Pohledy do života předků aneb co všechno lze vyčíst z rodokmenu
Velké, širé, rodné lány, jak jste krásny na vše strany... FOTO: J. Hošková

Pohledy do života předků aneb co všechno lze vyčíst z rodokmenu

3. 4. 2023

Když jsem svého času vytvářela náš rodokmen, dostala jsem se k nejpozdějšímu datu - roku 1720. Všechny informace jsem čerpala pouze ze zachovalých dokumentů, které mi byly odkázány a také z přístupných dat v matrikách již digitalizovaných, tudíž je bylo možno studovat z domova.

Na jiné zdroje nebyl  čas, nemohla jsem objíždět osobně matriky a místa, kde mí předci žili, takže jsem navštívila místa jen některá a mohla si tak utvářet obrazy, jak se asi v té které době žilo.

Abych tu zanechala rodokmen pro své děti a vnuky zajímavý, dodávala jsem samozřejmě do něho dostupné fotky a pak mne napadlo, že dokreslením doby, ve které žili, si jejich život dokážeme představit barvitěji.

A tak jsem se například soustředila na onen rok 1720, ve kterém jsem objevila syny jakési mé prapraprabáby Mariny, o níž jsem nevěděla zhola nic, jen to, že existovala. U ní končila veškerá má zjištěná data. Ale nalezla jsem následující zajímavosti  o době, ve které žila se svými dvěma syny, takže jsem mohla popsat situaci a stav, který mohli její potomci  zažít.

V roce 1783 došlo k sérii sopečných výbuchů na Islandu a nakonec vybuchla největší sopka LAKI - což znamenalo pro Evropu pohromu - došlo k celkovému ochlazení podnebí, slunce nesvítilo celý rok kvůli obsahu popela v atmosféře, a tím pádem nic nerostlo. Po celé Evropě vypukly hladomory - byl to rok bez léta, jak se píše ve starých kronikách a letopisech. Hodně lidí zemřelo po výbuchu sopky i tím, že se otrávili z jedovatých plynů, které byly ve vzduchu. Poté nastala velice tuhá zima a posléze zmiňovaná neúroda. Historikové se domnívají, že tato situace dokonce vedla ve Francii k povstání - velké revoluci r. 1789.

A jak vypadala naše země v těch pro nás dávných dobách?

Když se ohlédneme ještě dál před rok 1720 - po třicetileté válce, která proběhla v letech 1618-1648, žilo v Čechách dle historiků pouze 1,5 mil. obyvatelstva (!). Země byla zplundrovaná, neobdělávaná, lidé vyčerpaní hladomory. Armády zničily celé vesnice, zabily vesnické obyvatelstvo, takže neměl kdo obdělávat půdu. Uběhlo pár desítek let, obyvatelstvo se jakž takž vzchopilo a pak zas udeřily již popsané sopky na Islandu.

Žasla jsem, že vlastně dneska žiju, a to jen díky tomu, že to ti mí předci všechno přežili. Přežili, protože byli zemědělci a dobří hospodáři. A že přežili i to, co následovalo dál - včetně dalších válek. Vždyť já i mé děti a vnuci  jsme tu vůbec nemuseli být!

A vyšlo mi z toho jediné (možná, že nemám pravdu, že mi budete oponovat, já se ráda poučím) – ale zachránila nás vždy „rodná hrouda“, zemědělství, práce na poli a chov domácích zvířat, kterému se mí předci věnovali, a tak se dokázali, samozřejmě ještě při troše štěstí, udržet při životě a přežít ty nejhorší doby.

