Ilustrace: Pixabay

Fejeton na "světlé zítřky"

16. 2. 2023

Poblíž našeho domu je občas vidět zajímavý obrázek. Na cestě kolem Pokratického potoka, kam chodí lidé venčit své pejsky, jsou dvě příjemně umístěné lavičky. Nejsou teď příliš frekventované, na sezení je zima. Ale jakmile nastane příjemnější klima, lavičky ožívají.

fejeton Můj příběh

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(5.1 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Jurečková 16.2.2023 18:07

Taky někdy sedím na lavičce a přemýšlím o životě, pozoruji lidi a když vidím mladé mám dojem, že si nic nepřipouští, zajímá je jen ten mobil nebo chytrý telefon. Jinak mají vše na háku. My jsme žili jinak, ale to oni neuznávají.

Naděžda Špásová 16.2.2023 17:44

Na světlé zítřky jsem nikdy nehrála a nikdy jsem jim nevěřila. A když vidím to, co jsi popsal na lavičce, tak se jich nedočkají ani naši potomci.

Zpět na homepage Zpět na článek

O pohodě

Milí čtenáři, zhruba po roce a půl se s Věrkou Ježkovou vracíme ke společné tvůrčí aktivitě. Rádi…

Jan Zelenka

Vlasta (82 let): Říkají mi sluníčko a já lituju, že jsem nebyla sobecká

Vždy jsem měla jasno, že až mi dojdou síly a přijdou nemoci, nepostavím syny do situace, aby se o mě museli starat. Sama jsem pečovala o nemocnou tchyni a stálo mě hodně sil a nervů A tak jsem se přestěhovala do domova seniorů. Není to místo vhodné pro každého.

Redakce

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá