Naši mladí měli dvě kočky - Mícu a Chlupáče. Na podzim loňského roku kočky měly "touhy" a po týdnu se vrátily domů, vyhublé, nežraly, jen pily. Tak museli s nimi k veterináři, ten jim zjistil v tlamě opary, dostaly léky a jedna po druhé zašly.
Asi po měsíci se domluvili se známou, že jim dá černou mladou kočku. To bylo radosti, bude se jmenovat Julča. Viděla jsem jí snad jednou na zahradě na procházce a říkám, ta je krásná, jako šelma. Žila s nimi v bytě, samé kapsičky, i na záchod jí naučili.
O vánocích jdu k nim na návštěvu, usedám ke stolu a zjišťuji, že horní hrana kožené židle je drsná. Najenou přiběhne kočka, vyskočí na židli, šermuje drápkama, visí za hranu, dostane lepana a dál vyskočí na skříňku mezi kytky. Tak mám voči navrh hlavě. Mladí se rozpovídají, že zjistili, je to kocour s kulkama a zdravotník se zasmál, že to poznal hned. Tak změna jména, bude to Luďa. Kocour roste jako z vody, štíhlý, vysoký, ostražitý, hned chytne mušku, mravence, moc se mu líbí ptáci, rovnou běží pod stromy a čeká. Na to, že jej mají čtvrt roku, žádné zklidnění nevidím, jeho pohyby jsou jak u šelmy - pumy.
Venku je pěkné počasí a kocour je v doprovodu na zahradě, tak vycházím s pejskama, že si ho vyfotím. Milý kocour zjistil psy, musím být v pozoru i já, nevím jak to dopadne.
A jak to dopadlo, podívejte na fota, psy zahnal domů.
