Přběhy starých fotografi: Kdopak to asi je?
FOTO: Z rodinného archivu Ludmily Černé

Přběhy starých fotografi: Kdopak to asi je?

25. 2. 2023

Dědit se dá ledacos. Já zdědila mimo jiné obrovskou krabici fotografií. Barevných, zažloutlých, černobílých, zachycujících život známých i neznámých lidí. Na jedné je syn mé neteře hned po narození, na druhé zesnulý strýček, vedle fota svatební a tak dál. Pelmel života.

Nad krabicí jsem strávila několik večerů, vzpomínala a třídila. Narazila jsem ale i na staré svatební fotografie, kde jsem poznala drůžičky, ale kdo je nevěsta a ženich jsem nevěděla. Sestra si typla, že by to mohl být někdo z Koldína, odkud pocházela babička. Došlo nám, že s rodiči odešly i informace o velké části příbuzných. A dost nás to zamrzelo.

Ale proč se nevydat "po stopách předků" jen tak? Kouknout na kostel, kde si řekli babi a děda ano a kam jsme jezdívaly jako děti na pouť? Po padesáti letech hledat příbuzné, tedy ty, co my dvě znaly, jsme mohly tak akorát na hřbitově. No a tak jsme jednu neděli vyrazily "pátrat". Prošly jsme hřbitov, ale staré hroby měly nové desky s informací rodina ta a ta. Takže nic.

Ze hřbitova jsme šly do kostela. Bohužel byl zamčený. Následoval tedy průzkum obce. U jednoho domu jsem si vzpomněla, že tam kdysi bydlel nějaký bratranec s manželkou a mimčem. Teď měl ten dům na fasádě nápis Muzeum. Z domu vyšla mladá paní a pozvala nás dál. Nebyla místní. Dům koupila, zaujala ji jeho historie a rozhodla se, že na památku původních židovských majitelů v části, kde měli krám, zřídí muzeum. Zdejším obyvatelům se nápad líbil. Přinesli věci a nástroje "po předcích". Některé jsme znaly, některé viděly poprvé. Krásně jsme si zavzpomínaly na to, jak se kdysi stloukalo máslo nebo v jakých kočárkách nás vozily naše maminky. Protože i já mám doma věci, které mi je líto vyhodit a "hodně pamatují", nabídla jsem, že jim je do muzea zapůjčím. Přibalila jsem k nim i fotku mé babičky s dědečkem a ještě jednu svatební z těch "asi z Koldína". 

Za dva měsíce mi přišel doporučený dopis. Psal mi pán, který na fotce v muzeu objevil své rodiče. Zajímalo ho, jak jsem k té fotografii přišla a zda mu ji prodám. Byl to můj vzdálený příbuzný, vnuk babiččina bratra. Fotografii jsem mu samozřejmě přenechala. On nás na oplátku pozval k sobě domů. Do domu, kde se moje babička narodila. 

Při kávě jsme si upřesnili některé nejasnosti v příbuzenstvu a samozřejmě zavzpomínali. Na dětství a na naše rodiče.

A tak fotografie, pro mne dá se říct bezcenná, se po letech vrátila tam, kam patří a kde chyběla. A obnovila přátelství v další generaci, byť už za pět minut dvanáct. 

Na fotu, které připojuji, je "jen" nevěsta. Jedna z drůžiček je moje nejstarší sestra. Ani ona už mi tenkrát nemohla říct, komu byla na svatbě.

svatba.png

Můj příběh Příběhy starých fotografií vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
U nás to je obdobné. V Týně bylo celé malé album fotografií příbuzných z tatínkovy strany. Kromě jeho rodičů, které jsem sice také osobně neznala, ale viděla na jiných fotkách, neznám nikoho. Není toho, kdo by mi to řekl. Vždyť tatínka jsem ztratila už ve 12 letech. Díky za pěknou vzpomínku.
Hana Polednová
Hezký a zajímavý příběh, líbí se mi.
Zdenka Soukupová
Také mám pár starých fotek a nevím, kdo na nich je. A bohužel se už nemám koho zeptat. Takže veškeré současné fotky, i ty staré, na nichž předky poznám, popisuji. A doufám, že to jednou vnoučata ocení. Ludmilo, moc hezký příběh.
Jan Zelenka
Lído, moc pěkný příběh. Putování po osudu předků bývá většinou zajímavé. Hodně jsem o tom napsal. I zde na íčku.
Jana Kollinová
Příběh je hezky napsaný , děkuji.
Miloslava Richterová
Děkuji za krásný příběh. Taky ráda prohlížím fota v krabicích, je to spojení s předky a s celou širokou rodinou.
Dana Puchalská
Mně zbylo málo fotek,ale i ty jsou někdy hodny práce detektiva.
Naďa Šarounová
Když jsme s maminkou procházely velmi staré fotografie, obvykle na zadní straně měly popisky, maminka byla v tomhle pečlivá a když věděla, napsala jména. Za to jsem jí dnes velice vděčná. Vám, paní Ludmilo, děkuji za příběh.
Dana Kolářová
Zajímavý příběh.
Taťana Veselá
Miluji staré fotky. Paní Ludmilo, děkuji za hezký příběh s ještě hezčím koncem. Nic není náhoda aneb jsme vedeni shora... :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

19%

Mezi 6 000-10 000 Kč

17%

Přes 10 000 Kč

23%

Nevím, neumím to odhadnout

20%