Proto teď žasnu, jak nesmyslně zacházíme s ornou půdou, zastavujeme ji hangáry a sklady cizích společností, kupčíme s ní. A doba se opět mění, bohužel opět k horšímu. Stali jsme se závislými na cizích potravinách, zlikvidovali jsme chovy domácích zvířat a likvidujeme naši výrobu potravin. Nakupovat jezdíme do ciziny, kde je levněji, místo abychom podporovali naše výrobce a naše hospodářství. Spoléháme na to, že nám to, co potřebujeme, někdo dodá, místo abychom byli soběstační. Budeme všechno dovážet. Každá země v nouzi ovšem bude hledět především přece na své obyvatelstvo a pak teprve na druhé (možná). Už jsme se o lecčems přesvědčili v době covidové. Napadá mne v této souvislosti jediné: Kdo se nepoučí z historie, je nucen si ji zopakovat.

Promiňte, musím končit, jdu si sehnat pár slepic, které hodlám umístit momentálně na balkóně a taky zrýt pár záhonů pro zeleninu na chatě, neboť duch mých předků ve mně evidentně stále žije…

 

 

historie Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Hošková
Dík, Evo, ráda si doporučený článek přečtu :-))
Eva Brožová
Ještě mě napadlo uvést odkaz na článek, který jsem napsala na téma - Jak pátrání po předcích mění naše přesvědčení viz https://www.rodinnahistorie.cz/patrani-po-predcich/ Doufám, že to nebude chápáno jako reklama, je to článek z blogu.
Eva Brožová
Hezky sepsaný článek, děkuji. Také se věnuji rodokmenu a obdivuji to, s čím se museli naši předci popasovat pouze pomocí své práce, neuvěřitelné pokory a víry v dobré konce. Pátrání po předcích mi v mnoha ohledech změnilo i určitá přesvědčení a otevřelo další volné obzory.
Jana Hošková
Ještě jsem se chtěla vyjádřit k příspěvku Marie O. - jaká škoda, že nás, coby potomků čestných rytířů - není víc ! Nenechali bychom si tak určitě leccos líbit :-))
Hana Polednová
Hezký a zajímavý článek.
Soňa Prachfeldová
Dávat dohromady rodokmen, to je pěkná makačka. To bych neměla trpělivost, moje teta začala a zjistila, že máme příbuzné v tehdy NSR a šlechtice k tomu. Horší je to s naším rodnou hroudou. Globalizace nás zničí a až budou naši potomci louskat cvrčky, umělou stravu,ani nebudou tušit, jaké my měli chuťové buňky. A ryj, ryj, pěstuj. Je to radost, požitek i procvičení.
Lenka Kočandrlová
Mám rodokmen po tátovi,ale nedalo mi to,a jak se dalo jsem pátrala ještě dále do minulosti. Matriky jsou dost zdigitalizované,bohužel pracuje se dobře s některými např. Portafontium,ale s ArchivOnline (Hr.Králové) je to děsné a nepřehledné. Došla jsem zatím asi do r. okolo 1700,předek byl economic prefecti (tehdy se psalo v latině). Náš rod žil v Jaroměři,Plzni,v Praze, a také v Německu. Dala jsem se do sestavení pro manžela, tam to bylo jednodušší,jeho předkové byli sedláci,též rychtář v Lobzech,později to byli kameníci,většinou z Přeštic a vesnic okolo Plzně - dnes součást Plzně.Moc zajímavý koníček to je,ale velký žrout času.
Naděžda Špásová
Taky mi vadí, že místo polí kolem silnic vyrostla monstra o kterých nevíme k čemu slouží. Vidíme to, když jedeme z Ústí do Vroutku. Nejsem sice zemědělec, ale jsem z vesnice, obávám se, že se to jen zhorší.
Jana Hošková
Jano, co píšete k demografickému složení našeho obyvatelstva, to není moc veselé,jestli je to pravda ! V r. 21 se k české národnosti hlásilo pouze 57,3 procent obyvatelstva ? Možná, že se nehlásili Moravané, kdoví ? Částečně by to vysvětlovalo, proč jsme názorově tak rozpolcení. Aspoň doufám, protože jinak by to naznačovalo něco úplně jiného...že naše inteligence upadá.
Martina Růžičková
Zajímavý článek. S jeho závěrem také souhlasím.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.