Máme si co říci
Ilustrační foto: Pixabay

Máme si co říci

26. 11. 2022

Miminko v maminčině náručí se pomalu rozhlíželo po místnosti, ve tvářičce soustředěný výraz plný nepředstíraného zájmu, tak jak to dovedou jen miminka, a pak se stalo něco nezapomenutelného.

Holčička na mě upřela oči tak tmavé, že nebylo vidět zorničky a dívala se hloubavým pohledem dospělého člověka, pohledem pronikala až na dno duše, a já si uvědomila, že poprvé v životě mě nemluvně uvedlo do rozpaků. Co si asi myslí, napadlo mě a pochopila jsem. Dítě si se mnou povídalo, beze slov, a já byla za tu vzácnou chvíli vděčná. Závěrem mě pravnučka obdařila úsměvem a zvědavě pokračovala ve zkoumání ostatních narozeninových hostů.  

V životě jsem si mnohokrát položila otázku: "Máme si vůbec co říci?" Vždy jsem byla málo sdílná, uzavřená. Jako jedináček vychovávaný přísnou asketickou matkou a malinko lehkovážným otcem, sice v láskyplném prostředí, ale bez objetí a konejšení ve chvílích trápení a smutku, jsem se naučila vnímat energii, náladu a projevy emocí bez zbytečných slov. Stejně jako moje matka a její matka i prababička. Málomluvnost se dědila v naší rodině v ženské linii a jako genetický defekt ovlivnila můj soukromý, společenský i profesní život. Bohužel přešla i do další generace. Tak bezpočet laskavých a moudrých slov, slov pochopení, lásky a povzbuzení zůstalo nevysloveno. Možná mí předci něhu a hýčkání nepostrádali nebo na to neměli čas, většinou žili v početných rodinách, ale já se od malička cítila osamělá. Chvíle strávené ve větší hlučné společnosti nebo s upovídanými kamarádkami byly příjemným zpestřením, ale účelově jsem je nevyhledávala.   

Po mnoha hektických letech, když jsem se naučila navodit rovnováhu vnějších a vnitřních sil a pustila si k tělu klid, jsem konečně pochopila hloubku a sílu vzájemné rodičovské, sourozenecké nebo přátelské komunikace, navzdory častým přetvářkám. Pochopila jsem, že mlčení nemusí být vždy zlatem, jak se nám snaží namluvit známé přísloví, ale mnohdy je tichým zabijákem vztahů. 

glosa rodina vnoučata
Hodnocení:
(4.9 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Kollinová
Přečetla jsem si článek znovu a slovo "přetvářka" bych zaměnila za "nedorozumění." :-)
Jana Kollinová
Děkuji za všechny komentáře. Věrko, máš pravdu, že část souvětí zní nelogicky, ale měla jsem na na mysli zklamání z lidí, kteří byli přáteli nejčastěji z prospěchu, jak se ukázalo později.
Věra Ježková
Jano, hezký, procítěný text. Dětský pohled uvádějící mne do rozpaků jsem prožila několikrát (ne ve své rodině, nemám děti). Mluvím víc než zamlada, ale stále ráda mlčím a naslouchám. Mluvit lze i beze slov. Je dobré, když lidé dokáží vystihnout správnou chvíli, kdy je lepší mluvit a kdy (stačí) mlčet. V posledním odstavci nerozumím „… přátelské komunikaci navzdory … přetvářkám“.
Miloslava Richterová
Jano, díky za úvahu hodnou zamyšlení. Myslím, že láska není jen o tom, jak dnes slyším a čtu u mladých, miluji tě, mám tě rád, I love you, i vnuk to píše často na obrázky; my si to dřív doma neříkali, my to jako děti cítily. ( U předchozích generací, myslím, byla také na prvním místě práce, starost o obživu.) A pak u mladých druhé dítě, nemocné, přiveze rodič na střídavou péči, ale je vráceno s tím, vezmi si ho a vrať mi ho, až bude zdravé. Jak se může cítit, miluje mne, ale vrací mne. Čili, jsou to jen slova. (Naši by mne nejen nevrátili, ale ani by se nerozvedli.)
Jitka Caklová
Tápeme, bloudíme, někdy i nevědomky sami ubližujeme, klopýtáme vlastním životem, neboť nám nebylo dopřáno vědění, s jakým úkolem naše Duše, poučena z minulého života, na tento Svět přišla ♥
Anna Potůčková
Moc hezký článek nutící také k zamyšlení a možná i k zpytování svědomí
Elena Valeriánová
JANO, ÚVAHA K HLUBOKÉMU ZAMYŠLENÍ, DĚKUJI VÁM.
Jan Zelenka
Krásná, rozumná úvaha, paní Kollinová. Je zde málo takových textů, co mají hluboký smysl. Velmi mne to oslovilo!
Alena Švancarová
Nádherné.Rozumím Vám hodně,jsem také jedináček.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.