Nejlepší důkazy o tom nabízí zpráva Českého statistického úřadu s názvem Senioři ČR v datech, v níž je mimo jiné popsán vztah Čechů vyššího věku k chytrým mobilům, počítačům, internetu a všemu, co s ním souvisí. Je v ní uvedeno: „Na rozdíl od mladších generací, které používají tyto technologie buď celý život anebo jeho velkou část, se k nim dnešní senioři dostali až v pozdějším věku. I přes to, že většinu života žili senioři bez informačních technologií, si tyto technologie postupně osvojují a podíl osob v seniorském věku, které berou informační technologie jako běžnou součást svého života, se rok od roku zvyšuje.“
Vlastně jsme se dostali do situace, kdy je tak trochu zbytečné rozdělovat společnost podle věku, když jde o tuto oblast života. Vystihují to slova sedmdesátileté Anny, která má tuto zkušenost: „Oslovila mě sousedka, která učí ve škole, že děti v rámci jednoho projektu natáčejí lidi, kteří pamatují den sovětské okupace ze srpna 1968. Prý jestli by za mnou nemohli její žáci přijít a já jim povídala, jak jsem to tehdy vnímala. Souhlasila jsem. Něco natočili a já se jich pak ptala, kde to najdu a zda mi předem dají před zveřejněním přečíst, co vyplodili. Oni na to: to bude jen na internetu. Já na to: ale chci si to přečíst předem, autorizovat svá slova, tak mi to pošlete, dám vám mailovou adresu. Divili se, že používám mail a internet. No to jsem koukala. Ony si děti myslí, že my staří nemáme internet? No to snad ne? Já si s vnukem běžně píšu maily, komunikujeme přes Facebook, posíláme si fotky. Překvapilo mě, že někdo nás seniory tak podceňuje a diví se, že nám může poslat mail.“
„Zájem seniorů o nová média se zvyšuje. Nezapomínejme, že se do seniorského věku dostávají lidé, kteří v produktivní fázi života již s počítači pracovali,“ uvedl sociolog Jakub Macek. Je tedy logické, že tito lidé je už berou jako běžnou součást života a tak tomu zůstane i v době, kdy pracovat nebudou.
Údiv nad tím, že nějaký stařeček používá chytrý mobil a píše si s pravnoučaty přes sociální sítě, časem ze společnosti zcela vymizí. Poměřování schopnosti ovládat moderní technologie podle věku bude jevem známým jen z historie.
Zpráva Českého statistického úřadu nabízí jasné důkazy. Stojí v ní například následující.
Technologií, kterou si osvojili již téměř všichni senioři, je mobilní telefon. V roce 2022 ho používalo devadesát šest procent osob starších pětašedesáti let. Více než polovina osob v tomto věku používají tlačítkový přístroj, k chytrému telefonu si našlo cestu zatím čtyřicet procent seniorů. Je ovšem nutno dodat, že tento podíl každým rokem stoupá, a to poměrně výrazným tempem.
Internet na telefonu přitom používá třicet procent seniorů. Přes Wi–Fi se připojuje dvacet osm procent a přes mobilní data dvaadvacet procent.
Podíl osob nad pětašedesát let, které používají internet, vzrostl z dvaceti osmi procent v roce 2015 na čtyřicet osm procent v roce 2022. Přitom dennodenně používá internet třicet pět procent seniorů.
Problematické je však samotné označení senior, protože zpráva do něj zahrnuje jak lidi ve věku lehce přes pětašedesát, pro které je internet běžnou součástí života, tak pětadevadesátileté obyvatele domovů seniorů, kteří logicky došli k závěru, že internet nepotřebují nebo jsou v tak špatném zdravotním stavu, že by ho stejně nebyli schopni využívat.
Autoři zprávy připomínají, že mezi mladšími a staršími seniory jsou velké rozdíly.
Ve skupině nad pětasedmdesát let používá internet zatím pouze třicet procent osob. V kategorii mladších seniorů nepanuje k internetu taková nedůvěra, používá ho přes šedesát procent z nich. Tito uživatelé znají internet z práce či dřívějšího života. Ve skupině nad pětasedmdesát let používá internet zatím pouze třicet procent osob.
Lidé vyššího věku nejčastěji internet využívají ke čtení zpravodajství, k zasílání mailů, vyhledávání informací.
Třetina seniorů používá internetové bankovnictví a covidová doba přivedla mnoho lidí vyššího věku i k chuti vyzkoušet si nakupování přes internet.
Nutnost naučit se pracovat s moderními technologiemi, které tak výrazně změnily svět, byla jednou z největších výzev, které lidé vyššího věku v minulých letech museli čelit. Je velký rozdíl, jestli se člověk narodí v době, kdy si od malička umí na internetu pustit pohádku, nebo se s internetem seznámí třeba až v šedesáti, tedy v době, kdy už nové učivo leze do hlavy přece jen drobátko obtížněji. To, že tuto výzvu většina lidí vyššího věku zvládla, je jedním z důkazů, že současní senioři jsou silná generace, která by neměla být podceňována.
