„Tiskovku Andreje Babiše jsem nesledoval, ale doslechl jsem se, že to bylo jedno velké kňú,“ uvedl Petr Pavel na Twitteru v rámci předvolební kampaně.
„Já nekňučím, naši psi kňučí. Tiskovka se mi nepovedla, ale určitě jsem nekňučel,“ reagoval protikandidát Andrej Babiš.
A národ se začal bavit. Slovo kňú se stalo používané. „A nechci slyšet žádné kňú,“ říká se nyní s nadsázkou na pracovištích i v rodinách.
Lidé mají nová vtipná slova rádi a právě v politice se nějaké čas od času objeví. Jde o důkazy, že si lidé umějí dělat legraci i z vážných témat a neztrácejí humor ani v těžkých časech. Lingvisté z Ústavu pro jazyk český Akademie věd nová slova zaznamenávají a řadí je do různých tematických oblastí. Takže nyní například existuje kategorie nových slov souvisejících se slovem válka, které, mimochodem, bylo loni na internetu nejčastěji vyhledávaným slovem.
„Objevila se nová hanlivá označená Vladimíra Putina, například Liliputin či Putller. Zaznamenali jsem výraz rašismus, který má označovat ruský fašismus. Objevilo si i spojení Zelenského efekt, což je výraz pro snahu politiků napodobit ukrajinského leadera neformálním oblékáním,“ uvedla lingvistka z Ústavu pro jazyk český Michaela Lišková. Objevil se i výraz Putinácek či Vladimort, kterým je Vladimír Putin přirovnáván k postavě Lorda Voldemorat z knih o Harry Potterovi, jež je tam jakýmsi symbolem zla.
V Česku je v tomto směru zřejmě nejinspirativnějším politikem Andrej Babiš. Za jeho působení se v češtině objevily výrazy babišovka, babišovec, antibabišista. To jiní politici takto do dějin nevstoupí, v poslední době se akorát začal používat výraz Fialofil, což je hanlivé označení pro podporovatele předsedy vlády Petra Fialy. Ve stejné kategorii je slovo Okamourek, které označuje příznivce Tomia Okamury.
„Nové výrazy vznikají stále, ale nikdy se nedá odhadnout, které slovo se uchytí. Potřeba neokoukaných slov je velká, takže do databáze je stále co dopisovat,“ vysvětluje Michaela Lišková a pokračuje: „Nová slova vznikají proto, že se objeví nová věc, nový stav, který je třeba popsat. Ta tvoří jednu část. Druhou představují slova, která vytvoří někdo, kdo chce udělat originál atraktivnější, snaží se upoutat pozornost.“
A právě do této kategorie patří výrazy politiků, kteří se snaží mluvit zajímavě, odlišně.
Typickým příkladem byl Václav Klaus, který rád přidával ke slovům koncovku – ismus. Havlismus, homosexualismus, evropeismus…. Ano, slova takto končící měl velmi rád. Stejně tak obohatil češtinu například podivným výrazem nevýhra. Když někdo nevyhrál, je to podle něj nevýhra.
Miloš Zeman proslul ironickými, jedovatými výrazy, takže nám z jeho kariéry zůstali v češtině například lepšolidé, tedy lidé považující se za něco lepšího, v jeho myšlení zřejmě také podivné bytosti, které mu nefandí.
Často používaným slovem byl před časem výraz zlojed. Používal ho podnikatel Karel Janeček, který se pokusil vstoupit do politiky a nazýval zlojedy ty, kteří tam byli před ním. Říkal ho často, začali ho přebírat další lidé, v roce 2012 se dokonce umístilo na předních příčkách ankety Slovo roku, ale masově oblíbené se nakonec nestalo.
Jazykovědec Karel Oliva upozorňuje na to, že dříve nás politici takto rozhodně nebavili: „Před rokem 1989 bylo vše nastavené tak, aby všichni řekli přesně to, co měli na papíře, takže se nová slova neobjevovala.“
Politici však mají podivuhodnou schopnost dávat slova do souvislostí, která vlastně nedávají smysl. Oblíbený je mezi nimi výraz „něco debatovat“. Jenže správné je „debatovat o něčem“. Zřejmě však mnohým zákonodárcům připadá nutné se mluvou odlišovat, zaujmout, případně ukázat, že jejich slovník je bohatý. V mnoha případech tím však lidem naznačí pravý opak.
A úplně nejlepší jsou případy, kde se politik stane inspirací pro vznik nového výrazu, který se uchytí, ale jemu samotnému to moc po chuti není.
Takovým příkladem je slovo zčápit, které se začalo používat v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo. Od té doby, když si někdo přivlastní něco, na co nemá nárok, říká se, že to zčápil.
Ne zcela lichotivý název vymysleli odpůrci Miloše Zemana, díky kterým češtinu obohatila slova zloalkodědek či zemandrtálec.
Každopádně nová slova vznikají stále, průběžně a podle jazykovědců to tak má být. Jazyk, který se nevyvíjí a neobjevují se v něm nové výrazy, totiž umírá. A to češtině nehrozí.
