Co vám vadí na lidech vyššího věku? Tuto otázku kladli před časem britští psychologové asi tisícovce lidí ve věku od dvaceti do třiceti let. Nejčastější odpovědi: „Myslí si, že mají vždycky pravdu.“ Podobný výzkum před časem proběhl mezi mladými českými policisty, psychologové zkoumali, zda vidí nějaký rozdíl, když jsou v práci v kontaktu se seniory a když s mladšími lidmi. Časté odpovědi:
„Odmítají autoritu mladých, často si stěžují, jsou nedůvěřiví, říkají, že mladí nemají zkušenosti.“
Na jedné straně je to přirozené. Když je někomu sedmdesát a vidí, jak jeho vnuk dělá v životě jednu blbost za druhou, asi se těžko může ubránit, aby řekl: „Já ti radil, ať to neděláš. No, neměl jsem pravdu? Já to věděl.“ Ano, nikdo se starším lidem divit nemůže, že takové věty říkají, protože mají pocit, že říkají pravdu.
Někdy by ale neuškodilo podívat se na to, jak věty vyznívají u okolí a přímo u toho, komu jsou určeny. Copak v práci řekneme šéfovi nebo kolegovi: „Já jsem ti říkala, ať to takhle neděláš? Co ty o tom víš? Já mám pravdu!“ Pokud ano, pak to znamená, že nám chybí emoční inteligence. A je jasné, že časem u šéfa ani v kolektivu moc oblíbení nebudeme, naše kariéra bude mizerná a dostaneme nálepku nepřizpůsobivého podivína.
Opravdu můžeme říct vše?
Psychologové už dávno pod pojem IQ neřadí jen schopnost rozhodovat se rychle a dobře v různých situacích, dokázat rozluštit inteligenční testy. Čím dál častěji se skloňuje pojem emoční inteligence. Mnozí psychologové se dokonce shodují v tom, že právě ona je rozhodující pro to, jak si člověk v životě vede, ať už jde o práci nebo mezilidské vztahy. Bohužel, pravdou je, že se část lidí vyššího věku chová tak, jako by jim emoční inteligence chyběla.
„Výhodou vysokého věku je, že můžu říkat každému, co chci, a je mi v podstatě jedno, jestli se naštve,“ říkala herečka Jiřina Jirásková. Dáma ostrá jako břitva. Jenže její ironické narážky nepostrádaly šarm a vtip. Takhle říkat na rovinu, co se mu zlíbí a přesto nepůsobit buransky, dokáže málokdo. A v tom je rozdíl mezi lidmi, kteří rádi poučují, napomínají, zkrátka dávají najevo okolí: „Já už v mém věku něco vím, tak mám právo vás poučit.“ Výsledkem je, že své blízké spíše otráví. A může za to nedostatek emoční inteligence.
„Když jsem psal knihu o vztazích dospělých dcer a jejich matek, zaujalo mě, že starší ženy nechtěly o svých pocitech mluvit,“ uvádí psycholog Tomáš Novák. „Mladší ženy, tedy dcery ano, jejich matky ne. Jsou z generace, která není zvyklá se svěřovat, přemýšlet nad tím, co cítí. Zkrátka měly pocit, že ony mají vždy pravdu," vysvětluje.
Rychleji myslet než mluvit
Dnešní generace seniorů nebyla zvyklá chodit k psychologům, číst příručky, absolvovat kurzy komunikace, asertivity či řízení podřízených a podobné vymoženosti dnešní doby. Na jedné straně se to všechno může zdát zbytečné, na straně druhé většina dnešních lidí ve věku kolem třicítky dnes opravdu lépe ovládá umění komunikace.
Nedostatek emoční inteligence se dá velmi zjednodušeně vyjádřit větou: „Já mám pravdu“. Přiznejme si, kdo z nás ji občas směrem k mladým nevyřkne nebo si ji aspoň nemyslí?
Že v nás nějaká emoční inteligence je, se dá naopak zjistit takto: Položme si v různých životních situacích otázku: „Jak má slova vlastně vyzněla? Neurazil jsem někoho? Pochopili, co jsem chtěl říct? Umím se omluvit za nevhodná slova?“
Napadla vás teď věta: „Přece se nebudu omlouvat vlastním dětem za to, že to s nimi myslím dobře a ony to nechápou?“ Pozor, je to znamení, že to s vaší emoční inteligencí není valné.
„Předsudky vůči odlišnému chování druhých, způsobené příslušností k jiné věkové skupině, jsou nazývány ageismem, tedy diskriminací stáří, jenže někdy se starší lidé dopouštějí ageismu naruby, dávají najevo svou nadřazenost mladým,“ říká psychiatrička Tamara Tošnerová. „Promítá se v nich obava z jinakosti ve vizáži, chování, myšlení, vyznávání jiných životních hodnot. Předsudky ale mají vždy zdroj v neznalosti, nepochopení, vyrůstají z pocitu vlastního ohrožení. Například se starší člověk obává, že zůstane sám bez pomoci a z těch obav vzniká jeho negativní pohled na vše kolem něj," vysvětluje.
Tak možná je čas něco si o emoční inteligenci přečíst. Třeba se díky tomu podaří urovnat některé rozbouřené mezigenerační vztahy v rodinách. Někdy je totiž lepší říct dětem či vnukům: „Hele, jestli chceš znát můj názor, myslím, že jsi to mohl udělat jinak, ale je to tvá věc.“ Je to určitě lepší, než říct: „Já měla zase pravdu.“
