Graffiti
Tunel na Žižkově. FOTO: Alena Velková

Graffiti

19. 2. 2023

Sprejerství ve veřejném prostoru dnes potkáváme téměř na každém kroku. Je to takový městský folklór, který máme většinou spojený s vandalstvím. Na krásných fasádách domů nebo na památkách mě samozřejmě taky štve, ale musím se přiznat, že na šedých betonových zdech se mi docela líbí.

U graffiti nemusí jít jen o dosti finančně náročné nanášení barev, ale může být prováděno také rytím, psaním nebo škrábáním. Z tohoto úhlu pohledu jsme se spolužáky byli pravděpodobně jeho průkopníky. Vyzbrojeni fixou, propiskou a kružítkem jsme pilně po celý školní rok zdobili své lavice obrázky a nápisy. Holky malovaly srdíčka např. „Miluju Karla“ zatímco kluci dávali přednost symbolice dámského přirození. Na lavicích jsme citovali i Františka Gellnera, básníka, který zavedl do poezie pojem hospody: „Od rána dřepěl jsem vesele, v hospodě při plné sklence. Se mnou seděli přátelé, ztracené existence.“ Dále jsme využívali citáty: „In vino veritas, in rum taky“, protestovali jsme: „Jdi domu Ivane!“ nebo vypouštěli hluboké myšlenky typu: „Pil, dlouho žil“ či „Teprve pivem je žízeň krásná“. V některých specializovaných učebnách, kde se v lavicích vystřídalo během dne více žáků z různých tříd, jsme už nacházeli nejen předpřipravené taháky, ale hlavně jsme získávali kompletní přehled o dění ve škole. Zejména sexuálním. Takže nám hned bylo jasné kdo, s kým, jak a proč. A když se něco nepovedlo, okamžitě jsme věděli, kam má kdo jít, a kde ho tedy eventuelně máme hledat.

Přestože se původně mělo jednat o anonymní umění, byli jsme záhy bdělými kantory vypátráni a na konci školního roku jsme dostali vysvědčení až po řádném ošmirglování lavic. To nás vedlo k větší vynalézavosti a naše umělecké ambice jsme přenesli na školní toalety využívajíce k výše uvedenému i svých znalostí z historie: „A přece se močí!“ nebo „Království za pivo!“. Tím jsme navíc položili základy umění všeobecně uznávanému a označovanému ve wikipedii jako latrinálie neboli záchodová poezie. Tam už jsme se nebáli vyslovit ani břitká hodnocení kvalit našich vyučujících.

Jednoho dne nám i toto bylo málo. Cítili jsme, že máme na víc. Některé věci jsme si už prostě nemohli nechávat jen pro sebe. Bylo třeba informovat veřejnost. Proto naše doposud nenápadná revolta opustila zatuchlá, uzavřená WC a prudce vyrazila ven informací o řediteli gymnázia: „Knor je vůl!“ Sice jsme po tomto zásadním díle museli za své peníze přetřít barvou kus fasády školy, ale tím jsme naše umění dostali skutečně do ulic. A už to jelo. Přidávali se další a další umělci. Po městě se začaly nezávisle na nás množit různé nápisy, mimo jiné: „Nechte zpívat Mišíka“ a „Servít je vůl“. Sice nevím, kdo byl Servít, ale v každém případě na jeho odpovědi: „Všichni jste volové, Servít“, bylo možná něco pravdy.

 

 

kultura města a obce
Hodnocení:
(5 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Kdysi mě zaujala Lennonova zeď, teď už jsem tam dávno nebyla. Před lety jsem viděla graffiti v Mnichově při cestě na předměstí, to se mi v zanedbané čtvrti podél trati docela líbilo. A ještě malby u stanice metra Malostranská. Z běžných sprejerských výtvarných děl ale většinou nadšená nejsem. Spíše někdy žasnu, když se objevují někde ve výšce na těžko dostupných místech.
Jan Zelenka
Paní Jakubcová, ty palestinské grafitti na zdi jsem také viděl i tu ceduli, která zakazuje vstup izraelským občanům. Tam asi nikdy nebude klid. Bohužel.
Jarmila Komberec Jakubcová
Velmi zajímavé malby jsou na palestinské straně na bezpečnostních zdech u vstupní brány z Betléma do Jeruzaléma. Jednou se o tzv." Banksy grafitti art ". Tam mají svůj smysl, nikoho nepobořují a jejich hlavním motem je boj Palestinců s Izraelci. S těmito grafitti jsem se setkala i na jiných místech Západního břehu Izraele. U nás v Plzni mají sprejeři vyhrazeny určité ulice s volnými plochami zdí, kde se mohou realizovat. Na fotce se jedná pouze o vandalství jak i píše pan J.Zelenka.
Alena Velková
Básník tím chtěl říct, že jsme byli mladí a blbí, tento názor je patrný z úvodního odstavce a z poslední věty...ale o vyřezávání do stromů tam není ani slovo...to má tady na svědomí někdo úplně jinej :-)) a k té úvodní fotce dodávám, že je ze smradlavého špinavého tunelu na Žižkově, kudy se člověk pomalu bojí projít, tak ho není žádná škoda... Pokud se týká graffiti na objednávku, to je jiná kapitola, to už se spíš jedná o street art nebo mural art.
Věra Halátová
A co tím chtěl básník říci? Že v mládí obdivoval básníky - opilce, vyřezával do stromů a do školních lavic nesmysly a proto, že je projevem mládí - toho dnešního - cokoliv kdekoliv posprejovat? Ty výroky, psané na zdech WC jsem považovala za projev slabého ducha. A spousta těch "děl" sprejařů nesvědčí o ničem jiném.
Jan Zelenka
Takové graffiti, co je na fotce, to je čisté vandalství, které by mělo být postihované. Umělecké graffiti, např, na objednávku, to je něco zcela jiného.
Naděžda Špásová
Abych pravdu řekla, tak ničit školní zařízení a graffiti mě nikdy neuchvátili. Považuji to za vandalismus a tomu zrovna nefandím. Nevidím na tom žádné hrdinství, ničit něčí práci. Sorry, hvězdičkovat nebudu. PS. Puritán jsem nikdy nebyla.
Daniela Řeřichová
Prima článek. Vandalství se mi nelíbí, graffiti ano. Známe je již z Říma; je to dnes zajímavá subkultura, která oživuje městské plochy, velké dopravní prostředky aj., například studenti VŠUP k tomu vydávají od roku 2004 i vlastní magazín Upstream.
Anna Potůčková
Graffiti se mě líbí tam, kde jsou v ulicích jinak nudné šedé zdi a těmto zdem to dodá trochu toho krásna. Horší už je to tam, kde se doslova hyzdí zdi panelových domů či veřejných staveb jako jsou třeba zdravotnická zařízení apod. Pamatuji si, když jsem byla na internátě v Koryčanech, tak tam jsme s děvčaty chodily přes zámecký park obklopený zdmi na které jsme psaly různé citáty, malovaly srdíčka či vyznávaly lásku k tehdy aktuálnímu partnerovy. Používaly jsme na to křídy, fixy nebo něco, čím se to do zdi většinou z cihel dalo vrýt.
Vladislava Dejmková
Ano, v místech, kde se to hodí, mám graffiti docela ráda. Tady v Hradci mám čtyři “oblíbená” místa, kde sleduji jejich postupný vývoj. Jedno nové dílko jsem objevila nedávno na procházce u Orlice a nafotila si ho.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.