Chceme randit, ne pečovat. Zralé ženy mají o lásce jasné představy
Ilustrační foto: Ingimage

Chceme randit, ne pečovat. Zralé ženy mají o lásce jasné představy

2. 3. 2023

Výlety, kultura, společně strávené příjemné chvíle a pak se každý odebereme do svého domova. Společné soužití je zbytečné, nic takového už nechceme. To je představa většiny žen ve věku po padesátce, které hledají lásku. U mužů je to poněkud jiné.

Když si pětašedesátiletý Radim po letech single života zkusil najít na seznamce přítelkyni, byl zaskočen tím, že žádná z žen, s nimiž se setkal, netoužila po společném životě. „Myslel jsem, že ženy chtějí hnízdit, spíše jsem se bál, že se mi nějaká hned bude chtít nastěhovat do domku. Vždy to tak přece bývalo, že se ženy chtěly sestěhovávat, vztah oznamovat kamarádkám, vdávat se. Jenže je to přesně naopak. Já hledal trvalý vztah a partnerku na společný život v jedné domácnosti, těm ženám šlo jen o zábavu, o výlety. Chápal bych to u děvčat, ale to byly ženy ve věkovém rozpětí od pětačtyřiceti do pětašedesáti let,“ vypráví.

Dvě z ženy, se kterými se nějakou dobu scházel, se mu velmi líbily. „Jenže se ukázalo, že ani jedna netoužila po společném životě. Chtěly kulturu, pak restauraci, pak doprovod domů, u dveří pusa a já se pak štrachal v noci přes půl Prahy do svého domku. Jim to vyhovovalo, mně to časem přestalo bavit,“ říká.

Mnoho žen, které si dávají ve vyšším věku inzerát na seznámení nebo na nějaký reagují, tvrdí, že hledají partnera takzvaně na ven. Tedy na rande. Když přijde řeč na společný život v jedné domácnosti, zní věty:

Přece se nebudu v mém věku k někomu stěhovat.

Já už se nastarala v životě dost, o muže, o děti, díky, už chci klid, hledám jen někoho, s kým můžu do společnosti, do přírody.

Nastěhovat si k sobě chlapa? Do mého útulného malého bytečku? Aby mi zase někdo říkal, co mám a nemám dělat? Už nikdy.

Chci zábavu, lásku, nechci být něčí pečovatelka. Vím, že to zní sobecky, ale já už se rozházených fuseklí za život nasbírala dost.

Jsou ženy sobecké? Nebo jsou sebejisté a přesně vědí, jak chtějí ve zralém věku žít? Jsou zklamané muži a bojí se jít do nového vztahu naplno? Proč tedy nežijí samy a snaží se seznamovat, když vlastně o vážný vztah na zbytek života nestojí? Nebo stojí, jenže se nechtějí nechat zklamat znovu? Nebo snad třeba mají přehnané sny, iluze, příliš velké nároky, které muži nesplňují?

„Zatímco v mladém věku děvčata více stojí o vážný vztah, o svatbu, zatímco mladí muži se takzvaně nechtějí vázat, postupem času se to ve zralém věku mění. Všimla jsem si toho dokonce i v domovech seniorů. Když se tam klienti seznámí a jsou si sympatičtí, muži často navrhnou, že by se mohli sestěhovat do jednoho pokoje, zatímco ženy odmítnou a chtějí si už zachovat své soukromí,“ říká psychoterapeutka Jana Novotná.

 Čím dál více lidí ve věku kolem šedesátky a výše sice řádí na seznamkách a mluví o tom, že by rádi potkali lásku, pokud se to však stane, do svatby se pak nehrnou. Ze zprávy Českého statistického úřadu Senioři v datech vyplývá, že ročně do manželství vstupuje více jak tisíc osob ve věku 65 či více let, častěji jde o muže než o ženy. „Intenzita sňatečnosti je nicméně v seniorském věku již nízká, zejména v případě žen. V roce 2021 vstoupilo do manželství 1 318 mužů ve věku 65 a více let a  645 žen tohoto věku,“ uvádí se ve zprávě.

