Moje vánoční zklamání
FOTO: Z rodinného archivu Jany Tulejové

Moje vánoční zklamání

19. 12. 2022

Když vzpomínám na Vánoce mého dětství, vidím maminku, jak stojí na židli v kuchyni s krabicí sušeného mléka a zlobí se. To se opakovalo každý rok. V horní části spížky byly uloženy talíře, které se vytahovaly jen ve sváteční dny a také se tam schovávaly věci na pečení.

Ze sušeného mléka dělávala maminka mléčnou čokoládu, která se pak vyklepávala z malých formiček. Rodiče stavěli dům na druhém konci města a tak se doma šetřilo, jak říkávala maminka, ušetříš jen na jídle. Každý pomeranč se dělil na čtyři díly. Když nás honila mlsná, umíchali jsme si s otcem třeba žloutek s cukrem.

Jakmile se před Vánocemi koupily mandle, rozinky, sušené mléko, kakao, poklad byl v ohrožení, všechno to maminka schovala do té své skrýše nahoru ve spížce a dvířka zamkla, klíč schovala. Znala své lidi, věděla, že otec a já budeme šmejdit a hledat, tak se v úkrytech zdokonalovala. Nejmazanější úkryt byl pod skleněnou dózou s moukou. Marně. Vždycky jsme klíč našli. To jsme pak s otcem na střídačku usypávali sušené mléko, přidal se cukr a troška vody a umíchali jsme si mňamku. Brácha byl malý, nahoru do spíže nedosáhl, ale dělila jsem se s ním. Když nastal čas pečení, maminka vytáhla krabici s mlékem a ona byla prázdná. Stála na té židli, nechápavý výraz ve tváři a zlobila se. Každý rok. Při svém šmejdění jsem samozřejmě našla i dárky, takže jsem byla v obraze, co bude na Ježíška. Mým trestem bylo, že jsem přišla o to překvapení u stromku. Jednou mi maminka koupila svetr a schovala ho tak dobře, že ho našla až na Velikonoce a pod stromkem jsem měla lístek “svetr, až ho Ježíšek najde”. Z dnešního pohledu jsme dostávali skromné dárky, jako punčocháče, ponožky, pyžamo, nějakou hračku, lyže, ale vždycky knížku. Mně to stačilo, do Silvestra jsem měla co číst.

Když jsem měla 9 let, strašně jsem toužila mít krasobruslařské brusle, prostě bílé boty s bruslemi, do té doby jsem měla brusle na klíček. Pořád jsem o nich mluvila, na mamince jsem viděla, že můj sen bude splněn, tak jsem se těšila! Ježíšek zazvonil, otevřeli jsme dveře do obýváku a můj zrak padl pod stromek. Ležely tam mimo jiné hnědé boty s kanadami! Ježíšek nevěděl, že jsou jiné brusle pro holky a jiné pro kluky. To zklamání se nedalo zakrýt, slzy se mi tlačily do očí. Bylo to překvapení i pro rodiče, určitě jim to bylo líto. To byl dárek, na který nikdy nezapomenu. Musím podotknout, že jsem se naučila bruslit i na těch kanadách, akorát mne na kluzišti oslovovali jako kluka. Ty pravé brusle jsem dostala později, asi k svátku, bílé boty byly odřené, protože jsem je zdědila po někom. Radost mne přešla, když mi moje spolužačka Hana, jedináček z lepší rodiny, před kamarádkami prozradila, že ty brusle jsou její odložené. Jak je to všechno dávno...

Můj příběh rodina Soutěž: Vánoce mého mládí
Hodnocení:
(5 b. / 35 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
Byly jsme 4 děti,dost chudí,neb rodiče byli úředníci a měli malé platy,žádné babičky ani dědy jsme neměli. Šlajfky byly levné,tak ty jsem dostala asi když mi bylo 8 let,bráchovi 6.Přidělali jsme si je na křusky,které byly naší zimní obuví. Chodili jsme bruslit na malý rybníček,kde ale starší hoši hráli hokej, a my děti víc šlapali ve sněhu okolo,než jezdili. Několikrát se stalo,že jsem nedokázala odšroubovat zmrzlýma rukama brusle z bot a museli jsme jít asi 2 km na těch šlajfkách až domů... Někdy v 9 -10 letech jsem dostala bílé křusky a ty pak se šlajfkami tvořily skoro ty "krasobrusle",které jsem ale nikdy nedostala....Koupila jsem si je asi ve 40 letech a mám je dodnes.
Jana Tulejová
Děkuji, milá děvčata, měly jsme podobné zážitky, jak píšete, bodejť ne, když jsme asi tak stejně staré. Maminka byla švadlena a tak mimo prádla nám všechno ušila, a když si vzpomínám, že zase nějaká její známá šila podprsenky, na pohled hezké, ale jinak strašné, špičaté. A tu výbavu jsem dostávala také. Od těch 13 let, babička mi i drala peří. Byla to jiná doba, ale naše dětství a ráda na ně vzpomínám.
Dana Divišová
Jak píše Soňa, měli jsme dětství podobné. Vždycky něco na sebe, co maminky sehnaly. A pak něco do výbavy od babičky s dědou. Naše dětsví bylo skromné, ale šťastné. Taky pamatuju, že první brusle byly šlajfky, pak hnědé boty s bruslemi a někdy ve třinácti bílé. Pamatuju na dýrky jako mé první kozačky, plisovanou sukni, první punčocháče, první kaliopky. K Vánocům se kupovalo vždy oblečení. Jak ho maminka sehnala, to nevím... .
Jana Novotná
Trošku mi ten příběh připomíná Vánoce,jak jsme je doma slavili u nás.I já si přála nové brusle,ale byla jsem z pěti dětí a upřímně,udělaly mi radost i ty,co mi dala spolužačka,jen mamka koupila nové ,,nože" a měla jsem z nich i tak radost.Později jsem k dalším Vánocům dostala už brusle nové.Maminka asi dobře věděla proč počkala.
Eva Kopecká
Věci do výbavy mě pod stromečkem drtily asi od 13 let. Sama jsem to svým dětem nikdy nedělala. Když se osamostatnily, tak se to koupilo. Ony to maminky myslely dobře, že ledacos nebylo a potom by to znamenalo najednou velké vydání. Měla jsem jinou filosofii. Copak člověk potřebuje haldy ručníků, utěrek a cích? Ať si to děti, až to bude aktuální, vyberou samy. Móda se stále mění a tak se stalo, že mojí kolegyni byla výbava s díky vrácena, mladí měli jiný vkus. A já, které bylo předhazováno, jak nezodpovědná matka jsem, když doma nic nesyslím, jsem se smála naposled a nejlíp.
Marcela Pivcová
My jsme se Zuzkou ještě v našich předškolních létech dostaly o Vánocích několik dražších dárků - mrkací pannu a kočárek nebo loutkové divadlo - později ale většinou potřebné oblečení. Svetry nám pletla babička, maminka koupila punčocháče, tepláky, čepice... prostě to, z čeho jsme právě vyrostly. Ale vždycky jsme dostaly alespoň jednu knížku. Po krasobruslařských bruslích a bílých botách jsem také toužila, až jsem si na prázdninové brigádě na ně vydělala, ale to už jsem byla v prvním ročníku na střední škole.
Soňa Prachfeldová
Jak to máme podobné, bodejť by ne, žili jsme v té době. Byla u nás skromnost, maminka na mě šila i přešívala ze starých věcí. Vánoce byly nádherné, jako děti jsme se těšily z každého dárku. Byly jsme šťastné děti i když rodiče měli starostí až nad hlavu. A šlajfky jsem také měla a kroužila na pivovarském rybníku.
Marta Novotná
Šlajfky patřily k mému dětství stejně, jako "válenky" ušité mým milovaným dědečkem a svetry, čepice, ponožky a rukavice upletené mou nesmírně šikovnou a zručnou maminkou. Vánoční pečení bylo skvělou příležitostí trávit čas s maminkou v kuchyni a nejen ochutnávat, ale něco se i naučit.
Šárka Podlipná
Je to neuvěřitelné, ale co se týká bílých "krasáků" tak to je přesně můj příběh až na to, že moje bílé se nekonaly a já jsem statečné jezdila na kanadách.
Eva Braunová
Maminka mě k pečení nikdy nepustila a cukroví dala na skříň do krabice od margarinu.Chodila jsem na něj,ale jen malInko,aby to nebylo poznat.jednou jsem hledala dárky a už nikdy ne,protože potom to bylo zklamání,žádné překvapení.Zklamání bylo stejně,protože to byly kombiné,ručníky,útěrky,prostěradla,povlečení.Jednou jsem taky dostala kabát dlouhý molitanový,trčivý a nechtěla jsem ho nosit.Brusle krásné bílé také byly a mám je dodnes a ještě nedávno jsem na nich jezdila,ale už si netroufnu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.