Francie je veliká země. A těch přitažlivých míst! Míst, kam už jsem zavítala, utěšeně přibývá. A místa ve svém srdci mám pro Francii stále dost.
S plánováním nových výprav začínám obvykle už v listopadu, kdy má člověk pocit, že zima, která ještě ani nezačala, snad nikdy neskončí. A tak, uprostřed beznadějné kovidové nicoty, na podzim roku 2021, byla s nadějí a odvahou, že ji nic nepřekazí, naplánována cesta veskrze "královská". Brzy zjistíte proč. Nebojte se, nebudu vás zahrnovat historickými daty, událostmi a bitvami. Bude to jen taková oddechová výprava za krásou. Můžete se kochat, zasnít, obdivovat.
Tak tedy: Bon voyage! (bon vuajáž), Šťastnou cestu!
Uprostřed šampaňských vinic kraje Champagne, hlavní město šampaňského vína - Epernay. Tam kdysi mnich Perignon v dominikánském opatství vytvořil jakýmsi nedopatřením výbušné (opravdu mu vybouchlo) šumivé víno a ejhle! Ukázalo se to vpravdě světovým vynálezem. Zrodilo se šampaňské. Na pozemcích vinic a nekonečně dlouhých sklepů z dědictví tohoto opatství vládne proslulá značka Moet et Chandon už bezmála 300 let. Jejich víno ochutnal jako novinku Ludvík XIV. - Král Slunce a zvláště si v něm liboval Napoleon Bonaparte. Ten vtiskl elegantní podobu palácům kolem hlavní třídy Avenue de Champagne. Jak příznačné! Pod nohama nám tady bublají tisíce lahví tohoto moku, dozrávajícího zlatavého perlivého pokladu. Jeho chuť pak oceníme na závěr poutavé podzemní exkurze kolem kójí plných odpočívajících lahví. Tak: A la santé!
A vzhůru na Orléans k řece Loiře! NIkdo netuší, že toto město bylo více královským než Paříž. Dokonce se kdysi, v daleké historii, obě města o královské postavení přetahovala. Zvítězila sice Paříž, se kterou je Království francouzské neodmyslitelně spjato, ale na počest města Orléans se od jeho jména odvozoval titul mladších synů z královského rodu. Nemohli být králové, byli "alespoň" vévodové z Orléans.
Na náměstí, pod gotickou katedrálou s krajkovými korunkami, to dnes žije. Slaví se Dny hudby a je tu celé město. S úžasem posloucháme koncert "hippiesové" zpěvačky - divoženky. Repertoár, a ona sama, byly sice na vrcholu slávy v 60. letech minulého století, ale ohlas tady a teď je nebývalý. Všude kolem je plno pamětníků této květinové doby. Přidávají se ke zpěvu, tleskají, tančí. A Panna Orleánská? Ta slavná dobyvatelka Orléanu? Ta by také neodolala!
Následuje "šňůra perel" navlečených na řece Loiře. Renesanční zámky. Někdy zavěšené na skále, jindy skryté v zákoutích, obklopené vodní plochou. Od 15. století v nich nacházejí útočiště králové, když pro ně Paříž není dost bezpečná. V těch nejkrásnějších nacházíme "podpis" výjimečného panovníka své doby, Františka I."Salamandr" znak krále, který holdoval umění i vědě, miloval ženy i víno a povznesl středověkou Francii na úroveň kulturní země, která od těch dob udávala tón ostatním zemím.
Ke stavbě zámku Chambord (šambór) přizval Leonarda da Vinciho, jehož dvojité točité schodiště se zapsalo do dějin architektury. Zámek se sice pyšní množstvím různorodých věží a 365 komíny, ale momentálně jsou povětšinou zabaleny v jakýchsi obvazech a opravují se. Uvnitř to stojí za to. Rozlehlé prostory, které neobtěžují zbytečnými kusy nábytku. O to víc se můžete kochat detaily na klenbách a zdech, prolézat Leonardovo schodiště a udivovat se různými úhly pohledu na místnosti pod sebou a stropy nad sebou. Všechno zde bedlivě střeží Salamandr, doprovázený písmenem F jako Francois.
Jeho neobvyklý podpis najdeme znovu na nádherném zámku Amboise (ambuáz). Tyčí se impozantně nad řekou, a aby toho nebylo málo, celá jeho majestátnost se v ní ještě jednou zvěčňuje. Až se tají dech. Když vystoupíte na hradby, otevře se panorama na údolí řeky Loiry tak velkorysé, že se zapsalo do Světových památek. Uvnitř všudypřítomný Salamandr, kolem historicky první renesanční park s "vojskem" úsměvných zelených "koulí" a Leonardo da Vinci, který tady ukončil svou životní pouť.
Dole pod zámkem neodolatelná cukrárna. Takže neodoláme a s pohledem na zámek vychutnáváme typicky francouzský "milfej", v překladu "tisíc lístků", čili báječný "kremšnyt".
Zámků na Loiře není nikdy dost, a tak popojedeme o pár kilometrů dál a neopustíme Františka I. se Salamandrem. Azay-le-Rideau (aze le ridó). Nepopře eleganci a vzdušnost renesančních sídel. Po právu je nazýván renesančním šperkem. Opět vznosné schodiště, opět salamandři. Díky Františku! Venku portrét zámku zračící se na vodní ploše. Zkrátka,16. století ve Francii má adresu na řece Loiře.
Než ztratíte trpělivost a odnechce se vám všech možných zámků, pozvu vás ještě na Hrad, ano s velkým H. Leží sice na jiné řece, ale je odtud, co by kamenem dohodil. Město Angers (anžér) a jeho hrad, vlastně pevnost o 17 mohutných, 30 metrů vysokých věžích. Pyšně se vypínají nad městem a uvnitř ukrývají, světe div se, renesanční zámek! A zde, čtěte pozorně, přijal "dobrý král René", vládce nad touto oblastí, roku 1465 mírové poselstvo Jiřího z Poděbrad vedené Lvem z Rožmitálu.
Nemohu vám zatajit ještě jednu úžasnou věc. V interiéru zámku je komnata, na jejíchž zdech se rozprostírá 140 m dlouhá tapisérie. Je vysoká 4,5 m a je na ní zobrazena Apokalypsa podle zjevení sv.Jana. Byla vytvořena ve 14. stol. v Paříži a je svým rozsahem a kvalitou první na světě!
A touto úžasnou a pro Apokalypsu pozitivní zprávou končím s dodatkem jazykozpytným: hrad i zámek se francouzsky řekne "chateau" (šató). A pak ještě hledejte chateau na vinicích. Proto vino-hrad.
Ale to už je jiná kapitola.
