Mlčet, usmívat se, prchat. To je cesta, jak být skvělou babičkou
Ilustrační foto: Ingimage

Mlčet, usmívat se, prchat. To je cesta, jak být skvělou babičkou

14. 2. 2023

Když se narodí vnouče, je dobré začít vyznávat následující zásadu: snacha či dcera mají vždy pravdu, protože si vše, co mladá matka potřebuje vědět, přečetly na sociálních sítích. Hlavní proto je neříkat jim nic, co se týká výchovy dítěte. Ony už totiž opravdu vědí úplně všechno.

Nesnaž se dítě postavit tak, že ho držíš za ručičky.
Když ho bereš do náručí, je třeba ho chovat takzvaně na tygříka. Mami, ty nevíš, co je to na tygříka? Ukaž, dej mi ho, takhle přece…
Když nechce jít, nech ho ležet na zemi, má právo na vlastní rozhodnutí.
Nechce jíst, tak ho nenuť.
Ne, nejí nic co je chemicky zpracováno a tento druh přesnídávky mu rozhodně nedávej.
Nešišlej, mluv s ním jako by byl už dospělý. Ano, my s ním od narození mluvíme jako s dospělým.
Neokřikuj ho, nevadí, že křičí. Když se mu chce křičet, ať křičí, je to přece dítě.

Když se nyní žena stane babičkou, dostane se tím do pozice poučovaného člověka a ze všech stran slyší, co má a nemá dělat. Pryč je doba, kdy starší ženy radily mladším, nyní je tomu přesně naopak.

Milé babičky, je nutné smířit se s tím, že když děcko tluče hračkou do stolu a vynucuje si pozornost řevem, nevadí to, protože je to dítě. Je nutné ovšem zároveň přijmout fakt, že když na něj mluvíte ve zdrobnělinkách, vadí to, protože je vhodné chovat se k němu od narození jako dospělému.

Zásady, rady a doporučení, které sdílely při výchově dětí ženy, které jsou nyní v pozici babiček či prababiček, jsou jiné, než bývaly v době jejich mládí. To je jedna nejdůležitějších věcí, se kterými je třeba se smířit, pokud žena v roli babičky obstát nebo ji aspoň ve zdraví přežít.

Druhá nejdůležitější skutečnost je: vše, co je třeba vědět, nyní matka najde na sociálních sítích, proto nepotřebuje rady matek či tchyní.

Jakákoli věta obsahující slovo „musíš“ je v komunikace s mladou matkou zakázána.
Nevhodné jsou i věty zahrnující spojení „měla bys“.
Naprosto politováníhodná je žena, která vypustí z úst větu obsahující výraz „my jsme to dělaly jinak“.

Kdo dodržuje tyto tři zásady, učiní první významný krok k tomu, že výchova jeho vnoučka bude probíhat v rodině v klidu a celkovém porozumění.

Je třeba rovněž přijmout fakt, že maminky malých dětí nikdy dříve neměly takový přísun nejrůznějších informací a rad, jak v roli mámy obstát. Dříve jim něco v tom smyslu řekly akorát tak jejich mámy, starší příbuzné, v lepším případě si na toto téma mohly přečíst pár knih napsaných odborníky na dětské duše. Nyní se na odborníka na dětské duše, přesněji na odborníka na cokoli, pasuje kde kdo a sociální sítě k tomu vytvořily nekonečný prostor. Takže mnoho mladých žen získalo pocit, že je třeba být úžasnými, nikdy neselhávajícími matkami, tak jak velí všechny ty rady a příručky. Je to něco jako modlitba: Dělám vše proto, abych byla nejskvělejší matkou na světě a k tomu mi dopomáhej internet.

Problém je v tom, že v generaci žen, které jsou nyní babičkami či prababičkami, je většina těch, jejichž životy dříve s internetem tak silně spjaty nebyly, tudíž stále mají pocit, že o jejich rady či zkušenosti někdo stojí. Nestojí. S tím je třeba se smířit, vyrovnat a podle toho se začít chovat.

Neradit. Nediskutovat. Nereagovat.

Nereagovat ani v situaci, kdy se osmiletá vnučka v sobotu ráno rozhodla, že nepojede na domluvený výlet, protože se jí prostě nechce a to znamená, že celá rodina mění dohodnutý program. Ne, babi, opravdu ji nebudeme nutit, když nechce, tak nechce, nevadí, že nás teta čeká, my prostě nejedeme.

