Dovolená. Obyčejné slovo, které může skrývat možné i nemožné zážitky. Letošní dovolenou jsem opět strávila v Turecku – letovisko Alanya. Myslím, že naposledy. Navštívila jsem poslední místa, která jsem v předchozích letech nestihla.
Konečně jsem se dostala k neonu „ I like Alanya“ nad městem a měla překrásný rozhled. Ale zážitek, o kterém chci psát je úplně z jiné soudku. Zaplatila jsem, a na dovolenou jsem jela vybavena voucherem. Naplní se mi můj sen, nebo nenaplní? Tak hezky postupně.
Minibusík posbíral několik stejně střelených jedinců a vyrazili jsme. Kousek od Alanye je totiž delfinárium a tam jsme se vypravili na plavání s delfíny. Po příjezdu si nás převzala pracovnice delfinária, navlékla nás do plovacích vest a dala školení. Všechny šperky sundat, delfínů se nedotýkat, nedělat prudké pohyby a poslouchat trenéry. A pozor… tady mě poprvé přejela husina po těle – pokud je mezi vámi těhotná, tak ať vůbec do vody neleze, delfín to pozná a nebude s ní spolupracovat. Vybaveni informacemi jsme po skupinkách šesti lidí vyrazili k bazénkům. Šupli nás do vody a my jsme se jako špunty houpali ve vodě, delfín kroužil kolem nás, asi si načítal, koho prvního plácne ocasem.
A pak to přišlo: delfíní polibek na uvítanou, taneček s delfínem, a jízda kolem bazénu, kdy si delfín lehne na záda, vy ho chytnete za ploutve a on obkrouží ve svižném tempu bazén. Na rozloučenou pak ode mě dostal rybičku. Byl to neskutečný, i když krátký zážitek. Cestou zpět do převlékárny se mi pěkně klepaly nohy a mluvit jsem nemohla vůbec. Pod dojmem tohoto zážitku, jsem neměla daleko k slzám. Jsem moc ráda, že jsem si mohla tento zážitek dopřát, na ten se nezapomene.
Fotku mám jen jednu, ty od profesionála stály jak půlka voucheru, a tak jsem si je odpustila.