Jednašedesátiletá Lenka začala randit s o tři roky starším Pavlem na doporučení svého kamaráda. „Kamarád mi pořád vyprávěl o svém kolegovi, vdovci, jak je skvělý, jak je osamělý, jak by rád vyrazil k moři, na hory a nemá s kým. V podstatě nás dva dal dohromady, jeho žena mě také pořád přesvědčovala, ať se nebojím, že Pavel je skvělý chlap. Bylo to fajn. Ale asi po půl roce Pavel začal naléhat, ať se k němu nastěhuju. To mě vyděsilo. Proboha, proč? Pořád jsem to zamlouvala, vykrucovala se debatám na toto téma, tak navrhl, že se nastěhuje on ke mně. To mě vyděsilo ještě víc. Pavel je totiž opravdu moc fajn, ale cítila jsem, že už ho přestává bavit někam chodit, že byl nejraději, když jsem něco uvařila, upekla a zasedli jsme u něj nebo u mě k televizi. Možná jsem udělala chybu, možná jsem moc náročná, ale já už nechci být ničí manželkou a pečovatelkou, já chci být kamarádkou, parťačkou, nebojím se říct, že i milenkou,“ vysvětluje Lenka. Vztah s Pavlem ukončila a další známost už nehledá. Racionálně to komentuje slovy: „Došlo mi, že by to bylo zase stejné.“

„Skutečně se v poslední době ukazuje, že po partnerském vztahu v seniorském věku mnohdy touží muži častěji než ženy. Zejména se to týká těch, kteří ovdověli,“ uvedla terapeutka Jana Tamchynová.

Někteří muži, kteří se ve vyšším věku pokusili nalézt novou známost, přiznávají, že pociťují zklamání. Takto popisuje svou zkušenost pětašedesátiletý Vladimír, učitel. „Říkal jsem si, že bych si do penze našel kamarádku. Tak jsem na stará kolena začal randit. To víte, učitel má velké možnosti, celý život byly v mém okolí více ženy než muži. Časem jsem si začal připadat jako chodící peněženka. Já vím, že muž platí za ženu, ale když žena chce každý víkend na výlet, na výletě nějakou tu kávičku či oběd, občas divadlo či kino, je to časem neúnosné. A co za to? Nic. Pral jsem si sám, žehlil jsem si sám, vařil jsem si sám, dál jsem žil sám. Ani jednu nenapadlo se zeptat, jestli něco nepotřebuju, jestli mi s něčím nemá pomoct. Jedna mi pak ještě vyčetla, že nejsem dost aktivní, že mě do kultury a výletů musela nutit. No tak jsem pochopil, že už dožiju sám a že to vůbec nebude špatné,“ vypráví.

Příliš pesimistické, ironické a drsné? Inu, takové pokusy o hledání spřízněné duše bývají. A čím je člověk starší, tím těžší to v tomto směru má.