Naprosto vyloučené je v takové situaci začít říkat něco ve smyslu, že osmileté dítě přece nemůže řídit chod rodiny, natož něco ve smyslu, že až holčička bude jednou chodit do práce, bude se muset řídit určitými pravidly a proto by si od dětství měla zvykat, že někdy je prostě nutné se podřídit, poslechnout ostatní. Ne, to opravdu není dobré říkat.

Od sdílení takových názorů jsou jiné babičky. Od toho jsou setkání s vrstevnicemi, na kterých je možno si zkušenosti a stesky vyměnit, navzájem se ujistit, že situace je podobná i v jiných rodinách, tím se uklidnit, dát si dortík či víno či obojí a pak s klidnou myslí, úsměvem a nekonečnou vlídností odpovědět dceři či snaše na otázku „pohlídáš malou v sobotu?“ větou „ne, mně se nechce.“

 

 

 

rodina vnoučata
Hodnocení:
(4.8 b. / 43 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Kadlecová
:-) Děkuji. To je psané ze života. Nejsem v tom sama. S prvním vnoučetem to hodně bolelo, ale s každým dalším se to lepší. V některých věcech neustupujeme a přesto k nám všechna vnoučata jezdí očividně a nepřehlédnutelně s radostí a se souhlasem rodičů ;) , protože je milujeme, všechny, ty malé i ty velké.
Jarmila Procházková
Můj domov, moje pravidla. Vnoučata respektují u nás zavedena pravidla. Pokud jsou rodiče přítomni, nezasahuji, velí oni.
Jana Folprechtová
To znám. Nejlepší hlášky jsou že antibiotika není potřeba jíst pravidelně, stačí jednou za den nasypat vše dohromady a nechat zapít. Kojit je dobré kdykoliv kdy dítě zabrečí, tedy ideálně nepřetržitě. Stejně tak i nošení dítěte v náručí celý den, protože nesnáší polohu v leže, No ideál je když dítě chodí spát večer, kdykoliv se mu chce, tedy pokud rodiče tráví život hlavně večer u televize tak je dobré když dítě je s rodiči až do poslední chvíle. To že jsou pak zoufale vyčerpaní jak rodiče tak děti a nemají čas na soukromé sdělení připadně něco co zrovna nemusí řeršit s dětmi už patří k výchově a sebeobětování. No nechce li jít děťátko v mrazu oblečené, protože má takový svůj milovaný obleček tak se mu to taky povolí,. A že miláček u jídla běhá kolem stolu a jídlo jí na etapy nebo se to prokládá bonbonky. Případně zapíjí kofolou. No nic Lepší je návštěva dětiček na nezbytný čas, kávička, rozhovor o nových žhavých tematech internetu a pak si jít užívat to, že v této době NEMUSÍM. ALE FAKT NEMUSÍM :-)
Hana Řezáčová
Já mlčím, usmívám se - a neprchám ... Musím se pochválit - jsem nejskvělejší babička :-)
Věra Halátová
Už jsem četla návod na to: Jak být dobrou milenkou, Jak být dobrou manželkou, Jak být dobrou matkou, Jak být dobrou přítelkyní a teď Jak být dobrou babičkou. Kdybych dodržovala striktně všechny ty rady, musela bych být asi nějaký robot na spouštění nálad na knoflík. Většina pisatelů - radilů, i z řad psychologů a psychiatrů, nemají svoje emoce a vztahy k blízkým v absolutním pořádku. Nevím, jestli jsem skvělá babička, asi ne, ale dítě, které se mi začalo vztekat a něco si vynucovat, jsem pleskla po zadku. Mně respektuje. Druhou babičku, hodnou a téměř podle vašeho předpisu, z té si nic nedělá. Ne, že se celá rodina bude podvolovat náladě jednoho malého člověka, ale ten malý člověk se podrobí většině. Tak je to u nás. Vybrat si může to, co chce ráno k snídani, ale z toho výběru, který sestavím já. Mléko, čaj, kakao nebo bílou kávu, ovocný džus? Určitě si nebude vynucovat coca-colu, proto, že to má k snídani chlapeček z jeho třídy.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA