Snění jako náhražka
Ilustrační foto: Pixabay

Snění jako náhražka

22. 2. 2023

Vzpomínám si, že má babička měla nad postelí na poličce vzorně srovnaných přes padesát malých knížek v červené barvě. Ano, byla to edice „Červená knihovna“. 

Každý večer po namáhavé práci v nemocnici, kde pomáhala dětem na svět, sáhla nahoru a některou z nich vytáhla. Ocitla se v jiném světě. Ve světě lásky a příběhů, které mají dobrý konec. Myslím si, že o takovém světě snila. Měla těžký život a děda ji zlobil. Končil jsem ve škole právě 1.stupeň a v hlavě mi znělo: „Co ta má milovaná bytost před spaním čte“? V nestřeženém okamžiku jsem jednu z nich z poličky vylovil. Otevřu ji a příběh mi nic neříká. „Jak může něco takového číst“? Až v pozdějším věku mi to došlo. Ženy, které jsou v životě nešťastné, utíkají sněním do výše uvedených příběhů, kde je plno lásky, méně starostí a vše má happy end.

Další věc, která mě zaujala, je obsah ženských časopisů nebo televizních nekonečných seriálů. Žena si kupuje časopisy a jiné dostává přečtené od tchyně. Já potom v tom listuji a divím se. Dívám se na to totiž z pohledu muže. Jsou především o celebritách, jejich skandálech, rozvodech, koho opustily a jakého fešáka mají nového. Nevím, co z toho mají? Možná si představují, že by byly v jejich rolích? Nevím. Já bych jejich bouřlivý život nechtěl žít. Patří mě a bude to podle mých not! Samozřejmě je tam i móda, kosmetika další pro ženy užitečné rady.

Myslím si, že sledovat seriály je podle mě utrpení a ztráta času. Já sice mám velkou obrazovku v obývacím pokoji, kde se dívám na poučné a hodnotné pořady, přiznám se, že moc jich není. Také na sport a soutěže, přírodu a vztahy. Někdy se stane, že jsem unavený a odeberu se do ložnice, kde má manželka puštěnou televizi a dívá se na komerční seriály prokládané z polovice reklamou. Ať žije byznys, který mě obtěžuje, ale nezviklá. Já si potom omotám kolem hlavy polštář, abych to neslyšel. Nekritizuji to. Každý má právo při nich relaxovat. Jen vyjadřuji své pocity nebo možná i jiných mužů.

Naopak v oněch časopisech a jiných knihách si vážím toho skutečného, pozitivního nebo příkladného. Jsou to zejména pravdivé příběhy čtenářek, ve kterých je hodně lidskosti, soucitu a lásky, poté si uvědomím, jak je život krásný. Nejsou jen strasti a bolesti, ale také radosti a sranda. Proto podle mě, stojí za to žít.

glosa Můj příběh životní styl
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naďa Šarounová
Ocituji slovy postavy Dany Kolářové, která svému muži (na jeho dotaz, proč sleduje tak stupidní seriály) odpovídá: "Žehlils někdy?!" I tohle je odpověď, proč my ženské občas sledujeme to, co sledujeme. Proč čteme to, co nás docela dobře uspí a nemusíme u toho přemýšlet. Ano, po mamince máme spousty jejích tzv. dívčích románů ze čtyřicátých let, na nich jsem jako holka ujížděla, bylo to něco neznámého, nezvyklá prostředí... Ale k nim se ráda vracím, jako ke vzpomínkám.
Jarmila Komberec Jakubcová
Pamatuji, že moje maminka ráda četla Javořickou. Také jsem jednu její knížku zkusila číst. Můj tatínek tyto knihy neměl rád a říkával, že je to ztráta času.
Irena Mertová
Celebrity z časopisů většinou ani neznám jménem, ty mne nezajímají. Ale dobře napsaná červená knihovna, román - to je přímo terapie. S dcerou jsme si zamilovaly Kroniky prachu, utíkáme do nich z reality moc rády. A nemyslím, že proto, že bychom byly nešťastné. Jsou to pohádky, stejně jako detektivky. A jinak filmy o přírodě, těch je dost...
Soňa Prachfeldová
Babička měla také červenou knihovnu a já to v pubertě hltala. I dnes mladé dívky sní o romantice o princi na bílém koni. Tak to je. V každé době je hezké snít o tom, coby, kdyby ...
Ludmila Černá
Chápu vás. Televizi nemám, červenou knihovnu jsem občas četla zamlada jako oddychovku. Moje maminka milovala Javořickou, to je trošku lepší. Nečetla to proto, že by měla špatné manželství, ale říkala, že jí to připomíná dětství a mládí. Když jsem ještě televizi měla, občas jsem koukla na romantický film. Německý. Taky ČK, ale já si u toho odpočinula. Krásná krajina, úžasné zámky, myslím, že to točili někde ve Skotsku. Možná i vaše bábi si jen potřebovala vyčistit hlavu po náročném dni v práci.
Marcela Pivcová
Červená knihovna, časopisy plné dřívějších i současných známých osobností - pardon, celebrit - a jejich věčné aféry nebo nekonečné televizní seriály mne nikdy nepřitahovaly. Své známé za jejich oblibu nekritizuji. Občas se mi ale stává, že pak při nějakém setkání, kde dojde na téma kdo jak žije, s kým chodí nebo se rozešel... pak mlčím jako ryba. Nevadí, příště bude jiné téma - třeba společné vzpomínání.
Jana Šenbergerová
Svobodně si vybírám, co zajímá mě, ne to, co si někdo myslí, že bych měla. Je to jedna z mála skutečných svobod. :-)
Jan Zelenka
Na televizi se nedívám a příběhy celebrit mne nezajímají. Zajímá mne život, jeho radosti i strasti. A proto o tom také píši.
Miloslava Richterová
Vzpomněla jsem si, jak jsem babičce po týdnu nosívala síťovku knížek z knihovny, pan učitel už věděl, pro co jsem přišla, taky jsem jich pár přečetla, ale přece jen jsem zůstávala u dobrodružných :-) Babička od jara pracovala na poli a celou zimu pilně četla, mám to stejně, jen už nemám to pole :-)
Zuzana Pivcová
Když jsme v raném mládí navštěvovaly svou pratetu (pro nás jen tetu) v Podkrkonoší, což bylo vždy o letních prázdninách, stalo se pravidlem, že mi teta půjčila na čtení některý ze svých prvorepublikových, pečlivě v truhle uschovaných časopisů pro ženy a dívky. Byla to "červená knihovna", ale název byl myslím Večery pod lampou. Doma bych během roku něco takového nevzala do ruky, ale tady to tak nějak patřilo k mým oddechovým prázdninám, a tak jsem si opravdu pár zamilovaných příběhů půjčila a přečetla. Příběhy s dobrým koncem ve mně přece jen budily dojem, že je i jiný druh mužů než mí jihočeští vrstevníci, kteří se mi občas pošklebovali. Ano, máte pravdu, dnešní časopisy pro ženy - Nostalgie, Staré dobré časy atd. - mají obdobný, i když skoro o století modernější charakter. Ať má jakákoliv žena jakýkoliv důvod něco takového číst, myslím, že nikdo nemá právo se jí za to posmívat. Tím nemyslím Vás.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.