Tak Babinec právě začal, ale povídat se nikomu nechce. Vědí, že jsem s jejich příběhy na íčku neuspěla, nikoho ty příběhy nenadchly a dokonce jsem se doslechla, že jsou vymyšlené. Mohu vám ale přísahat, že jsou opravdu skutečné. Zdá se vám, že jsou trochu depresivní a kde je prý ta láska. V každém příběhu je to o tom, že láska očekávána byla, ale zvrtlo se to. Vím, že nám starším z toho poučení žádné neplyne, ale proč bychom o tom nemohly mluvit.
Přihlásila se jenom Martina a řekla, že ještě zkusí vyprávět příběh svůj. Olga a Anička už se zúčastnit nechtějí. Obrázek k příběhům není autentický, ale našemu Babinci velmi podobný.Také jména vyprávějících jsou změněná, ale snad to nevadí.
Martina tedy vyprávět příběh začíná.
Nastoupila jsem do práce hned po škole (nebudu říkat kam) a byla jsem tam nejmladší. Brzy ale nastoupila kolegyně věku přibližného a docela jsme se zkamarádily. Linda, jak se ona kolegyně jmenovala, vyprávěla, jak se vlastně dostala do Prahy. Pocházela z malé vesničky u Tábora. Celý svůj život se snažila dostat do Prahy. No, nevím proč a co z toho vlastně očekávala.
V Táboře se seznámila s klukem, který tam byl na vojně a svěřila se mu se svým přáním. Tedy kluk, který se jmenoval Pavel, ji prozradil, že v Praze bydlí ve svém bytě sám a že by Lindu tedy mohl ubytovat. A tak to dopadlo. Nežili sice spolu jako partneři, jenom vlastně jako spolubydlící. Každý si žil svůj vlastní život po svém a vůbec si nepřekáželi.
Jednou jsem Lindu přišla navštívit, ale nebyla doma. Otevřel mi Pavel. Myslela jsem si do té doby, že se to děje jenom v románech, ale proběhlo mezi námi takové jiskření, až jsem tomu nechtěla rozumět. No, říká se tomu láska na první pohled. No, nic se dále nestalo, já jsem věděla, že žije s Lindou a že se s tím musím smířit.
Navštívila jsem však Lindu ještě jednou a Pavel se k nám posadil a všichni jsme si povídali. Ani nevíte, jak jsem Pavla Lindě záviděla. Prozradilo se však, že mám za tři dny svátek a Pavel mě pozval na oslavu do vinárny.
No a teď se musím přiznat, že už jsem byla v té době vdaná. Můj muž však odjížděl za prací do ciziny a já jsem byla pořád sama. Nabídku jsem přijala, až když mě Linda ubezpečila, že je jenom Pavlova spolubydlící.
Teď vám ale musím popsat, jak Pavel vlastně vypadal. Byl totiž velmi krásný a žádného takového muže jsem ještě neviděla. Měl skvostnou postavu, bez navštěvování posilovny, tmavé vlasy a krásné zelené oči. Měl také veliký "sexepíl", jak jsem zjistila, když jsem viděla, jak se na něho holky lepí i bez ohledu na to, že jsem s ním.
Trochu jsem předběhla a zatím jsme jenom v té vinárně. Mohla jsem na něm oči nechat a on vlastně na mně také. Když mě šel vyprovodit domů, po cestě jsme se líbali a bylo to krásné.
No, vyvinulo se to tak, že jsem ho pozvala domů, kde jsem byla v té době opět sama. Přiznám se, že žádný obyčejný sex se nedá srovnat s milováním, které jsem s Pavlem prožila. Byl něžný, byl milý, no prostě úžasný. Protože jsem byla vlastně nevěrná a měla trochu zlé svědomí, vysvětlila jsem si to tak, že něco tak krásného nemůže být hřích.
No a teď to trochu zrychlím. Ano byla mezi námi velká, vzácná chemie, ale když jsem viděla, jak se mu vnucují všechny ženy, které ho spatří, věděla jsem, že bych to neudýchala. Scházeli jsme se dlouho a toho krásného milování jsme si užili mnoho. Ovšem, jak jsem předeslala, byla jsem vdaná a rozvádět jsem se nechtěla, už i proto, že s Pavlem by to budoucnost mít nemohlo.
Čas od času jsme se ovšem opět sešli a teď vám přiznám, že naposled to bylo docela nedávno. I když žije sám a já taky, už nic měnit nechceme. Žijeme nyní od sebe dost daleko, ale čas od času si zavoláme a velice rádi si zavpomínáme.
Babinec a nebo lásky naše bývalé - Helena
Babinec, nebo lásky naše bývalé - Míla
Babinec, nebo lásky naše bývalé
