Vánoce s kočkou
FOTO: Jan Raška

Vánoce s kočkou

25. 12. 2022

Kdybych tento text psal před třiceti lety, mohl by mít třeba lehce erotický nádech. Jenže ve svém věku a v chomoutu manželském si už nemohu dovolit popisovat zážitek s kočkou dvounohou, a tak to bude o té čtyřnohé. Tedy žádný sexy příběh, ani velká senzace…

I když pro naši novou obyvatelku domu to možná senzace byla. Dostala totiž první vánoční dárky, pamlsky, které si po naší štědrovečerní večeři pořádně užila. Ale pěkně od začátku.

Koncem září jsme doma prožili smutnou událost. Dva dny jsme nemohli najít našeho kocoura Matýska. Mourovatý mazel se vždy držel u domu, za šest let, co ho máme, se nestalo, že by se někdy zatoulal. Obával jsem se, že jej přejelo auto. Tak jsme jej hledali nejen na naší zahradě, ale i dál kolem cesty. A pak jsem uslyšel slabounké zamňoukání pod podlahou pergoly. Byl tam. Nehýbal se, jen se na mě díval smutnýma očima. Podařilo se mi ho vytáhnout. Donesl jsem ho domů a dal mu misku s vodou, aby se napil. Nenapil se, jen nehybně ležel. A tak jsme s ním okamžitě jeli na veterinu. Naše domněnky, že má asi po srážce s autem nějaké vnitřní zranění, se nepotvrdily. Bylo to ještě horší – ucpaná aorta. Kocourkovi se uvolnil tromb, který ucpal cévu, což vedlo i k ochrnutí zadních nohou. Veterinářka nám doporučila kocoura uspat, aby se netrápil…

O tři týdny později se u hřiště, na kterém hrajeme volejbal, objevila vyzáblá, zanedbaná kočička. Přišla k mé ženě a chtěla vzít do náruče. Byla hladová, samý trn a lehoučká jako pírko. Vzali jsme ji domů, nakrmili, vystříhali slepené chlupy a vybrali z kožichu zbytky bodláků a přilepené trávy. Pak jsme ji vyfotili a roznesli po okolí výzvu, zda někdo nehledá ztracenou kočku. Nikdo se neozýval. A tak dny ubíhaly a kočka se u nás zabydlela. Den po dni přibírala, srst byla stále košatější, upravenější, jemnější. A tak jsme se nakonec rozhodli přijmout ji do naší rodiny. Dostala jméno Chili von Carne. Tedy, opak její povahy, není vůbec ostrá, zato vypadá vznešeně a miluje maso.

A tak tato kočka s námi strávila první Vánoce a spolu s ní i náš kocour Cipísek a fenka Lassie.

domácí mazlíčci kočka Vánoce
Autor: Jan Raška
Hodnocení:
(5.1 b. / 38 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dagmar Bartušková
Honzo, kočičí příběh se mi moc líbil. Zdravím Chili von Carne! :-)
Soňa Prachfeldová
Kočičce je dobře s vámi a naopak. Jsem také takový sběrač a ta zvířátka nás mají tolik ráda, nebo spíš to maso? Ne, najdou domov u hodných lidí a ví, že už někam patří. Jen ať jsou zdraví a my s nimi.
Dana Puchalská
Honzo,děkuju za krásný příběh. A ať je vám všem doma s novou kočičkou dobře.
Lenka Kočandrlová
Moc hezká kočička,tak ať se jí u vás daří...My našim kočkám nic extra na Vánoce nedáváme,ony se mají u nás jak v ráji po celý rok. Máme Ňufíka a Perlu.K tomu krmíme venku Koťu,Minďušku a Ríšu a ještě k nám chodí od sousedů Puntík a Kiki. V létě je to krásné,jak jsou rozložené po zahradě, v zimě chodí spíš jednotlivě a ani nevíme,kde vlastně přebývají,neb domů k nám by některé ani nešly - bojí se ruky a ta jedna naše by je hned vyháněla...Všechny kočky jsou kastrované,tak se dál už nemohou množit.Bohužel,ve vsi jsou lidé,co na svoje kočky kašlou a tak každý rok se objevují u nás stále nějaká bezprizorná koťata a my pak máme starosti,co s nimi.....
Jiří Dostal
:-) Kde jste vzali fotečku mé jurodivé, bezocasé Sadie?! :-)
Růžena Břendová
Já se také přidám, vážím si každého člověka, který přijme nalezené zvířátko do svého příbytku i srdce. Já mám už dvanáct let nalezenou kočičku. Někdo ji vyhodil jako malilinkaté koťátko, cca 14 dnů mladé, černé a bylo nalezené u hřbitova, úžasná kombinace. Vzala jsem si ji, vypiplala a nikdy nelitovala, že ji mám, je to moje černé zlatíčko. Za rok jsme měli další nalezenou kočičku a před pěti dva kocourky, brášky nalezence. Dvě kočičky a dva kocourci, radost i starost. Někdo to nechápe, ale mnozí porozumí. Černá kočička jménem Zoe se mnou spává a vždy si lehá vedle mne, vždy k té části těla, která mě bolí. Ostatní jsou také miláčci, ale Zoe se ode mne nechce vzdálit, chodí za mnou jako pejsek. Bohužel, hodně kočiček a pejsků je bez domova, někdo topí koťátka, protože je lakota a je mu líto peněz za kastraci. Lidi proberte se a zkuste se chovat ke zvířátkům trochu lépe, ony se vám odvděčí láskou.
Alena Vávrová
Kočičí příběh mne též oslovil, neboť jsem zrovna prožila svoje první vánoce s kocourkem - nalezencem.
Hana Polednová
Honzo, krásný příběh s dobrým koncem, ať se vám všem doma hezky žije se zvířátky.
Jana Jurečková
Kočička nahoře na fotce je krásná. Teď je i šťastná, že našla nový domov. Děkuji za hezký příběh.
Jana Šenbergerová
Honzo, přeji vám ještě mnoho krásných Vánoc se všemi vašimi zvířecími chráněnci.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.