrázky svých blízkých a obrázky z cest. Tam nucený optimismus nepotřebuji. Zbývá jediné. Kus místa by se možná našel v koupelně nad toaletou. Problém by ale byl v tom, že když se k onomu úkonu posadím, tak bych na tu ceduli bohužel neviděl.
Tak vám nevím. Asi budu muset zůstat realistou.
