Moje vánoční zklamání
FOTO: Z rodinného archivu Jany Tulejové

Moje vánoční zklamání

19. 12. 2022

Když vzpomínám na Vánoce mého dětství, vidím maminku, jak stojí na židli v kuchyni s krabicí sušeného mléka a zlobí se. To se opakovalo každý rok. V horní části spížky byly uloženy talíře, které se vytahovaly jen ve sváteční dny a také se tam schovávaly věci na pečení.

Ze sušeného mléka dělávala maminka mléčnou čokoládu, která se pak vyklepávala z malých formiček. Rodiče stavěli dům na druhém konci města a tak se doma šetřilo, jak říkávala maminka, ušetříš jen na jídle. Každý pomeranč se dělil na čtyři díly. Když nás honila mlsná, umíchali jsme si s otcem třeba žloutek s cukrem.

Jakmile se před Vánocemi koupily mandle, rozinky, sušené mléko, kakao, poklad byl v ohrožení, všechno to maminka schovala do té své skrýše nahoru ve spížce a dvířka zamkla, klíč schovala. Znala své lidi, věděla, že otec a já budeme šmejdit a hledat, tak se v úkrytech zdokonalovala. Nejmazanější úkryt byl pod skleněnou dózou s moukou. Marně. Vždycky jsme klíč našli. To jsme pak s otcem na střídačku usypávali sušené mléko, přidal se cukr a troška vody a umíchali jsme si mňamku. Brácha byl malý, nahoru do spíže nedosáhl, ale dělila jsem se s ním. Když nastal čas pečení, maminka vytáhla krabici s mlékem a ona byla prázdná. Stála na té židli, nechápavý výraz ve tváři a zlobila se. Každý rok. Při svém šmejdění jsem samozřejmě našla i dárky, takže jsem byla v obraze, co bude na Ježíška. Mým trestem bylo, že jsem přišla o to překvapení u stromku. Jednou mi maminka koupila svetr a schovala ho tak dobře, že ho našla až na Velikonoce a pod stromkem jsem měla lístek “svetr, až ho Ježíšek najde”. Z dnešního pohledu jsme dostávali skromné dárky, jako punčocháče, ponožky, pyžamo, nějakou hračku, lyže, ale vždycky knížku. Mně to stačilo, do Silvestra jsem měla co číst.

Když jsem měla 9 let, strašně jsem toužila mít krasobruslařské brusle, prostě bílé boty s bruslemi, do té doby jsem měla brusle na klíček. Pořád jsem o nich mluvila, na mamince jsem viděla, že můj sen bude splněn, tak jsem se těšila! Ježíšek zazvonil, otevřeli jsme dveře do obýváku a můj zrak padl pod stromek. Ležely tam mimo jiné hnědé boty s kanadami! Ježíšek nevěděl, že jsou jiné brusle pro holky a jiné pro kluky. To zklamání se nedalo zakrýt, slzy se mi tlačily do očí. Bylo to překvapení i pro rodiče, určitě jim to bylo líto. To byl dárek, na který nikdy nezapomenu. Musím podotknout, že jsem se naučila bruslit i na těch kanadách, akorát mne na kluzišti oslovovali jako kluka. Ty pravé brusle jsem dostala později, asi k svátku, bílé boty byly odřené, protože jsem je zdědila po někom. Radost mne přešla, když mi moje spolužačka Hana, jedináček z lepší rodiny, před kamarádkami prozradila, že ty brusle jsou její odložené. Jak je to všechno dávno...

Můj příběh rodina Soutěž: Vánoce mého mládí
Hodnocení:
(5 b. / 35 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naďa Šarounová
Taky jsem kolem deseti let dostala pod stromeček sadu povlečení, a lesklý damašek laciný opravdu nebyl. Ale protože to nebyla jediná věc, zklamaná jsem nebyla. Brusle časem přišly taky... Měla jsem fajn dětství :-)
Libuše Heulerová
Taky mám příhodu se schováváním dárků. Je to asi tak 5 let, co jsem koupila, někdy v létě, vnoučkovi Lego. Tak dobře jsem ho schovala, že jsem ho hledala asi měsíc. Našla jsem ho den před Ježíškem. Už jsem nedoufala, že ho najdu.
Zuzana Pivcová
Jani, já jsem se naučila jezdit jako malá školačka na bruslích na kličku, my jsme je nazývali "šlejfky". Později jsem měla hnědé boty s bruslemi. Na bílé "krasobruslařské" jsem už nedosáhla. Po přestěhování do Týna jsem stála na bruslích už jen několikrát na kluzišti za školou, ale pak jsem se k bruslení už nikdy nevrátila. V něčem mám také ébdobné vzpomínky. Třeba čmuchání po dárcích před vánoci nebo maminčina tak dobrá úschova dárku, že ho našla až dávno po vánocích.
Alena Velková
Moc hezká vzpomínka...a to zklamání chápu... člověk vkládal do Ježíška tolik naděje :-)
Jitka Caklová
Rodiče nás vedli k praktičnosti, připravovali na nelehký život a protože mi bylo jasné, jak dlouhou frontu musela maminka vystát, aby mi mohla ve dvanácti koupit 6 froté osušek do výbavy, tak jsem zklamaná nebyla.
Jitka Caklová
Jak je to všechno dávno...... Do školky jsem nechodila a proto největším zklamáním pro mě byl samotný Ježíšek v první třídě, když se nás pan řídící po vánocích zeptal, co nám přinesl Ježíšek. První se postavil synek soudruha tajemníka MNV a jmenoval a jmenoval. Domů jsem šla s brekem, jak může být tak nespravedlivý. Ze zklamání mě vysvobodili rodiče tím, že mi nalili "čistého vína". Od té doby vím, že lhát a cokoliv předstírat se nemá.
Dana Puchalská
Proč hořkost ?? Každý z nás na vánoce prostě vzpomíná jinak. A výbava pod stromečkem ve 12 je fakt síla.
Miloslava Richterová
Kdepak, Jani, pěkně napsáno, a kanady byly bezva, jak jsem se na nich do tmy proháněla na rybníku kolem kluků hokejistů, všechno se u nás dědilo po bratrancích :-)
ivana kosťunová
Mé největší zklamání bylo, když jsem pod stromečkem našla povlečení "do výbavy" Bylo mi 12 !
Alena Lachmanová
Mám podobnou vzpomínku. Moji rodiče také neměli moc peněz. Ale snažili se splnit moje přání. Měla jsem bleděmodrou plizovanou sukýnku, ale vyrostla jsem z ní. Psala jsem si Ježíškovi o novou. On to nějak popletl (tedy spíš rodiče jinou nesehnali a chtěli mi udělat radost) a přinesl mi šedivou. Chápete to šedivou. To zklamání si pamatuji dodnes. I

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.