Později jsem v 15 letech vstoupil do klubu filatelistů a odebíral tzv. novinky, tj. nově vydané československé známky, což mělo výhodu v tom, že jsem je hradil v jejich nominální hodnotě (ale musel jsem si na ně našetřit), zatímco v obchodu POFIS byla zpravidla jedna známka ze série, tzv. vázaná, prodávaná vždy s příplatkem 125 procent. Jak byl tehdy člověk naivní! Protože tento postup volilo tehdy hodně lidí s vidinou zhodnocení a novinky známek odebírali na všechny členy rodiny, dnes je většina těchto známek stále na trhu jen za o málo vyšší ceny než nominální.
Později jsem pak začal sbírat též odznaky, telefonní karty a nakonec ještě před dosažením důchodového věku neplatné listinné cenné papíry vydané u nás po roce 1990 (akcie, obligace, podílové listy), což mne drží dosud. No a během středy 8.2. jsem se zcela náhodou dozvěděl, že Česká národní banka (ČNB) začala na svých pobočkách s prodejem speciální tisícikoruny k 30. výročí rozdělení československé měny. A doma v televizních zprávách jsem viděl neskutečnou frontu lidí na ni. Táhla se od budovy ČNB po ulici Na Příkopě, zahýbala do Panské ulice a končila v Jindřišské ulici. Protože jsem měl odpoledne cestu do centra Prahy, tak jsem se šel jen ze zájmu podívat, jak fronta vypadá v 15:30, tj. půl hodiny před zavírací dobou ČNB. I v této době fronta stále končila až na rohu Panské ulice.
Měl jsem štěstí, že právě přišla pracovnice ČNB lidem ve frontě sdělit, že se už na ně dnes nedostane díky zavírací hodině ČNB a že speciální tisícikoruna bude k mání i zítra. Doma jsem si večer zjistil podrobnosti: emise čítá 200 tisíc tisícikorunových bankovek s přetiskem k 30. výročí rozdělení československé měny, a tedy i vzniku české koruny, a každý (včetně kojenců!) si může zakoupit maximálně pět kusů. A náhle se ve mně probudil sběratelský duch a rozhodl jsem se následující den, tj. ve čtvrtek, si jít pětici bankovek také koupit a mít je např. na dárky nejbližším. Usoudil jsem, že by stačilo přijít v 7 h ráno, tj. půl hodiny před otevřením ČNB. Ó, jak jsem byl opět naivní! Když jsem došel, již opět stál zástup lidí tentokrát zalomený do Nekázanky, a končil u budovy Omnipolu. Nicméně jsem se rozhodl vydržet a do fronty se zařadil a v mrazivém ránu poslouchal povídání lidí, kteří si již frontu vystáli a bankovku koupili včera. Brzy jsem pochopil, že většina z nich jsou spekulanti nebo naivkové, kteří si myslí, že zbohatnou na jejich následném prodeji. Dokonce tam prý včera první jedinci přišli stát frontu již před půlnocí a některé maminky se dostavily se všemi dětmi včetně dítěte v kočárku. A potom, že lidé nemají peníze!
Takže frontu jsem si vystál, dostalo se na mne za dvě a čtvrt hodiny a mám pět kousků doma. Nyní budu sledovat ty naivky a spekulanty, jak se budou chtít přebytečných speciálních tisícikorun zbavit. Ono to totiž s nimi nakonec dopadne stejně, jako tomu bylo se známkami z klubů filatelistů v Československu.