O svítání, kdy řeka halí rybářské siluety do mlžného hávu, v němž probleskávají paprsky. O jiskřivém dopoledni, kdy vítr čechrá vlasy osikám a břízám. O podvečeru, v jehož laskavém stínu se slunce ukryje do dvou pohárů zlatého moku.
Těším se na první nesmělé výhonky pučící na stromech, na svěží vůni kaluží po dešťové přeháňce, na pampelišku dychtivě vykvétající z chodníku.
Většinou se ten zázrak uskuteční nečekaně, bez fanfár a ouvertur.
Odložím kabát a s ním i chmury zimního nečasu.
Vzhlížím k azurové klenbě a kochám se půvaby naší domoviny.
U rybníka tuším víly, laně, zpěvné ptactvo a mnohá tajemství.
Toulám se jarní krajinou, která je věčnou inspirací, poezií, malířským plátnem.
Kdysi jsme zakoupili stoleté stavení a dali vnukům šanci být blíž k přírodě.
Spolu s námi se těšili z prvních krokusů a sedmikrásek v trávníku i hutných listů tulipánů deroucích se ze záhonu ve společenství podléšek a narcisů. Spolu s námi se oháněli rýči, motykami a hráběmi.
Byli obdarováni Velikonocemi s kamarády, s nadílkou tradičních rituálů, sousedské pospolitosti a radosti.
Každoročně se vracíme tam, kde nás vítají poslové jara - konvalinky, srdcovky, fialky pod vysokokmeny, vrbina a vrbice pod vrbou, skalka s blatouchy u jezírka, hosty, řebčík královský, kakosty, svítivé keříčky pryšce, které vystřídá žlutá denivka.
Ještě fičí ostrý vítr a ztěžka dobýváme zemi, do níž vkládáme keříky. Už jich je několik set. Vysoko nad námi krouží káně a docela blízko švitoří konipasi, kosí bratři a rehkové. Na krmítkách se o semínka perou sýkorky a u rybníčku pod pěnišníky se opět zabydlel skokan zelený.
Jako první jsme zasadili červené a bílé pivoňky, tak jak jsem je znala ze zahrádek mých babiček. Padesát dní po křesťanském Vzkříšení jejich okvětní lístky provoní cestu Slavnosti Božího těla u místního kostela.
V brzkém jaru rozkvétá meruzalka krvavá a forzýthie, kalina, vajgélie, kdoulovec či něžný tamaryšek.
V máji se v hlavní roli představí fialový a bílý šeřík, štíhlá zákula, vděčné hortenzie a v červnu královny – růže. Provázejí mě od dětství, kdy se jejich šlechtění věnoval můj tatínek. Ve vzácné symbióze kvetou starobylé růže a polyantky i austinské s planými. Širokou škálou květů nás obšťastňují až do mrazů.
Jaro má mnoho tónů. Ráda naslouchám symfonii vůní, barev a hřejivého slunečního svitu.
Otevírám dveře znovuzrození. Otevírám své srdce nejkrásnějšímu ročnímu období.
Přeji vám barevné, voňavé a radostné jaro, přátelé.