Mlčet, usmívat se, prchat. To je cesta, jak být skvělou babičkou
Ilustrační foto: Ingimage

Mlčet, usmívat se, prchat. To je cesta, jak být skvělou babičkou

14. 2. 2023

Když se narodí vnouče, je dobré začít vyznávat následující zásadu: snacha či dcera mají vždy pravdu, protože si vše, co mladá matka potřebuje vědět, přečetly na sociálních sítích. Hlavní proto je neříkat jim nic, co se týká výchovy dítěte. Ony už totiž opravdu vědí úplně všechno.

Nesnaž se dítě postavit tak, že ho držíš za ručičky.
Když ho bereš do náručí, je třeba ho chovat takzvaně na tygříka. Mami, ty nevíš, co je to na tygříka? Ukaž, dej mi ho, takhle přece…
Když nechce jít, nech ho ležet na zemi, má právo na vlastní rozhodnutí.
Nechce jíst, tak ho nenuť.
Ne, nejí nic co je chemicky zpracováno a tento druh přesnídávky mu rozhodně nedávej.
Nešišlej, mluv s ním jako by byl už dospělý. Ano, my s ním od narození mluvíme jako s dospělým.
Neokřikuj ho, nevadí, že křičí. Když se mu chce křičet, ať křičí, je to přece dítě.

Když se nyní žena stane babičkou, dostane se tím do pozice poučovaného člověka a ze všech stran slyší, co má a nemá dělat. Pryč je doba, kdy starší ženy radily mladším, nyní je tomu přesně naopak.

Milé babičky, je nutné smířit se s tím, že když děcko tluče hračkou do stolu a vynucuje si pozornost řevem, nevadí to, protože je to dítě. Je nutné ovšem zároveň přijmout fakt, že když na něj mluvíte ve zdrobnělinkách, vadí to, protože je vhodné chovat se k němu od narození jako dospělému.

Zásady, rady a doporučení, které sdílely při výchově dětí ženy, které jsou nyní v pozici babiček či prababiček, jsou jiné, než bývaly v době jejich mládí. To je jedna nejdůležitějších věcí, se kterými je třeba se smířit, pokud žena v roli babičky obstát nebo ji aspoň ve zdraví přežít.

Druhá nejdůležitější skutečnost je: vše, co je třeba vědět, nyní matka najde na sociálních sítích, proto nepotřebuje rady matek či tchyní.

Jakákoli věta obsahující slovo „musíš“ je v komunikace s mladou matkou zakázána.
Nevhodné jsou i věty zahrnující spojení „měla bys“.
Naprosto politováníhodná je žena, která vypustí z úst větu obsahující výraz „my jsme to dělaly jinak“.

Kdo dodržuje tyto tři zásady, učiní první významný krok k tomu, že výchova jeho vnoučka bude probíhat v rodině v klidu a celkovém porozumění.

Je třeba rovněž přijmout fakt, že maminky malých dětí nikdy dříve neměly takový přísun nejrůznějších informací a rad, jak v roli mámy obstát. Dříve jim něco v tom smyslu řekly akorát tak jejich mámy, starší příbuzné, v lepším případě si na toto téma mohly přečíst pár knih napsaných odborníky na dětské duše. Nyní se na odborníka na dětské duše, přesněji na odborníka na cokoli, pasuje kde kdo a sociální sítě k tomu vytvořily nekonečný prostor. Takže mnoho mladých žen získalo pocit, že je třeba být úžasnými, nikdy neselhávajícími matkami, tak jak velí všechny ty rady a příručky. Je to něco jako modlitba: Dělám vše proto, abych byla nejskvělejší matkou na světě a k tomu mi dopomáhej internet.

Problém je v tom, že v generaci žen, které jsou nyní babičkami či prababičkami, je většina těch, jejichž životy dříve s internetem tak silně spjaty nebyly, tudíž stále mají pocit, že o jejich rady či zkušenosti někdo stojí. Nestojí. S tím je třeba se smířit, vyrovnat a podle toho se začít chovat.

Neradit. Nediskutovat. Nereagovat.

Nereagovat ani v situaci, kdy se osmiletá vnučka v sobotu ráno rozhodla, že nepojede na domluvený výlet, protože se jí prostě nechce a to znamená, že celá rodina mění dohodnutý program. Ne, babi, opravdu ji nebudeme nutit, když nechce, tak nechce, nevadí, že nás teta čeká, my prostě nejedeme.

Naprosto vyloučené je v takové situaci začít říkat něco ve smyslu, že osmileté dítě přece nemůže řídit chod rodiny, natož něco ve smyslu, že až holčička bude jednou chodit do práce, bude se muset řídit určitými pravidly a proto by si od dětství měla zvykat, že někdy je prostě nutné se podřídit, poslechnout ostatní. Ne, to opravdu není dobré říkat.

Od sdílení takových názorů jsou jiné babičky. Od toho jsou setkání s vrstevnicemi, na kterých je možno si zkušenosti a stesky vyměnit, navzájem se ujistit, že situace je podobná i v jiných rodinách, tím se uklidnit, dát si dortík či víno či obojí a pak s klidnou myslí, úsměvem a nekonečnou vlídností odpovědět dceři či snaše na otázku „pohlídáš malou v sobotu?“ větou „ne, mně se nechce.“

 

 

 

rodina vnoučata
Hodnocení:
(4.8 b. / 43 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Článek na mne působí až depresivně. Asi bych tou správnou babičkou nebyl.
Eva Kopecká
Až teď ve zralém věku skutecne plně chápu ty rozdílné názory mezi generacemi. Moje matka i tchýně byly zaměstnané a nehlídaly, ale nic jim nebránilo, aby do všeho mluvily. Podotýkám, že můj pracovní výkon v rodině se dvěma dětmi se naprosto nedal srovnat s výkonem mé dcery jedno dítě a snachy nula dětí. Já měla nakoupeno, upečeno, uvařeno, uklizeno, vypráno, vyžehleno. Bonus - velká zahrada a já jako na ní sám voják v poli. Zda to bylo správné? Jistěže ne. Dělala jsem to, protože mi nic jiného nezbývalo. Jestli jsem chodila do práce či byla na mateřské, je zcela vedlejší. A tak když mojí mladí, unavení z práce, mi dneska řeknou, proboha, co ty všechno stihneš, kde bereš energii, moudře mlčím. Mám trénink, jaký oni nezažili a nepochopí. Že ale do ničeho nemluvím, to oceňují. Jak jsem zjistila, nejenom mezi sebou, ale i před svými vrstevníky, kteří mají s rodiči spory...
Marie Novotná
Copak copak, asi tady byly něčí "zlaté" rady z dob, kdy se dětí zbavovalo od půl roku do jeslí a dával se jim cumel v medu, odmítnuty a autorka si teď vylévá zlost protože si dcera/snacha drze dovolila vymezit své osobní hranice? ta ukřivděnost a zahořklost z článku jen kape
Nelly Kárníková
Autorce chci poděkovat za úžasný a stoprocentně pravdivý příspěvek. Mlčet, kývat, přežít.
Hana Čadová
Ano, ano. Děťátko nemusí mít pevný řád. Chodit spát kdy on chce, třeba ve dvě v noci a spát do deseti. To mamince vyhovuje. Ve třech letech dítěte mamince připadá divné, že chůva učí dítě chodit na nočník. Kojit do 5ti let je také v pořádku a je to pro dítě to nejlepší. Někdy se člověk nestačí divit. Naštěstí toto v naší rodině není, zažila to příbuzná.
Naška Lužná
Dobrý den, připadá mi, že autorka viděla dítě z rychlíku a nebo psala tento článek jako ironií...s vnoucka vychovávám jako kdysi jeho maminkou, a jezdí ke mně rád,..a to je pro mě podstatně.
Jitka Caklová
Doplnění: Před padesáti lety, v šesti měsících.............., je stejné jako dnes výchova mobilem ...........
Jitka Caklová
Při pomyšlení, kdo vychoval rodiče mých vnoučat, tak bych při hodnocení výchovy vnoučat byla obezřetná. "Nevýchova" neznamená nechat dítě růst jako dříví v lese, stejně jako "výchova" není drezura. Bydlím u cesty a vidím. Maminka jde s dítětem na vycházku, celou cestu se věnuje mobilu a když dítě upadne, tak ještě plačící dostane přes zadek se slovy, "Prosímtě můžeš mi říct , kdo to má furt prát?" Tak jestli tohle je výchova, tak já jsem papež. V šesti měsících jesle, pak školka, škola ................. je stejné jako výchova mobilem, NTBukem, televizí a kontakt s mámou a tátou naprosto minimální.
Miloslava Richterová
pro DK: mám podobné zážitky, také měl vnuk ve třech letech sám přijít na to, jak je to s tou hygienou, a jiné... uškodilo to nejvíce jemu.
Dana Kučerová
Dobrý den děkuji za skvěle napsaný článek a hlavně za poslední větu. Moje dcera se shlédla v "Nevýchově" a celá rodina je z toho úplně vykolejená. Vnučka je moc šikovná, ale plno věcí si vynucuje křikem. K tomu jsem poučovaná, co mohu a co nemohu říkat. Výsledkem je, že si nejsem nikdy jistá, jak se mám zachovat, aby se to dceři líbilo. Ve 3,5 letech vnučka ještě kadí do kalhot a dle vyjádření je to správné, protože ona dospěje k tomu, že si na záchod řekne. Minule byla ve špinavých kalhotách 4 hodiny, protože čekala na maminku, až přijde domů. Nesmí se říct, že se to nedělá. Takže mlčím, přijímám, ale uvnitř mě to štve a mrzí. Vychovala jsem tři děti a myslím, že dobře. Ty současné nám skáčou po hlavě a ještě jim za to máme děkovat.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

18%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

21%