Své jméno Alena jsem od mala neměla moc ráda. Vždy, když mě někdo oslovil jménem bez jakékoliv změny, měla jsem pocit, že jsem té osobě něco provedla, že mi říká tak tvrdě. Jméno Alena mi připadalo totiž velmi tvrdé. Samozřejmě jména jako Renata, Petra, Marta, jsou díky písmenku r na poslech mnohem tvrdší, ale šlo mi o ten pocit při jeho vyslovení. Ale jak stárnu, věnuju se víc sama sobě, svým koníčkům, dlouhým procházkám o samotě a začala se mít víc ráda, beru svoje jméno jako mou milou součást. Je to dar s určitým významem, který mi vybrali rodiče a s tím budu žít po celý život. A jsem za to ráda.
Když to tak vezmu, nemá každý na své jméno tak krásnou písničku jako je Alenka v říši divů od Karla Zicha. S mým jménem je spojená i kouzelná pohádka stejného názvu jako písnička. Mé jméno je vlastně slavné.
Našla jsem si význam a původ svého jména. Prý pochází z Magdalény a nositelky tohoto jména jsou prý "velmi živočišné a materialisticky založené bytosti, které milují adrenalin. Zvědavost je často žene do situací, jimž by se měla raději vyhnout. Touží po samostatnosti, takže svoji původní rodinu poměrně brzy opouští". Je fakt, že dobrodružství mám ráda a ze své původní rodiny jsem za manželem odešla velmi mladá, ale materialisticky založená nejsem. Nepotřebuji mít mamon kvůli ostatním, stačí mít tolik peněz, abych si s rodinou mohla dopřát běžné věci a nemuset otáčet každou korunu. Prostě krásně žít, protože vím, že nejlepší věci jsou stejně ty, které se koupit nedají.
S manželem jsme velmi pečlivě vybírali jména pro své děti, protože jsme si říkali, že to jméno musí být "použitelné" po celý život našeho dítěte. V jeho dětství ho musí jít zdrobnělinami přizpůsobit věku potomka a zároveň, až dospěje, aby se ho nemusel bát vyslovit třeba při představování v práci. Omlouvám se teď všem Kryšpínům, jejich jméno jim vybrali rodiče, ale neumím si vůbec představit, že příjde na nějakou přednášku vysokoškolský učitel a řekne: "Dobrý den, jmenuji se Kryšpín Horáček a budu vás učit mikroekonomii."
Současná doba je velmi moderní na výběr jmen a upřímně, mně se líbí stará česká klasika jako je Hana, Marie, Lucie, Kateřina, Tomáš, Lukáš, Pavel, Jakub. Dnešní výstřelky rodičů v podobě Lucas, Ethan, Logan, Grace, Luissa a další podobná nečeská jména, jsou možná teď pro rodiče krásná, ale co s tím budou dělat po celý život ty jejich děti? Možná jsem moc staromódní, ale zlatá klasika. Navíc s ryze českým příjmením je cizí křestní jméno komické.
A co vaše jméno, byli jste s ním vždycky spokojeni, nikdy vás nepřivedlo do nějakých nepříjemných situací? Nebo jste od počátku spokojení, co vám rodiče vybrali a na svém jméně byste něměnili jedinou čárku?
Alenka z říše divů :-)
