Rozinky, čočka, sardinky... Co vše se na Vánoce shánělo
Ilustrační foto: Pixabay

Rozinky, čočka, sardinky... Co vše se na Vánoce shánělo

14. 12. 2022

Fronty, známosti, úplatky, podpultové zboží. To jsou výrazy, které v souvislosti s Vánocemi zmizely v propadlišti dějin. Ale většina lidí vyššího věku si pamatuje, že snaha připravit rodině bohatou vánoční nadílku a dobré jídlo byla tak trochu adrenalinový sport.

Osmdesátiletá Eva se nedávno vnučce pokoušela vysvětlit co znamenal pojem podpultové zboží.

„Prostě jsme si tak s dcerou a vnučkou povídaly, po čem jsme kdysi toužily a já zavzpomínala, jak jsem sháněla vánoční dárky a dobroty. Jak mi je nechávala takzvaně pod pultem kamarádka prodavačka v obchodním domě Prior v Ostravě. Vnučka nechápala. A pořád se ptala: proč ti je dávala pod pultem, proč to nikdo nesměl vidět? A mně došlo, že mladí už vůbec nechápou, že něco nebylo,“ říká. Sice není nadšená současnou podobou Vánoc, které se v mnoha rodinách změnily na hon za co největším množstvím dárků, zároveň říká: „Vždy se rozčílím, když se někdo mého věku tváří, že zapomněl na to potupné shánění čočky, rozinek, mandarinek, kvalitního masa. Co já se nastála hodin ve frontách.“

„Když se řekne Vánoce, vybavím si kubánské pomeranče. Jiné nebyly k dostání. Takže jsme byli vděční za kubánské. Tehdy měly socialistické země s Kubou družbu, takže nikdo nemohl remcat, že není exotické ovoce – soudruzi z Kuby dodávali pomeranče. Nešly loupat, měly tvrdou kůru, takže než jsem je opižlala nožíkem, všechna šťáva z nich vytekla. Jiné pomeranče několik let nebyly k sehnání,“ vzpomíná šestasedmdesátiletá Radka.

Nic se nezměnilo v tom, že v každé době lidé toužili mít na Vánoce něco lepšího, neobvyklého, kvalitnějšího než v běžných dnech, ať už se jednalo o jídlo, pití či jakékoli jiné zboží. Toužili po tom tak hodně, že byli ochotní stát fronty, nadávat, ponižovat se, dávat úplatky, hádat se, stresovat se. Komunisté v čele země měli zájem na tom, aby Vánoce nabraly konzumní podobu, protože jejich cílem bylo potlačit jejich původní význam – náboženský svátek. A tak se snažili právě na dobu Vánoc co možno nejvíc zboží zajistit. Přinášelo to poněkud bizarní situace.

„Na plakátech z padesátých let vidíme sovětského dědu Mráze, který veze banány, mandarinky, sardinky a další tehdy nedostatkové potraviny. Na obyvatelstvo to muselo působit až provokativně,“ říká historik Petr Koura. Později se ovšem soudruhům začalo dařit přece jen nějaké lepší potraviny na pulty dostat. Historik Martin Franc v této souvislosti zmínil pozoruhodný jev spočívající v tom, že tropické ovoce a suché plody jako například rozinky či oříšky se ve skladech musely uchovávat na období Vánoc. „Jižní ovoce se v 50. letech dováželo prakticky jen před vánočními svátky a když se dodavatelé omlouvali, že zboží mohou poslat až v lednu, stát objednávky rušil s tím, že po Novém roce už tropické ovoce nikdo nepotřebuje,“ uvedl.

Jinými slovy – banán či mandarinka byly spojené jen s Vánocemi a to jen pro některé.  Pro ty, kteří měli štěstí, že byli na správném místě právě ve chvíli, kdy je v nějakém obchodě dali na pult. Častěji však pro ty, kteří měli v obchodě známého, který je na ten pult nedal, ale schoval je právě pro ně.

„Tehdejší političtí představitelé si však uvědomovali, že zásobování vánočního trhu přispívá ke společenské stabilitě a záleželo jim na tom, aby v těch dnech byl přece jen větší výběr potravin než jindy,“ vysvětlil Martin Franc, který se věnuje historii ve spojení s takzvanou každodenností a jídlem.

Když se řekne Vánoce za socialismu, většina starších žen začne vzpomínat na legrační shánění věcí, které jsou nyní běžně dostupné.

„Já si pamatuju, že jsem jednou v prosinci kupovala za bony čočku v Tuzexu. Ale nechápu, proč jsem tak nutně potřebovala mít čočku. Vlastně ji moc nemám ráda. Ale čočka prostě nebyla svého času k dostání, tak jsem zřejmě chtěla na Vánoce udělal čočkovou polívku, abychom měli něco co jiní ne,“ říká se smíchem jednaosmdesátiletá Hana.

„Moje máma měla takovou tu plátěnou kostkovanou tašku na kolečkách. Pamatuji se, jak s ní vždy před Vánoci rejdila mezi dvěma samoobsluhami, které byly na našem sídlišti. Táta říkal té tašce RVHP, což prý znamenalo zkratku: ráno vyjedu, hovno přivezu,“ vzpomíná devětapadesátiletý Tomáš.

Ostatně, humorné jsou i vzpomínky těch, kteří si vybavují ty velké změny, které v zásobování nastaly po revoluci v roce 1989. Najednou jako by si všichni chtěli vše vynahradit, a tak začal hlad po všem takzvaně z dovozu. Lidé stále ještě  podléhali představě, že vše, co pochází z ciziny – tedy to co bylo dříve nedostupné – je zákonitě lepší. Dovozové zboží jim připadalo lepší  třeba jen proto, že mělo lákavější obaly. Co bylo české, bylo považováno za mizerné. A tak jeden prodejce kaprů si tehdy udělal z kupujících legraci a napsal si na reklamu, že nabízí české kapry z dovozu.

Každopádně debata na téma Vánoce za socialismu v lidech vzbuzuje humorné vzpomínky, které mnoho mladších lidí, jež tu dobu nezažili, nechápe. Je to docela vděčné téma na debatu ve společnosti. Jen jí není vhodné rozvíjet o Štědrém večeru či ve svátečních dnech, protože hrozí, že se při ní zúčastnění pohádají. Přece je je ještě dost lidí, kteří tvrdí, že všeho bylo dost a že bylo lépe.

 

