Marcela (61 let): Silvestra jsem nesnášela, nakonec mi změnil život
Ilustrační foto: Ingimage

Marcela (61 let): Silvestra jsem nesnášela, nakonec mi změnil život

30. 12. 2022

Jsem dvakrát rozvedená a přiznávám, beru to jako své selhání. Vím, že v dnešní době se rozvádí kdekdo, ale pro mě je slovo rozvedená něco, co se mi u své osoby nelíbí. Smířila jsem se ale s tím, že se už toho výrazu nezbavím.

Zajímavé je, že mnoho rozvedených žen si tento svůj stav pochvaluje. Vytvářejí různé skupiny, partičky, kamarádství a navzájem se ujišťují, že jim je fajn, že už by nikdy žádného mužského nechtěly, že všichni chlapi jsou nemožní. Dokonce jsem si všimla, že rozvedené ženy často doporučují vdaným kamarádkám, ať se rozvedou. Říkají o jejich mužích: „zbav se ho, bez něj ti bude líp, k čemu ti je?“

Já kdysi taky tak trochu podlehla pocitu, že mi samotné bude lépe. První manželství zkrachovalo dva roky po svatbě, prostě jsme byli pitomí, brali jsme se ve dvaceti, nevyšlo to. Podruhé jsem se vdávala ve třiceti, vychovali jsme společně dceru, když odešla z domova, začal být náš vztah nuda a já podlehla různým představám, že mě v životě ještě čeká nějaké dobrodružství, že nemám marnit čas, že začnu žít aktivně a tak dále. Rozvedli jsme se v klidu a míru. Žiju od té doby ve svém malém bytečku, moje práce ve školství mě baví, jenže žádné vzrušení a dobrodružství se do mého života nevkrádalo. A mě nebavilo chodit s kolegyněmi na víno a bavit se o tom, jak je nám samotným ženským fajn, jak nepotřebujeme žádné muže.

Zkusila jsem seznamku, ale žádný z chlapíků, kteří odpověděli, mě nezaujal tak, abych se s ním sešla. Postupně jsem si uvědomila, že žiju stejně nudný život jako byl ten s mým manželem, akorát že ho žiju sama. Je to lepší? Nebo horší? Nevím. Rozhodně jsem se ale necítila osvobozená, veselá, akční, jak jsem očekávala, ale spíše otrávená, osamělá, s pocitem, že nejsem už ani mladá, ale ještě ani stará. Tak proč, sakra, pořád sedím doma a čučím na televizi? Ano, to byly mé pocity.

Nejhorší byly Silvestry. O Vánocích jsem navštívila dceru, pohrála si vnučkou. Ale Silvestry byly strašné. Všichni se veselili, někam jezdili a já seděla u televize. Nechtěla jsem být s kolegyněmi, nechtěla jsem předstírat, jak je nám samotným ženám skvěle.

Loni jsem si poslední den roku vyjela do Beskyd. Žiju v Ostravě, nemám to daleko. Zjistila jsem si, kdy jede poslední zpáteční spoj a ráno jsem vyrazila na Pustevny. Líbilo se mi to a rozhodla jsem se, že takhle budu poslední den roku trávit vždy. Procházkou, výletem, sama, ale ne v depresi s lahví vína u televize.

Zpáteční autobus dlouho nejel. Začala jsem se bát, že třeba vynechal a já se nedostanu domů. Pak přijel. Nastoupila jsem celá promrzlá a naštvaná, dokonce jsem řekla nějakou jedovatou poznámku směrem k řidiči. Autobus byl téměř prázdný, jelo v něm jen několik cestujících. A byl tam muž, který po mě pokukoval a usmíval se. Pomyslela jsem si, že se směje, protože vypadám děsně – zmrzlá, rozcuchaná, naštvaná. Vystoupil také v Ostravě, nasedl do stejné tramvaje. V ní jsme se už dali do řeči. Říkal, že výlet do Beskyd je pro něj v poslední den roku rituál, protože se dříve jen uchlastával u televize. Smála jsem se a říkala jsem, že jsem dělala totéž. Vyměnili jsme si telefonní čísla. Prostě se mi ten chlapík líbil, byl to takový ten větrem ošlehaný typ horala, ve starém oblečení, s turistickými hůlkami, se zeleným batohem stejným, jaký nosíval můj táta.

Asi za dva týdny zavolal, jestli si s ním nechci vyjet na výlet. Jela jsem. A tak jsem našla parťáka. Ne, není to láska, natož něco erotického, to fakt ne. Je o deset let starší, taky dvakrát rozvedený, prostě chodíme po horách a povídáme si. Ráno vyjedeme, večer se vrátíme, rozloučíme se a každý jdeme domů. Děláme to tak už rok. Na letošního Silvestra jsme si zarezervovali pokoje na jedné horské chatě. Oslavíme to, že se rok známe. Kamarádky i dcera se pořád ptají, zda z toho vztahu bude něco víc. Nevím. Nemluvíme o tom. Nač to kazit, když je to teď takové fajn. Nebo se o Silvestru něco změní? Netuším, ale pokaždé se na setkání s ním těším.

 

(Autorka si přeje zůstat v anonymitě, redakce její jméno zná)

 

 

 

 

Můj příběh rozvod vztahy a sex
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Tak nakukuji, jestli se zde objeví informace o silvestrovském setkání.... Jestli nastal ve vztahu byť malý " posun", přeji aby Vám další dny přinesly hodné hezkých zážitků.
Lenka Kočandrlová
Je to bezva si najít přítele,ač na stará kolena ! Dokud vás to bude bavit,tak si povídejte a procházejte se, co už by měl člověk víc užít ze života,než přátelství.
Jindřich Berka
Bože, ty představy a nuda.... Dvakrát rozvedený je cejch. Bohužel většinou se za tím pořád dokola schovává neschopnost muže či ženy žít v páru! Nakonec sama vidíte, že to jde. Já vám moc přeji. Hlavní je jít kompromis a něco proto udělat. Hlavně pro člověka s kterým je vám dobře. Za to to stojí. My je víc podle mě než já. Já jsem mimo mísu. Neumím žít sám, tak se snažím, pořád učím a své slabiny tlumím, co se dá. Jindra
Anna Potůčková
Tak toto je moc hezký příběh ze života. Byli jste oba na správném místě ve správný čas. Držím pěsti a moc Vám přeji aby se Váš vztah prohluboval a oběma Vám přeji hodně zdraví, štěstí i té lásky a necht Vám Nový rok přinese jen samé radosti, klid a pohodu!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.