„Nejopojnější jsou ty sny, sněné s otevřenýma očima.“
Pierre Corneille, francouzský spisovatel a dramatik 17. století.
Všechny možné psychické stavy člověka, to je přímo pastva pro armádu psychologů. V jejich definicích se to natolik hemží odbornými termíny, až má člověk pocit, že se v té přemíře odbornosti ztrácí jeho vnitřní svět.
Stejné je to i se sněním. Přitom charakteristika našeho snění je velmi jednoduchá a pochopitelná. Pokud člověk někdy cítí nějaký životní nedostatek, logicky přemýšlí, nebo, lépe řečeno, sní o tom, co by, kdyby, a tak dále. Chudý sní o bohatství, nemocný sní o zdraví, osamělý sní o přátelích či lásce, někdo sní o obdivu. Takové snění je cosi jako zrcadlení, náhrada současně reálných zážitků zážitky ideálnějšími.
Kromě toho, že takové snění nám může vylepšit špatnou náladu, může nás i dovést k větší životní aktivitě, na jejímž konci může být i splnění některého našeho snu.
Když jsem před lety psal své vzpomínkové Návraty a probíral jsem se svými, letitými již, deníkovými záznamy, otevíral se přede mnou znovu ten tajemný svět jinošské duše, překypující nejrůznějšími představami a sněním. Obsahem tohoto snění byly pochopitelně informace získané masivní četbou množství knih, které přede mnou otevíraly nové a netušené obzory. A stále nové a nové touhy. Touhu po dalekých krajích, snění o moři, o dívenkách typu Mrštíkovy Helenky z Pohádky máje či hrdinech knih Fráni Šrámka. Bylo to zkrátka bloudění po dalekých i blízkých obzorech lidského dění.
Jak jsem se postupně zařazoval do dospělého života, snění sice neustávalo, ale dostávalo čím dál, tím víc reálnější podobu dostupných přání. A dostalo se časem i na sex, který měl do té doby pouze virtuální podobu. Realitou jsem ale nebyl později v žádném případě zklamán.
V průběhu svého života jsem se snažil některé ze svých snů realizovat. Někdy úspěšně, jindy zůstalo jen u přání. Jsem proto moc rád, že se mi podařilo realizovat, kromě jiných, i jeden můj celoživotní sen, který mne provázel již od chvíle, kdy jsem se naučil číst a otevřel svou první dobrodružnou a cestopisnou knihu. Vždy jsem toužil poznávat svět, jeho podobu i jeho historii. Splnilo se to až v průběhu mého druhého manželství, které naplnilo i další můj sen, totiž mít úspěšnou rodinu a vychovávat své děti.
V právě probíhajícím podzimu života není vůbec jednoduché ještě o něčem snít. Většina našich snů, ať už realizovaných, či nikoli, je už za námi. Prožít klidně své stáří už není ani tak sen, jako spíš velké přání. A často není, bohužel, v naší moci, toto přání úspěšně naplnit. Ale je to život. Ať už je ale jakýkoli, buďme za něj rádi. Dovolil nám, přece, realizovat ve svém průběhu mnoho našich přání i mnoho našich snů.