přátelství vztahy a sex
Hodnocení:
(4.6 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Ať si to každý zařídí, jak mu to vyhovuje, hlavně na svůj úkor. Dnes jsem se od srdce zasmála. Bylo krásně, tak jsem si po práci na zahrádce udělala koloběžkový výlet. Potkala jsem dva manželské páry. Jeden z mužů spolužák z venkovské školy 1. - 5. třída na mě volal, "Ty snad chceš uhnat ňákýho dvacetiletýho". Já na to "Padesátiletej by stačil, hlavně aby měl výdrž na koloběžce." S humorem jsme probrali "radosti" manželského i nemanželského soužití. Často by stačilo změnit závislost na vstřícnost.
Eva Kopecká
Ale...když my brojíme docela rády, žejo, holky? Šárko, Vlasto...do zbraně....!
Eva Kopecká
Ozvali se zástupci opačného názoru... přejme jim ho, proč ne. Jenomže... každá věc má dvě stránky. Tu mojí a tu tvojí. Jestliže oba chceme totéž, tedy sestěhování, proč ne. Ale pokud to chce jen jeden, potom tedy ne. Musí si najít někoho podobného. Kdo ten názor sdílí. S nejlepší kamarádkou taky my holky nebydlíme a vídáme ji rády. A pokud se pánové ptají na nákupy, úklid či donášku, to stejné přece mohou potřebovat i muži. Je chvályhodné, že samostatně žijící muž taky samostatně funguje. Vypere, uklidí. Řekla bych snad, že to je samozřejmé. A nic na tom není, že se dva domluví na společné návštěvě divadla, když spolu nebydlí. Jsou to rovnoprávní lidé. Jestli je zajímá stejný žánr, pak ať spolu jdou za kulturou. Nepřirovnávejme pána k roli psa, přiběhnuvšího na zapísknutí. Ale ani ženu, která si svoje takříkajíc odpracovala, ke služtičce. Služtička se nastěhuje, vaří, pere, žehlí, peče, stará se. Za ty děti svého partnera. A děti, když dojde na nejhorší? Je jím úplně jedno, co si paní po odchodu svoji známosti počne. Klidně může jít pod most, že. Proto si říkám...ne opatrnost, ne vychytralost, ne vypočítavost. Ale zdravý rozum, pohodu a nezávislost. Mít svoje zázemí, svou jistotu. Mám-li vlastní bydlení, nebo pokud bydlím v domě s dětmi, a jsem-li tak spokojená, kam bych se hnala? Do vodění se za ruku,na radnici, do rychlého sestěhování, než mě ten nový prokoukne, že jsem nehospodárné líné či problémové stvoření? Znala jsem pár, nesourodý, oba měli své bydlení. Ale paní si usurpovala veškerý jeho volný čas. Když řekl, že jede k dětem, jde na ryby či na zahradu, dala si tu práci,aby si to ověřovala.Neumim si představit, jakse asi pan tvářil, když mu soused ze zahrady oznamoval, ptala se tu minulý týden taková a taková, jak často sem chodíš, no já jí řekl, že jsem tě tu dlouho neviděl, hele, já nerad, doufám, že jsem něco nezvoral...a ona mi vyprávěla...tak jsem tu jeho zahradu konečně našla, dalo to práci. Hele, má tam docela vysokou trávu, byla jsem jen za plotem. A k vidění tam nebývá. Co myslíš, kde teda asi ty dvě odpoledne minulý týden byl...? V duchu si říkám....je celkem fuk, kde byl, ale ty sis asi holka dneska podřízla větev sama pod sebou....
Jindřich Berka
NEUMÍM SI PŘEDSTAVIT, ŽE BYSTE TU ŽENY NEBYLY. BYLO BY MI SMUTNO. POTŘEBUJEME SE. PROČ PROTI SOBĚ BROJIT?
Jindřich Berka
RANDĚNÍ TO JE VZRŮŠO. JAKO ROMEO JULIE. JENŽE TO NENÍ LÁSKA§§§§ RANDĚNÍ JE VZRUŠIVÉ A PŘÍJEMNÉ, ALE NENÍ TO PODLE MĚ LÁSKA. TA JE O NĚČEM JINÉM. TŘEBA O STRACHU O TOHO DRUHÉHO NEBO TŘEBA ONA KRITIZOVANÁ PÉČE. MYSLÍM TÍM VZÁJEMNOU NIKOLIV JEDNOSTRANNOU. Jindra
Jindřich Berka
MŮŽE TO BÝT I TAK Před spaním se musí k tobě přitisknout, jsi její prášek na spaní. Neumí si představit noc bez tebe, i když někdy z tebe zebe. Stále pro tebe krade modré z nebe. Bez tebe život nemá barvy, snad jen šedivou. Netouží po jiném, tvá vůně ji tolik let přitahuje. Chybíš ji, i když jdeš jen na záchod. Lásku neměří roky, ale raduje se, když slyší tvé kroky. Jsi rád, že vedle ní spíš, tolik let. Dál a dál. Už jsi pryč. Z postele jsi vstala, ale cítí tě z prostěradla. Pořád jsi pro mě ten pravý. Je už to tolik let. Přestože už je z tebe kmet.
Jindřich Berka
Někdo má rád guláš někdo šišky s mákem. Já osobně bych nechtěl být něco jako hračka nebo chlap na zavolanou. Když má dáma rozmar, když má potřebu, nebo náladu. Je v tom samozřejmě i sobeckost milé dámy, to přece víte. Vytáhnu mobil, Nechci jít sama do divadla nebo zrovna se pomilovat. Je tu přece on. Je tu pro mě. Přihopká na zavolanou a potom už marš domů, mám tě dost. Chci sama si hovět v pelíšku a hladit kocoura, Tak takovou bych nechtěl ani omylem, Ještě, že mám ženu již 41 let, která je ráda, že vedle ní spím a chybím jí i když se jdu jen vyčurat. Jasně, dělejte si, co chcete, když vám to vyhovuje, ale já jsem chlap nikoliv nástroj někoho, když na něho mám zrovna chuť a čas. Jindra
Vlasta Štolůnová
Naprostý souhlas s dámami přede mnou, jen bych ještě dodala, ,, staráš se děti, máš smůlu, více pracuj, abys mohla pak mít stejný( možná) důchod, jako ti , kterým dnes už sloužit opravdu nechceš. A ta pětistovky za dítě to opravdu nevytrhne, i když každá koruna se počítá.
Roman Tošner
To znám, také jsem hledal. Nechtějí se starat, milé ženy a dívky. O mně se starat nemusí: vařím, žehlím, peru, uklízím. Kultura, turistika, atd. Ale, milé dámy, také jednou budete potřebovat někoho, kdo vám nakoupí, pomůže, uvaří, uklidí. Jo vy se spoléháte na děti? Cha, cha. To je omyl. Snad některé, ale většinou mají své rodiny, spěchají domů. A zůstanete samy. Ano, můžete si objednat a zaplatit donášky, úklid apod. Ale: nepohladí, neobejmou, nic. A popovídat si, vyslechnout? Nenechte se vysmát. Ani náhodou.
Olga Škopánová
Ano naše dcery a vnučky nasadily ten správný přístup hned ze začátku, my až na stará kolena, jen ti pánové se zapomněli někde ve středověku.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.