Moje vánoční zklamání
FOTO: Z rodinného archivu Jany Tulejové

Moje vánoční zklamání

19. 12. 2022

Když vzpomínám na Vánoce mého dětství, vidím maminku, jak stojí na židli v kuchyni s krabicí sušeného mléka a zlobí se. To se opakovalo každý rok. V horní části spížky byly uloženy talíře, které se vytahovaly jen ve sváteční dny a také se tam schovávaly věci na pečení.

Ze sušeného mléka dělávala maminka mléčnou čokoládu, která se pak vyklepávala z malých formiček. Rodiče stavěli dům na druhém konci města a tak se doma šetřilo, jak říkávala maminka, ušetříš jen na jídle. Každý pomeranč se dělil na čtyři díly. Když nás honila mlsná, umíchali jsme si s otcem třeba žloutek s cukrem.

Jakmile se před Vánocemi koupily mandle, rozinky, sušené mléko, kakao, poklad byl v ohrožení, všechno to maminka schovala do té své skrýše nahoru ve spížce a dvířka zamkla, klíč schovala. Znala své lidi, věděla, že otec a já budeme šmejdit a hledat, tak se v úkrytech zdokonalovala. Nejmazanější úkryt byl pod skleněnou dózou s moukou. Marně. Vždycky jsme klíč našli. To jsme pak s otcem na střídačku usypávali sušené mléko, přidal se cukr a troška vody a umíchali jsme si mňamku. Brácha byl malý, nahoru do spíže nedosáhl, ale dělila jsem se s ním. Když nastal čas pečení, maminka vytáhla krabici s mlékem a ona byla prázdná. Stála na té židli, nechápavý výraz ve tváři a zlobila se. Každý rok. Při svém šmejdění jsem samozřejmě našla i dárky, takže jsem byla v obraze, co bude na Ježíška. Mým trestem bylo, že jsem přišla o to překvapení u stromku. Jednou mi maminka koupila svetr a schovala ho tak dobře, že ho našla až na Velikonoce a pod stromkem jsem měla lístek “svetr, až ho Ježíšek najde”. Z dnešního pohledu jsme dostávali skromné dárky, jako punčocháče, ponožky, pyžamo, nějakou hračku, lyže, ale vždycky knížku. Mně to stačilo, do Silvestra jsem měla co číst.

Když jsem měla 9 let, strašně jsem toužila mít krasobruslařské brusle, prostě bílé boty s bruslemi, do té doby jsem měla brusle na klíček. Pořád jsem o nich mluvila, na mamince jsem viděla, že můj sen bude splněn, tak jsem se těšila! Ježíšek zazvonil, otevřeli jsme dveře do obýváku a můj zrak padl pod stromek. Ležely tam mimo jiné hnědé boty s kanadami! Ježíšek nevěděl, že jsou jiné brusle pro holky a jiné pro kluky. To zklamání se nedalo zakrýt, slzy se mi tlačily do očí. Bylo to překvapení i pro rodiče, určitě jim to bylo líto. To byl dárek, na který nikdy nezapomenu. Musím podotknout, že jsem se naučila bruslit i na těch kanadách, akorát mne na kluzišti oslovovali jako kluka. Ty pravé brusle jsem dostala později, asi k svátku, bílé boty byly odřené, protože jsem je zdědila po někom. Radost mne přešla, když mi moje spolužačka Hana, jedináček z lepší rodiny, před kamarádkami prozradila, že ty brusle jsou její odložené. Jak je to všechno dávno...

Můj příběh rodina Soutěž: Vánoce mého mládí
Hodnocení:
(5 b. / 35 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Tulejová
Moje vzpomínky jsou také milé, pokud se někomu zdá, že v článku je nějaká hořkost, není to tak. V mých vzpomínkách je humor, kterým tatínek nešetřil, trošku nostalgie, rodičovská láska, protože se rodiče snažili dát nám co mohli. Pokud z článku cítíte nějakou hořkost, pak jsem to špatně napsala a omlouvám se bráchovi a mým rodičům.
Aleš Liber
Já mám, poněkud překvapivě, jen samé milé vzpomínky na Vánoce v dětství (70. léta), což ani sám moc nechápu. Dárků bylo pomálu a převažovaly praktické věci. I tak mi zůstala v hlavě hlavně ta "vůně" Vánoc, pečení cukroví, mandarinky, vaječný koňak atd. A samozřejmě prskavky, to mám dodnes spojeno se Štědrým večerem, ty na našem stromku nesměly chybět. No a domácí pohoda, i když to k ideálu asi nemohlo mít dál - byt bez ústředního topení a teplé vody, malá kuchyně se sporákem na uhlí, dva pokoje, v jednom naftová kamna, ve druhém nic, do toho rodiče, babička, bratr, sestra... Z dnešního pohledu těžko představitelné. Normálně to tam bylo dost složité k žití, uhájit alespoň kousek životního prostoru, ale Vánoce byly vždy senzační, jak to rodiče dělali je mi záhadou.
Lenka Navrátilová
Jak je to všechno dávno a i přes ta "příkoří" jsou vzpomínky hezké.
Marie Faldynová
Vánoce nejsou vždy idylické, jsme jenom lidé. Také u nás byly brusle buď z bazaru, nebo žádné, u nás se zase řešilo, kdo snědl ze stromečku nejvíc bonbonů z kolekce. Taky marně. Ve své rodině jsem na stromek věšela jen ozdoby a kolekci nechala pod stromkem na talíři.
Alena Gebauerová
Nejak nechapu ty brusle, to rodice opravdu nevedeli? A mimo jine, vychovala me babicka, ktera mela jen skromny duchod, ani deda uz nezil,ale bílé boty jsem dostala a nove.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.