Přemýšlení seniorky: Jak vydržet co nejdál
Ilustrační foto: Ingimage

Přemýšlení seniorky: Jak vydržet co nejdál

4. 4. 2023

Mám nové starosti. Jak mluvit se stárnoucími rodiči, kterým křehne paměť. Je pro ně lepší, když je budu opravovat a vracet do reality? Smím je napomínat, když se chovají jako malé děti? Mám je řídit příkazy a zákazy? To hezké jsme si spolu odžili a vyřešili.

Současnost přidává do knihy minulosti další zápletky. Čím delší život, tím více příběhů, emocí, radostí a starostí. Nikdo mě nepřipravil na to, že budou potřebovat mou pomoc. Manipulují se mnou, protože hledají bezpečí. Skutečnost si upravují podle svého. Z jejich podvědomí vyplouvají traumata, která popírali osmdesát let. Co s nimi? Do našeho vztahu se míchají i moje dávné křivdy. Bez varování. Proč jste po mě chtěli, abych byla perfektní?

Nevstávám každý den do práce. Sama si musím odpovědět, proč lezu z postele a co budu dělat potom. Vypadá to, že nemusím dělat, co se mi nechce, ale nemuset nic je nebezpečné. Metabolismus zpomaluje a fyzická kondice chátrá. Je tak lákavé podlehnout lenosti, o které jsem snila celý svůj pracovní život, a stále těžší je překonávat NECHTĚNÍ! Pořád stojím na rozcestí. Potěšení nebo dřina? První volba je snadná a příjemná. Sníst něco dobrého, pustit si televizi a zanadávat si, že ONI zase udělali něco špatně. A zrádná, protože zřejmě bude krátká! Ta druhá je obtížná. Neustále se znovu učit, jak přijímat svět v jeho proměnlivosti. Růst a kvést moudrostí a zvědavostí. Konečně můžu zjistit, co se skrývá za dalším rohem.

Nedostali jsme návody

Co na mě čeká za obzorem? Samota, závislost, smutek, nemoc? Napadá mě to nejhorší, protože to všude kolem slyším. Je to realita, nebo nálepka? Ve zdraví prý žijí ženy v průměru do 65 a muži do 64. Pak je začínají trápit chronické nemoci. Právě věkem překračuji hranici zdraví. Mám se děsit dopředu? Obavy ze stáří jako životního pekla jsou oblíbené. Chybí nám vzorce chování, protože naši rodiče stárli jinak a dřív. 

Moje kondice je účtem předchozího života. Mám zborcenou nožní klenbu z vysokých podpatků, zdegenerovanou krční páteř z vysedávání před počítačem, zvýšený krevní tlak z obav, že zase udělám něco špatně. Perfekcionisti to tak mívají. Vím, co jsem měla dělat. Jíst střídmě, přiměřeně cvičit, pěstovat dobré sociální vztahy, dobře spát a udržet si nadhled. Co z toho můžu napravit? Hezká statistika se hodí. Tvrdí, že lidé, kteří věří negativním výrokům o stárnutí, umírají v průměru o 7,5 roku dřív. A to já nechci. Hodně se mluví o aktivním stáří, což by měli senioři provozovat především. Odborníci tím myslí placené zaměstnání nebo dobrovolnictví, ale kde takovou příležitost máme hledat?

Prošlapala jsem svou cestu neznámem. Nikdo mě nenásleduje a přesto dupu dál. Mladí nepotřebují mé zkušenosti, chtějí si všechno vyzkoušet po svém, tak jako kdysi já. Ale u čtyřicátníků vnímám první známky sebereflexe. Pomaloučku si začínají uvědomovat konečnost života, bilancují a pochybují. Začínají hledat nové životní hodnoty a ptají se sami sebe, co je v budoucnu čeká? Při rozhlížení a možná poprvé se podívali mým směrem. 

Ještě chvíli vypadat dobře

Jak to zvládám já? Jak dlouho to ještě vydržím? Cítím jejich opatrné pohledy a jejich nevyřčené obavy a proto chci vypadat dobře. Narážím ale na další limity. Chci nosit hezké sukně ke kolenům, slušivé halenky a padnoucí džínsy. A co budu nosit, až mi bude 80? Ani na šedesátnice módní návrháři nemyslí. Trochu větší objem v pase a trochu užší v ramenou, prosím. Oblečení L / XL, nové značení P (pas), BP (bez pasu), B (hádejte – čtěte pozpátku ochiřb). A nechci žádné velké kytky ani abstraktní vzory. Něco elegantního s vtipného, prosím. Moje maminka 80+ může nosit jen dlouhá trička a leginy. Nic dalšího se jí nelíbí anebo nesedí (na velký objem pasu moc velká ramena). Na šortky se necítí, krátké sukně pro ni nejsou a dlouhé sukně na ní vypadají jako pytel. Saka a kabáty nepoužitelné. A co takhle pro nás navrhnout hezké propílací šaty bez límečku, třeba s kapsami. Na na chladnější období NEPROJMUTÁ propínací vesta. Chci málo?

Média pořád opakují, jak jsou senioři silná sociální skupina, a přitom se nemáme do čeho obléci. Naše postavy se mění, záda se kulatí a vyrýsované křivky se ztrácí. Měli by vytvořit módu pro seniory, která bude respektovat naše postavy. A bude nám slušet. I oni jednou budou v našem věku.

 

 

aktivní senioři psychika stárnutí
Hodnocení:
(4.1 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Iva Lišková
Podařilo se mi objevit na netu českou firmu, které když pošlete dobře změřené míry, ušijí vám, co si přejete. Případné úpravy udělají zdarma a ochotně. Mám od nich kostýmek, šaty, kalhoty i halenku. Jsem moc spokojená. Nevěděla jsem, že to lze zvládnout přes e-shop. Je mi taky 65 a jsem "baculka". Je třeba si dělat radost!
Radana Chybová
Ten poslední odstavec je přesný. Co si má člověk jako seniorka obléci? I moje velmi štíhlá kamarádka říká,že pas je pryč. Natož my plnoštíhlé dámy . Konfekce nesedí,například mě zcela vyřazuje velkolepý hrudník,ke kterému bych potřebovala úplně jiné boky. O pasu nemluvím,ten se nějak ztratil v překladu. Hledat něco pěkného v obchodu je opravdu složité.Možná by člověk měl zamířit do nějakého butiku,ale individuální přístup prodavaček mě nikdy neseděl.
Jana Kollinová
Již to v diskuzi zaznělo. Příliš mnoho otázek a málo odpovědí, ale takový je život.
Miloslava Richterová
Psáno ve stejném tónu jako minule, je to Vaše volba, ale opakuji se, nepište v množném čísle, mám to jinak. Pro mne bohužel zase jen čtení o stesku a bezradnosti.
Hana Rypáčková
S rodiči starosti mám už za sebou.Maminka po 90 a mrtvičce trochu zmatená. Často v nemocnici a tam byly trochu problémy.. .Umřela v mé péči jako táta .Řeším starosti dětí. Řešení. Být co nejdéle samoobslužná.Starám se o psa. Oblečení neřeším , mám stálou velikost.
Vera Buresova
Alena Velkova Taky jsem cekala presne co vy ?‍♀️slibne to zacalo
Jitka Caklová
Mnoho otázek, málo odpovědí, když chybí podstata vlastního bytí. Tak jak se rodíme bez návodu, tak i umíráme. Třetí odstavec je naprostá bezradnost s vlastním životem. Pro mě není vůbec důležité "Co na mě čeká za obzorem.", pro mě je důležitá přítomnost a když něco dělám, tak vím, proč to dělám. Říká se tomu vědomé bytí. Tělo mladé Duše nechátrá. Mladá Duše ve svém těle nevidí nepřítele, tudíž není důvod bojovat. Tak to prostě je, tedy alespoň já to tak mám. Nepíši za druhé, neboť nikdo druhý mi moji cestu neprošlapal. ♥♥♥
Alena Velková
První dva odstavce článku mě velmi zaujaly, protože pokládají velice závažné otázky o přístupu ke stárnoucím rodičům, kteří se pomalu a nenápadně stávají malými dětmi. Myslela jsem, že v dalším textu najdu nějakou radu či zkušenost z vaší praxe v této oblasti, protože bych se ráda dozvěděla, jakým způsobem se s touto problematikou vyrovnávají jiní...místo toho se článek překvapivě stočil k nákupu oblečení...škoda, tak třeba příště.
Jana Hošková
Perfektně napsané !!! A jak pravdivé. Tělo stárne, ale důležité je, když "duše" zůstává mladá. Ale bohužel to nejde zrovna moc dohromady...jak kdosi kdysi tento stav popsal: Duše se hádá s tělem. Tak to prostě je a my s tím musíme bojovat, dokud to jde ! :--))

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA