O optimismu
Ilustrační foto: Pixabay

O optimismu

19. 11. 2022

„Optimista je člověk, kterému staré nenaplněné sliby nebrání v radostném očekávání slibů nových“.

Tak tento výrok jsem před časem objevil v jednom seriálu vtipů. Autor tohoto výroku tam nebyl uveden. Bylo tam podobných mouder hodně, ale tento výrok mne zaujal ze všeho nejvíc. Jeho síla spočívá hlavně v tom, že byť byl myšlen jako vtip, jeho obsahem je drsná realita.

A tak jsem si našel, co nám o pojmu „optimismus“ říká moudrý web. Hned v úvodu mne zaujal jeden článek. Jakási mladá žena nás v něm, v osmi bodech, vehementně přesvědčuje, že optimismu je možné se naučit. No, nechci jí ten názor brát. Ale tak docela ho nesdílím. Píše o sobě:

„Jsem žena mnoha zájmů. Copywriterka na volné noze.“ A tak dále.

Především jsem si musel vyhledat, co termín copywriter vlastně znamená. Na tyto anglicismy, které dnes przní ve velkém množství naši řeč, jsem silně alergický. Informaci mi poskytla wikipedie. Ta ví vše. Ještě že ji máme.

„Copywriting je tvorba reklamních a marketinkových textů.“

Asi by se to dalo říci jinak, ale prosím. To bychom však nebyli in, jak je dnes moderní a žádoucí. Já v tomto případě určitě in nejsem.

Vraťme se ale k optimismu. Jak píše ona autorka, tak ten naučený optimismus z nás bude po její výuce přímo zářit.

Já se nepovažuji ani za pesimistu, ale ani za optimistu. Jsem realista. A snažím se věci a jevy kolem sebe vnímat přirozeně, a nikoli naučeným a násilným prizmatem. I když s  většinou z  těch osmi nabízených bodů je možno jednotlivě souhlasit, řídím se raději rozumem. Negativní jevy vnímám negativně, pozitivní kladně. V normálním životě mě to nijak neomezuje.

Nebudu zde jednotlivé body rozebírat. Nebylo by to vůči autorce, která svým článkem chtěla zřejmě notorickým pesimistům pomoci, ani moc vhodné.

Ale na závěr si pouze dovolím malou citaci ze samého konce článku. Je to skutečně perlička!:

„Vytvořte si afirmační tabuli. Tabuli umístěte do míst, kde denně procházíte. Můžete si na ni nalepit obrázky svých snů a přání, různá motta a citáty. Budou vás inspirovat každý den“. 

Tak přemýšlím, kam bych mohl takovou tabuli umístit. Na stěnu nad televizi asi ne. I když by se možná hodila při přehrávání večerních zpráv. V kuchyni, kde jsem nejčastěji, zase není místo. Nad počítačem mám obrázky svých blízkých a obrázky z  cest. Tam nucený optimismus nepotřebuji. Zbývá jediné. Kus místa by se možná našel v koupelně nad toaletou. Problém by ale byl v tom, že když se k onomu úkonu posadím, tak bych na tu ceduli bohužel neviděl.

Tak vám nevím. Asi budu muset zůstat realistou.

 

 * * *

glosa
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Už před časem jsem si uvědomila a tento článek s diskuzí mi to potvrdil, jakou mám výhodu, když znám obě polohy. Víte, jaká to je úleva, když se z pesimistky stane optimistka?, když se celé okolí pesimistů shoduje na tom, že můj optimismus je falešný a jen já vím, proč mi jejich postoj nevadí. Za třicet let umřu raději jako optimista, než jako pesimista :-) :-)
Jan Zelenka
Pane Vrbo, velmi dobrý komentář. Já příliš nevěřím těm, co o sobě striktně prohlašují - jsem pesimista, nebo - jsem optimista. Člověk v sobě nosí obojí, záleží jen na tom, jak se projeví v postoji a řešení různých situací. Velký dík za vaše komentáře.
Jana Jurečková
Já jsem pesimista a závidím všem, co berou vše z té lepší stránky. U mě to jinak nejde, mám to asi tak nastavené.
Martin Vrba
Nyní jsem si uvědomil, že jsem nikdy nezažil, že by se někdo označil sám za pesimistu - i když tak na všechny v okolí působil, ale často jsem zažil lidi, kteří se sami označili za optimisty, ale celé okolí se shodlo na tom, že jejich optimismus je falešný, protože pramení z neznalosti věcí. Kdysi dávno jsem ležel v nemocnici na pokoji s jedním velice nemocným člověkem před umřením, kterého ještě k tomu všemu rozbolel zub a tak jsme šli spolu do pavilonu, kde byla zubní chirurgie, on nevěděl, kde to je. Povídali jsme si cestou a on byl v dobré náladě a pln optimismu, protože krvácení své prostaty si pro sebe zdůvodnil tím, že ženy takto krvácejí každý měsíc od 13 do 50 a žijí i po 80. :)
Jana Kollinová
Už si nevzpomenu při jaké příležitosti jsem byla podrobena testu, ze kterého vyplynulo, že jsem pesimistka. Nelíbilo se mi to, protože sama sebe vnímám jako realistku (WIKI), a tak celoživotně přesvědčuji svoje pesimistické alter ego o tom, že se mýlí a kdyby bylo více vstřícnější, mohly bychom vidět svět optimističtěji. :-))
Soňa Prachfeldová
Každá úvaha je zajímavá, každá má v sobě kus pravdy, některé jsou namíchané, tak i tak. Základy máme v genech, v sobě, další poznatky a přístupy přibývají se životem, který nám naděluje, dává i bere. A my si to zpracováváme, jak jen to jde, anebo, jak bychom chtěli. A někdy se trefíme, někdy si vytváříme iluzi a chceme jí věřit. Život není peříčko.
Jitka Caklová
17:57 - Pane Vrbo, řadu Vašich postřehů, poslední větu obzvláště vidím naprosto odlišně a přesto bych si nedovolila napsat Vám, že nemáte pravdu, neboť kdyby to nebyla Vaše pravda určitě byste to nenapsal. :-)
Martin Vrba
V prvé řadě si žádný rozumný optimista o sobě nemyslí, že je mu hej, protože je tím optimistou, ale jen skromně si myslí, že má štěstí v tom, že ho zatím nic tak smutného nepostihlo, jako mnoho jiných kolem něj a je k nim pozorný, protože už zítra může k nim patřit i on. Ale určitě platí, že se už u malých dětí na pískovišti ukáže, jak budou později v životě odolávat nepohodě nebo dokonce i tragédiím. Každé dítě reaguje jinak, když mu někdo zboří jeho hrad. Někdo si začne stavět hned jiný, někdo vezme toho ničitele lopatkou po hlavě, někdo se rozbrečí a přestane si hrát, někdo už na pískoviště přestane chodit, někdo se s tím ničitelem spojí a postaví další hrad spolu, atd. Ano - lze se naučit překonávat překážky, ale že by šlo úplně změnit člověka, který vidí všechno černě, aby viděl všechno růžově, tak tomu nevěřím. Bylo by to jak směšné tak i životu nebezpečné. Ale i tvrzení, že někdo něco vidí černě nebo růžově, protože je to reálně černé nebo růžové a je to jenom na něm - jak to vidí ON, tak je zkreslující, chybí nám celý život ten SUDÍ, který by nám vždy definitivně a pravdivě řekl: MÝLÍŠ SE - TAK TO NENÍ - TAK TO VIDÍŠ JENOM TY!
Zuzana Pivcová
Jendo, napsala jsem to z Marcelina Profilu. Stalo se mi to už podruhé. Je to tím, že na i60 chodíme z jednoho NB.
Marcela Pivcová
Podle mě má každý v sobě nějaký základ včetně genetického a zážitků z dětství. K němu lze další přidat, dost podle toho, kde se člověk pohybuje. Myslím, že optimistka nejsem. Mám však svou víru a té se nevzdávám.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.