Martina (58): Ztratila jsem dlouholeté přátele, už si nemáme co říct. Mohou za to hlavně sociální sítě
Ilustrační foto: Ingimage

Martina (58): Ztratila jsem dlouholeté přátele, už si nemáme co říct. Mohou za to hlavně sociální sítě

30. 3. 2023

Vždy jsem si zakládala na dobrých vztazích, na tom, že mě životem provázely kamarádky. Nejvíce mě těšilo, že si s mými přítelkyněmi rozuměl i můj manžel. A já jsem si rozuměla s jejich partnery.

Tvořili jsme partu, užili jsme si spoustu zábavy. Rozdělily nás sociální sítě. Tvrdím, že proměnily naše přátelství v nenávist.

Když jsem po maturitě nastoupila do práce, spřátelila jsem se se třemi kolegyněmi. Byly jsme v plus minus stejném věku, tak jsme společně vyrážely za zábavou, o víkendech na výlety. Vdaly jsme se, přišly děti, ale kamarádství trvalo. Bylo rok od roku pevnější. Když bylo třeba, vzájemně jsme si děti pohlídaly, bydlely jsme všechny na stejném sídlišti. Úžasné bylo, že se kamarádili i naši muži. Bylo to neuvěřitelné, jak si sedli. Prostě jsme asi měly i stejný vkus na chlapy. Vyráželi jsme společně na plesy, párkrát jsme vyjeli i na dovolenou, navštěvovali jsme se na chatách. Ne že bychom trávili veškerý čas pořád všichni spolu, někdy se sešly dva páry, někdy tři, někdy všichni. Podstatné bylo, že když někdo potřeboval pomoct, věděl, že se na ostatní může spolehnout. Když jsme s manželem měli autonehodu, která naštěstí skončila jen lehkým zraněním, ostatní nám pomáhali po návratu z nemocnice s běžným chodem domácnosti, holky navařily pro mé děti, odvezly je, kam bylo třeba.

V posledních letech jsme měli takovou tradici, že jsme se jednou měsíčně všichni scházeli v hospodě. Bylo to fajn. Zahráli jsme si kulečník, pokecali jsme, dali si vínko. Vždy jsem se na ta setkání těšila.

V poslední době se ale hodně změnilo. Začalo to už za covidu. Jeden z nás začal ostatním neustále posílat takové ty pitomé zprávy, videa. Tvrdil, že vše, co se covidu týká, je manipulace, že je nesmysl nechat se očkovat. Můj manžel, který je učitel, byl na všechna ta opatření taky naštvaný a z mnohých si dělal legraci, ale nikdy nezpochybňoval nutnost očkování. A tak si pořád psali nějaké maily, posílali nějaké zprávy, prostě se neshodli a vzájemně se přesvědčovali, že ten druhý nemá pravdu. Bylo to únavné, zbytečné a já manželovi marně říkala, ať se na to vykašle.

Když jsme se opět začali scházet, najednou se projevovalo, jak odlišné máme názory. Dříve jsme se bavili o dětech, o cestování, chlapi o autech, o počítačích. Najednou se mluvilo o politice, o pandemii. Kamarádka dokonce vyhlásila, že kdo vysloví slovo covid nebo pandemie, musí odevzdat stovku do společné kasy. Jeden pár se urazil, vůbec to nebral jako legraci. Řekli, že máme vymyté mozky, když věříme tomu, co slyšíme a čteme v médiích. Můj muž na to řekl, že vymyté mozky mají oni, protože věří jen tomu, co čtou na Facebooku. Urazili se, odešli. Sešli jsme se po měsíci znovu, bylo to ještě horší. Pomalu jsme neměli o čem mluvit, každý si dával pozor, aby někoho nenaštval. Jenže proč se scházet, když to není příjemné, spontánní? Jeden pár začal setkání vynechávat, bylo vidět, že je to už nebaví. Do toho přišla válka na Ukrajině, pak volby prezidenta. Katastrofa. Když jedna z kamarádek začala mluvit o tom, že válku vyprovokovali Ukrajinci, manžel se zvedl a řekl, že odchází. Šla jsem s ním. Pak mi to bylo líto, kamarádce jsem volala, udobřily jsme se, zašly jsme na kafe. A ona mi začala ukazovat nějaké naprosto nesmyslné videa, která prý dokazují, že válka je vyprovokovaná Západem. Mlčela jsem, usmívala jsem se, vůbec jsem nevěděla, co na to říct, nechtěla jsem se znovu hádat.

Jedna z nás má neustále potřebu dávat naši rozhádanou partičku dohromady. Naposledy jsme se sešli před druhým kolem prezidentské volby. Chlapi byli nabroušení, špičkovali se, provokovali jeden druhého. Pořád se jen mluvilo o volbách, o ničem jiném. Když jsem řekla, že se snad můžeme bavit i o něčem jiném, kamarádka, ta, kterou jsem považovala za nejvěrnější řekla: ty jsi byla vždy lehkomyslná a naivní, ty nevíš, co je v životě důležité. Další mě začala přesvědčovat, že když vyhraje generál, vyvolá válku, protože se nudí a každý voják prý chce válčit. Opět jsme se pohádali. Nedávno jsem měla narozeniny. Když jsem řekla manželovi, že chci kamarády pozvat, řekl, že on se nezúčastní. „Klidně si je pozvi, ale já pojedu na chatu, já tady s nimi nebudu předstírat, že si rozumíme,“ řekl.

Jedna kamarádka pozvání odmítla. Druhá řekla, že přijde sama, protože její muž se se mnou vidět nechce. A třetí řekla, ať se nesnažím násilím spojovat něco, co už nefunguje.

Vždy, když se mluví o tom, že je společnost rozdělená, vzpomenu si na naši partičku. Jsme ukázkou toho, co dokážou sociální sítě, fake-news, politika. Je mi z toho moc smutno. Na jedné straně se mi nechce poslouchat pitomé řeči, nechci předstírat, že chápu, když nechápu. Na straně druhé se nerada přu, hádám, neumím argumentovat, přijde mi zbytečné někomu vymlouvat jeho názor. Můj muž je opak, ten každého chce přesvědčit o své pravdě. Ale je mi líto, že jsem ztratila kamarádky. Chybí mi. Jednu jsem nedávno potkala v obchodě, jen pokynula hlavou, řekla ahoj a šla dál.

Nevím, zda mám být ta, která se bude snažit vše dát znovu dohromady. Nebo je přirozené, že se lidé vyvíjejí, mění a budovat něco, co se rozbilo, by byla ztráta času? Když lidé spolu trávili tak dlouhou dobu, tak dobře se znali, měli se rádi, nemohou se přece jen tak rozejít, musejí si navzájem chybět. Nevím, v kom je chyba, zda ji hledat, nebo nad vším mávnout rukou. Ale vždy, když padne výraz rozdělená společnost, přesně vím co si pod tím představit. Třeba najdu nějakou radu tady.

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, redakce její totožnost zná.)

 

 

 

 

