Nejen tvorbě pořadů, ale i příležitostnému moderování. Povídal si s námi o tom, jak vznikají jeho pořady, co ho na rádiu baví i o tom, proč je bláhové myslet si, že lidé z aut přesedlají na MHD.
Co vás vedlo k tomu změnit kariéru a věnovat se světu aut už jen jako poradce?
Příští rok mi bude šedesát a zjistil jsem, že mě nebaví, když mě v životě práce omezuje. Třicet let jsem dělal na různých, i vrcholových pozicích v automobilovém průmyslu, což znamená, že jsem třicet let prakticky nebyl doma. Dokud mi zdraví slouží a mám nějakou fyzičku, chci se věnovat sportu, cestování, rodině. A samozřejmě také rádiu. Teprve teď zjišťuji, jak je skvělé, když na to všechno člověk má čas.
Jak jste se jako manažer dostal k rádiu?
Ten nápad vznikl u piva. Chodíval jsem k Tygrovi, kde jsem se potkal s reklamní manažerkou Country rádia. Tu stanici jsem znal, poslouchal jsem ji v garáži. Nakonec jsem si dodal odvahy a požádal tu paní o sjednání schůzky na hlasovou zkoušku. Dopadlo to klasicky: Hlas máte pěkný, to by šlo. Teď ale nikoho nehledáme, ozveme se.
A ozvali?
Musel jsem být trochu iniciativní. Získal jsem kontakt na ředitele rádia a nabídl mu pořad o automobilech. Tak vzniklo v roce 2016 Country pod kapotou a o tři roky později jsem k tomu přidal další svůj pořad: Tuláckou stezku. To je tříminutové putování po různých známých i méně známých koutech Česka.
Všechna ta místa objíždíte?
Kdepak, to by ani nešlo, vždyť už to má 450 dílů. Na některá místa se dostanu, jiná zpracovávám na dálku. Tipy mi dávají kamarádi, hledám si zajímavá místa sám, nápady posílají ale i sami posluchači. Někteří mě zásobují pravidelně, já ale musím dbát na to, aby cyklus byl i regionálně vyvážený, protože Country rádio je celoplošné.
450 dílů: to už by vydalo na knížku, ne?
To bych moc rád, ale musela by se prodávat za symbolickou cenu. Nesměla by to být žádná velká obrazová publikace, spíš knížka do kapsy, podle níž by se daly dělat výlety. Možná by byla řešením i nějaká mobilní aplikace. Uvidíme.
V rádiu od letoška i moderujete. Jak vypadá vaše příprava, jak vysílání?
Spousta lidí si myslí, že mám za sebou celý tým, ve skutečnosti jsem ve studiu sám. Já moderuju jen příležitostně, když nemohou kolegové, což jsou většinou víkendy. Jsou dvě směny, dopoledne od 8 do 12 hodin, odpoledne od jedné do šesti. Když přijdete do studia, přepnete z naprogramovaného vysílání do manuálního režimu, a pak už je to na vás. Musíte vybírat písničky, mít připravené kulturní informace, dělat soutěže.
A víte, kdo vás poslouchá?
Country rádio má většinou starší posluchače. Ale neplatí to výlučně. Když jsem pracoval jako manažer automobilek, občas jsme z autorizovaných servisů dostávali informace, co mají autorádia naladěná na předvolbách. Od jedničky do trojky to vyhrávala Evropa 2, Impuls, Radiožurnál, možná překvapivě také Český rozhlas Plus, na tlačítcích 4-5 byla ale Country rádio skoro vždy. Ono to souvisí s tím, že nevysíláme žádné aktuality, ani politiku. Jak říká reklamní slogan: Klidné rádio do neklidné doby.
Žijete na okraji Prahy, v Újezdě nad Lesy. Jak a kdy jste se tam dostal a jak se vám tam žije?
Poprvé o Újezdě uvažovali už moji rodiče, kteří tu v roce 1965 chtěli koupit chatu. Nakonec zvítězilo Kárané, protože tam je nejen les, ale i voda. My tu bydlíme od podzimu 1999, a to na doporučení jednoho kamaráda. Na Blatově si často připadám jako na chatě, a přitom doma. Žijeme dost sousedským životem, a to mi vyhovuje. Jen mi někdy vadí nedostatek patriotismu. Nejen v Americe, ale i ve Skandinávii nebo třeba v Polsku je úplně běžné, že lidé mají státní vlajku na domě. Já jsem ji vyvěšoval na státní svátek na vrata, šel kolem starší pán a říká: Proč to děláte, to už se přeci nemusí…
Nakonec ještě otázka pro znalce automobilismu. Mnoho lidí o Újezdě říká, že se tu žije skvěle, jen kdyby tu bylo méně aut. Do centra přeci jezdí vlak a autobus…
Což je skvělé. Zároveň ale buďme realisté. Čím dál více lidí má služební auto a používá ho denně, nic za něj neplatí. Nemají důvod nechat ho v garáži a jít na autobus. Navíc popojíždění v koloně nemusí být neproduktivní, s handsfree si vyřídíte i potřebné telefonáty. Jasné ale je, že až se dostaví přeložka, změní se újezdská doprava radikálně. Tok aut se obrátí o 90 stupňů a bude směřovat na nájezdy. Hodně ubude tranzitní dopravy. A právě na to se Újezd musí připravit. Klidnější provoz může znamenat i nižší příjmy pro obchody a služby. Pro ty, kteří tu dnes jen projedou, je to ale i šance začít vnímat Újezd jinak než jako okraj Prahy na výpadovce.
Blahoslav Hruška, Újezdský zpravodaj
Vít Pěkný (59) – vystudoval vysokou školu technického zaměření, má PhD z managementu. Pracoval jako importér a dealer řady automobilek, dnes působí jako poradce na volné noze. Věnuje se rozhlasové tvorbě a moderování, učí se hrát na kontrabas. Je ženatý, má tři dcery.