nákupy Vánoce vzpomínky
Hodnocení:
(4.9 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Vargová
Souhlasím s panem Vrbou, 16:01. Každá doba má svá negativa a pozitiva. Článků o tom, jak špatně se žilo před rokem 1989, je hodně. Každá mince má dvě strany, tak se třeba dočkáme článků o tom, co všechno jsme my Češi dokázali vyrobit, jak dobře fungovalo školství, zdravotnictví. Nebo článek srovnávající fronty na banány s dnešnimi frontami na slevy nebo na Úřadech práce. Nebo o srovnání kvality potravin. Nevím, proč v čase adventním je tolik místa věnováno frontám na čočku. Dnes lidé potřebují povzbuzení, pohlazení po duši. Protože nespokojenost, nevraživost, bezmocnost do nás naráží na každém kroku. Lidem se z tváří vytratil úsměv. Co mi však na podobných článcích vadí nejvíce, je "vštěpování" mladým lidem do mozků, jak bídně se tady 40 let žilo. A dneska je to bezva? Pochybuji, že by každý souhlasil.
Martin Vrba
Ano, v zásobování byly velké rozdíly. Když jsem bydlel ve Štětí, tak tam například v masně byly nejčastěji jen kachličky a prázdné háky, když jsem večer přijel, ale v Praze na Václavském náměstí byly masny a uzeniny plné všemožného zboží. To píšu o 80. letech. Zda to bylo ve Štětí vykoupeno a proto už bylo prázdno - to nevím. Tak to bylo podobně určitě i v jiných druzích zboží. Na 1. máje jsem s dětmi protekčně obdržel místo v zatáčce naproti hned naproti zelenině, která po projití průvodu otevřela, jsem si směl tak koupit přednostně banány. V 50. letech nám maminka koupila třeba jen dva banány pro 4 děti, na víc jsme neměli, i kdyby jich prodávali na metráky. Já měl a mám velké štěstí - banány mi tehdy a ani dnes nechutnají. Nejraději mám hrušky máslovky. Ale třeba bylo známo, že když někdo sháněl nějakou dobrou látku nebo nábytek v 60 letech, tak stačilo zajet do Hradce Králové. Tam měli nábytek, který se dal sehnat jen v Hradci a okolí a pak v zahraničí, kam se vyvážel. Pro dobré kachličky a dlaždičky se jezdilo do Rakovníka. A protože jsem dělal později v pojišťovně a ta měla své pobočky po celé republice a pojišťovnu potřebovaly všechny podniky, tak se dalo dost věcí i nedostatkových sehnat. Stejně to platilo pro pračky, koberce, atd. Tím chci říct, že kdo měl "styky", tak dokázal sehnat skoro všechno. Herci na svůj "ksicht" si také dokázali sehnat úplně všechno a často i zadarmo. Vesničani měli zase maso, skoro v každé druhé chalupě měli prasátko a slepice a když měl někdo peníze, tak si zboží dokázal obstarat. Venkované si dokázali v těch "nenáviděných" JZD ušetřit na automobil mnohem dříve než dělníci v továrnách. Rozdíly v paletech nebyly takové, jako jsou dnes. Snad horníci čněli nad ostatní. Lidé si tolik nezáviděli, ale zda to bylo dobře, to nevím. Vím, že dnes ale není dobře pro republiku, když zadarmo vystuduje u nás lékař a pak odjede do ciziny, kde bere mnohem víc, tak pak mají tendenci odjet i instalatéři, zdravotní sestry, truhláři, malíři, atd. Dobře pro ty jednotlivé pracovníky a špatně pro ty, kteří odjet nemohou a republika trpí na nedostatek těch profesí stejně jako občané. Takový nedostatek zubařů, jako máme dnes, tak to tu v době socialismu neexistovalo. Možná, že se v budoucnu zase dopracujeme k přídělovému systéme na maso, ne z nedostatku masa, ale abychom jeho spotřebou nezatěžovali planetu. Jedna blbá ideologie bude nahrazena druhou blbou ideologií a vždy pro "zájem lidu" (tentokrát dokonce jen pro planetu - na lidi se tedy už asi otevřeně kálí), aby pak zase někdo jiný za čas přišel a řekl, že to bylo blbě a vymyslel zase ještě něco blbějšího. :)
Mojmír Herzlik
Pracoval jsem na ředitelství Zeleniny (krajský podnik, co prodával ovoce a zeleninu). My jsme nějaké jižní ovoce v kantýně dostali, ale kolem Vánoc jsme všichni zjistili, kolik máme přátel, kteří chtějí jižní ovoce. Jeden rok přišla pro celý kraj 1 bedýnka ananasu, tu si samozřejmě sbalil soudruh ředitel pro své nejlepší přátele. A čočku, rozinky a kakao jsem kupoval při cestách do NDR, v naší rodině prostě čočková polévka být musela, scházeli jsme se na Štědrý den u tety na chatě, každý musel donést čočkovku a vánočku a dělali jsme degustaci. S kakaem to bylo tak, že se prodávalo jeden den před Vánoci a jeden den před Velikonocemi, to den předem svolali soudruhy komunisty a řekli jim, že se bude prodávat kakao. Kdo ten den D šel do obchodu, mohl si koupit jeden balíček. Pak se stalo, že jsme doma měli 3 balíčky kakaa. Kdyby bylo normálně k dostání celý rok, koupil by se nový balíček, až by starý docházel. Ale začalo se v době nedostatku kakaa vyrábět granko a to k dostání bývalo.
Jana Šenbergerová
Stejně jako dnes bylo všechno, ale ne pro všechny. Něco bylo dobré a něco nestálo za nic. A dnes to není jiné. Jen jsem ztratila iluze a dostala se k vědomí, které mi pomáhá tuto skutečnost zvládat. Je častější stejné věci vnímat různě, než různé věci stejně.
ivana kosťunová
I já se stýkám s různými lidmi, ale hovořím pouze o tom, co vychází z mých zážitků - za můj dlouhý život je toho také požehnaně.
ivana kosťunová
Ano, bylo to různé, můj strýc byl obchodní zástupce jedné firmy, který cestoval po republice, a ten sehnal všechno. Například když jel do východočeského kraje, vozil povlečení, které v západočeském kraji bylo nedostatkové, atd. Takže paní Melegová má pravdu.
Margita Melegova
Nenapsala jsem ze neverim, v kazde oblasti mohl byt jiny problem - ksefty se zlatem, horsi zabezpeceni kojeneckych potreb, mne to nepotkalo proto mne to prekvapuje to je jedine vysvetleni.
Daniela Řeřichová
Paní Kosťunová, smějte se dle libosti. Já se stýkám s lidmi, kteří byli touto dobou celoživotně postiženi. Jsou vyrovnaní, bez zášti a nenávisti. To je dar. Přeji vám vše dobré.
Miloslava Richterová
Tento článek asi neměl za cíl přispět ke kouzelné atmosféře předvánoční a také nepřispěl.. Jinak prstýnky koupené na první pokus a těch plenek bylo požehnaně, narodila se dvojčata, nic jsme nesháněli, paměť mi slouží dobře. Nekonečné dohadování postrádá smysl.
ivana kosťunová
Musím se smát- rolníky a živnostníku vzhledem k vašemu věku nemůžete pamatovat- ti už dávno neexistovali. :))

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

20%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

18%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

20%