Můj příběh přátelství sociální sítě
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.6 b. / 34 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
Je to tak smutné....Zničit si přátelství jen kvůli nějakým jiným názorům na v podstatě zcela pofidérní problémy. Co je komu dnes platné,jestli se dal očkovat jednou,pětkrát nebo vůbec? Covid přišel a odešel a je vše,co se probíralo v médiich, s odstupem viděno jako nicotné. Totéž jsou a budou názory na prezidenta.Kdyby kohokoliv zvolili nějací poslanci, jako tomu bylo před lety, tak co bychom asi dělali ? Taky bychom hledali kdejaký chlup na něm a vedli kecy o blbostech ?? Ať se pán ukáže,co umí,kdo za ním stojí a kam nás povede. Totéž s válkou na Ukr. Jestlipak se lidi do krve brali za Vietnamce,když na ně házeli USA letadla napalm ??? Nebo co Sarajevo, Sýrie, Jemen .... jen tak namátkou jmenuji a připomínám. Takhle je to s kdečím. My sami nejsme už vůbec svobodní,jsme namotaní do sítí nadnárodních zájmů. Můžeme se tak leda hádat do krve s nejlepšími přáteli a ani jeden z nás ,s výjimkami, si nevidí dál,než na špičku vlastního nosu ! Jo a ty žvásty o tom jak nás rozděluje to,či ono,ten či onen - vždy byla společnost rozdělená,jen si to nechceme připomínat.
Jana Jurečková
Od školních let jsem měla kamarádku Anne z Estonska, bydlela v Tartu. Psaly jsme si, posílaly balíčky. Toto přátelství bylo velmi vzácné a vřelé. Pak jsem se přestěhovala do Ostravy, měla svoji rodinu a na dopisování nebylo čas. V dnešní uspěchané době se každý zavírá doma, má svůj život a přátelství je jen někde vzadu a to je velká škoda...
Jan Zelenka
Mám podobné zkušenosti. Pokud život plyne pokojně, nejsou mezi lidmi nějaké větší neshody. Minulé dva roky ale vše změnily, Covid, volby, válka, politika. nejraději se proto scházím jen individuálně s přítelem, či s přítelkyní. Je to daleko lepší a klidnější.
Milan Lukeš
Příběh je velmi reálný , Máme stejný problém, který teď graduje s prezidentskou volbou, ruskou válkou na Ukrajině. Svět je skutečně s přispěním sociálních sítí rozdělen. Nedokážu se tvářit, že nám mezi letitými přáteli nevadí prorusky smýšlející chcimírové. Vše co jsme utužovali 30 let je pryč. I díky sociálním sítím. Kouzlo není v tom zrušit registraci, kostky byly vrženy
Zdenka Jírová
Máte pravdu. Mám kamarádku, s kterou se kamarádím od 5 let. Každá jsme jiná, ale pořád se scházíme. Život nás obou nebyl vždy růžový, ale pomohly jsme si. Teď jsme již staré báby, je nám 78 let. Sice se scházíme, ale také si přestáváme rozumět. O politice jsme si zakázaly mluvit, máme odlišné názory. Nevím jestli je to stářím, ale spíše dobou. Vždyť v TV, na kterou jsme odkázány, není slyšet nic jiného než zprávy plné války, pesimistických úvah a katastrof. Shodneme se ale na tom, že jsme rády, že jsme staré a nového pojetí světa se naštěstí nedožijeme.
Martin Hladký
Hezky napsané. Myslím, že to odcizení je dané především tím, že všichni si tvoříte své názory na netu a při osobním setkání pak místo snahy obohatit se o informace a názory skutečných přátel primárně bojujete za svou přinesenu domnělou pravdu. Přitom za predpokladu, že jste všichni podobně inteligentní a vzdělání, tu pravdu máte statisticky tak v polovině případů každý z vás :-) I paní autorka příspěvku útrpně nechá svou kamarádku vykecat a "nechápe", místo aby se snažila něco nového k zamyšlení si z té diskuse odnést.
Marie Faldynová
Ani já se nehádám o tématech, které neovlivním. Co se týče politiky - tam se dovíme tolik, kolik politici uznají za vhodné. Skutečná fakta a souvislosti nám na štěstí zůstávají utajena, jinak bychom byli politiky ještě více zklamaní. A hádat se kvůli tomu s kamarády? Proč asi???
Vlasta Štolůnová
Co s přáteli, s tím už se člověk nějak vyrovná, když to přestane fungovat, horší je, když se něco podobného stane s vlastními dospělými dětmi. To už se nedá jen tak nechat být. Člověk musí přemýšlet, kde udělal chybu, a když na to nepřijde, tak se těch dětí zeptat, jenže pouze v případě, kdy je naděje na nějaké zlepšení, kdy je předpoklad k nějakému řešení. Tak být na Vašem místě, milá paní, řeknu si , že se zase tolik nestalo, nejspíš se to stát muselo, mnohé indicie už jste určitě zaznamenala dávno předtím, jenže jste jim nevěnovala pozornost, a pak přišlo , co přijít muselo, protože to dostalo prostor. Tak se prostě bez takových přátel celkem dobře obejdete.
Hana Řezáčová
Většinu kamarádek mám ze zdravotnictví , tak na nemoci a očkování máme stejný názor. S politikou to je jiné , to se někdy neshodneme, ale hádat se, dokonce se přestat scházet, to si nedovedu představit. Volba prezidenta taky bylo naše téma - např. jedna se chystala volit senátora Fišera, některé z přítomných , včetně mne, "padaly pod stůl " - nakonec jsme se tomu všemu moc nasmály ... Přátelství je přece víc než nějaký prezident :-) - Autorka článku snad najde kamarádky nové nebo , možná , ty staré přijdou k rozumu ...
Jitka Caklová
Pokud jde o mě, potřebu jistoty musím vnímat hlavně u sebe. Kolik lidí už hořekovalo nad ztrátou jistoty ztracením přátelství, proč asi? Podle mě, "Kde nic není, ani smrt nebere.".

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA