Mluvíme se psy jako s lidmi. Pro pejskaře samozřejmost, ostatní si klepou na čelo
Ilustrační foto: Ingimage

Mluvíme se psy jako s lidmi. Pro pejskaře samozřejmost, ostatní si klepou na čelo

14. 1. 2023

Půjdeme ven? Tak co, už chceš domů? Co by sis dnes dal k večeři? Jé, ahoj Ťapko, jak se máš? Mluvit se psy se stalo běžné. Pokud nějaký majitel tvrdí, že se svým čtyřnohým parťákem občas nehovoří jako s člověkem, určitě lže.

Veterináři běžně zaznamenávají věty typu: Pane doktore, nás bolí bříško. Asi jsme špatně šlápli, bolí nás nožička. Tak řekni, Azorku, kde tě to bolí….V parku pak běžně slyšíme: Tak to zrychli, je zima, Punťo. Už jsi to udělal Mazlíku? Ale kdepak to je, nic nevidím... Ty jsi šikovný, hodný, rychlý...

Jedna britská firma, která vyrábí psí krmivo, dělala mezi zákazníky průzkum na téma komunikace se psy. Každá pátá dotázaná žena přiznala, že se psem mluví častěji než s partnerem. Lidé, kteří žijí bez partnera, bez rodiny, jen se psem, přiznali, že s ním mluví naprosto běžně. Zejména vdovy a vdovci, kteří zůstali sami s pejskem, uváděli, že jim komunikace s ním zcela nahradila dřívější komunikaci s životním partnerem. Ze psů se stali plnohodnotní členové rodin a tomu, že s nimi lidé mluví, se už dnes nikdo nediví, natož, aby se tomu někdo posmíval. Je to jedna z ukázek toho, jak hodně se změnilo postavení psů ve společnosti.

„Lidé si psa velmi často personifikují a mluví s ním jako se svým partnerem či partnerkou,“ říká veterinář Alexandr Skácel. „Týká se to především lidí, kteří žijí sami. Není na tom nic špatného ani nic divného. Podobně je tomu v bezdětných rodinách, kde pes bývá nezřídka považován za dítě a podle toho s ním lidé mluví.“

Veterinář má zkušenost s tím, že právě osaměle žijícím lidem personifikace psa velmi často zpříjemňuje život: „Znám případy, kdy lidé ovdověli a zůstali sami s pejskem, o kterého se dříve starali s partnerem. Mnohdy mají dojem, že když se psem mluví, jejich partner je tam nahoře slyší. U někoho to přispívá k dobrému pocitu, že bývalý partner takzvaně vidí, že se jejich pejsek má nadále dobře, že se o něj starají. Vyvolává to u nich uklidňující pocit.“

Někteří cvičitelé psů naopak tvrdí, že to s polidšťováním psů lidé nyní přehánějí a že jim tím paradoxně škodí, byť si myslí, že pro ně dělají to nejlepší. „Pes je pes a člověk je člověk. Polidšťování psa je chyba,“ tvrdí cvičitel psů Rudolf Desenský. Podobný názor má uznávaný kynolog Jiří Ščučka, který říká: „Každý majitel by si měl uvědomit, že polidšťování zvířete je základní chyba. Nejprve by měl každý majitel psa zavřít pusu. Přestat mluvit a uvědomit si, že psi nekomunikují řečí a nerozumí česky. Představte si, že váš pes je Číňan a nerozumí vaší řeči. Komunikujte s ním jen pomocí gest a řečí těla.“ Jenže to mnoho majitelů psů nechce slyšet a odmítá věřit tomu, že pes nerozumí slovům: ven, páreček, piškotek, vycházka, balonek, kočička, veverka… Inu, každý majitel psa má podobných slov vlastní velkou zásobu.

Na téma kolik pes dovede rozpoznat lidských slov a jak na ně reaguje se píší stovky populárních i odborných článků, probíhají k němu seriozní vědecké výzkumy. Zkrátka, lidstvo se zamilovalo do psů a touží s nimi komunikovat ještě více než dosud. Z různých vědeckých výzkumů vyplývá, že pes je schopen rozpoznat kolem dvou set slov. Ale nepředstavujme si, že jde o slova seřazená do vět.

Je nesmysl říkat psovi: Tak co, chceš jít na vycházku teď nebo později? Jenže, pokud má pes slovo vycházka spojeno s tím, že majitel bere vodítko, hračku a hurá, jde se ven, může zareagovat štěkáním, skákáním, neklidem a člověk si řekne: Aha, tak on mé otázce porozuměl a chce jít na vycházku teď hned. Mám já to ale geniálního psa. Mnohdy jsou naše představy o tom, že psi rozumí naší řeči, spíš naším přáním a snem.

Každopádně je ale fakt, že se psi chovají tak, že je velmi snadné věřit tomu, že rozumí všemu, co jim říkáme. A tak jim čím dál častěji říkáme věty: Co myslíš? Jak se cítíš? Jsi šťastný? Co bych pro tebe ještě mohl udělat, miláčku?

Někdo, kdo psa nikdy neměl nebo psy prostě nemá rád, si může myslet, že jde o další ukázku šílení lidstva a jeho cesty do záhuby. Někdo si mluvením se psem naopak může zpříjemnit život, ba přímo se zachránit od samoty a pocitu, že nemá s kým mluvit. Je to věc každého, na každém záleží, jak dalece svého pejska miluje, jak dalece ho polidšťuje, byť mnozí kynologové polidšťování rádi nevidí.

Každopádně z britského průzkumu o tom, co vlastně lidé psům říkají, vyplynulo, že padají i tyto bizarní věty:

Tak co myslíš, zůstaneme s našim páníčkem nebo si zkusíme najít nějakého jiného? Přivedu si domů ženskou, Fredíku, tak doufám, že nebudeš dělat ostudu a že se časem spřátelíte. Proč nejíš, ty nemáš hlad?

A na závěr věta zaznamenána v jednom obchodě s chovatelskými potřebami, kterou položila starší dáma své jezevčici: „To je hezké vodítko, Mášo, nevidíš tam na něm někde cenu?“

domácí mazlíčci pes
Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danuše D'Engeli
Žádné domácí zvířátko nemám, ale naprosto rozumím všem, kteri tuto zálibu našli. Přivést si do života takového přítele je velká zodpovědnost, starani se....jako o člena rodiny. Pokud se starší lidi začnou obávat komunikaci se společností, tak toto rozhodnutí, domnívám se, je dobré. Navíc je to hojnost lasky, oboustranné. Přeji všem, kteri mají doma jakékoliv zvířátko, aby se z těchto chvil těšili. Dekuji, Dana
Jana Šenbergerová
Pejskařka nejsem, ale mluvím i s mravenci. V lese bývá dobrou společnicí sojka. Když jsem byla pár let sama, navázala jsem zajímavý kontakt s mouchou. Nejdřív mě otravovala, když mi večer s bzučením narážela do hlavy a lozila po monitoru. Po několikerém varování asi pochopila, že by to mohlo skončit špatně, a pak už jsme spolu trávily celou zimu bez problémů. Občas mi sedla na ruku, ale byla zticha a přestala se procházet po ploše monitoru. Z talíře mi ujídala a upíjela tak, aby nebyla viděna. Když pak zmizela, docela mi chyběla. Nedělám si legraci. Mrzelo mě, že jí nerozumím. Svým způsobem byla inteligentnější než všechny ostatní mouchy, se kterými jsem měla tu čest.
Jana Šenbergerová
Pejskařka nejsem, ale mluvím i s mravenci. V lese bývá dobrou společnicí sojka. Když jsem byla pár let sama, navázala jsem zajímavý kontakt s mouchou. Nejdřív mě otravovala, když mi večer s bzučením narážela do hlavy a lozila po monitoru. Po několikerém varování asi pochopila, že by to mohlo skončit špatně, a pak už jsme spolu trávily celou zimu bez problémů. Občas mi sedla na ruku, ale byla zticha a přestala se procházet po ploše monitoru. Z talíře mi ujídala a upíjela tak, aby nebyla viděna. Když pak zmizela, docela mi chyběla. Nedělám si legraci. Mrzelo mě, že jí nerozumím. Svým způsobem byla inteligentnější než všechny ostatní mouchy, se kterými jsem měla tu čest.
Naděžda Špásová
Ano, mluvím s naším pejskem jako s dítětem a vím, že mi rozumí a určitě nejsem sama. A přiznám se že se za to vůbec nestydím.
Lenka Kočandrlová
Nemělo by se přehánět s tou personifikací zvířat...Ale i já mluvím s našimi kočkami,ačkoliv mnohdy na nich vidím to absolutní nepochopení ve stylu Simpsonových,kdy měl jednou Bart psa Spasitele,zkoušel ho vycvičit,ale pes rozuměl těm řečem asi ve stylu bla-bla-bla.Tak nějak to většinou dopadne.
Miloslava Richterová
Hezké téma, pěkné příspěvky. Mluvit se všemi domácími zvířaty je běžné a žádoucí, dokonce stačí se smát nebo mračit a už komunikujeme :-) myslím, že na čelo si dnes nikdo neťuká. V obchůdku směrem k pejskovi: ,,Tak kterou mističku vybereme, Matýsku? Jaká by se ti víc líbila?" :-) (Některé metody cvičitelů psů jsou již zastaralé.)
Anna Potůčková
Povídám si se všemi našimi pejsky a to i s pejsky které má dcera. Moc dobře nám rozumí a když se řekne třeba "chceš piškotek" tak by jim radostí i ocásky uletěly.
Jitka Caklová
Já mám plyšového tygříka a je to moje zlatíčko. Má krásné oči a moc hezky se mi s ním povídá. :-) :-)
Eva Klímová
Mám jezevčici , rozumí hodně , ale je tvrdohlavá a někdy dělá "hluchou" , to znamená že nechce a čeká "která z nás vyhraje " , důslednost je nutná , zvláště u jezevčíků . Ale je to zlatíčko , ještě pár let a začne mluvit .
Zuzana Pivcová
Konverzace s kočkami je pro nás každodenní samozřejmostí. Když potkám někoho s pejskem nebo na návštěvě také na zvířátka mluvím. Vůbec mi to nepřipadá divné, natož třeba směšné. Nerozumějí třeba všem slovům, i když některým už ano, ale vnímají barvu hlasu, gesta, situaci. A hlavně vycítí psychické naladění.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.