Zvyklostem budiž chvála (anebo ne?)

Víc než zvyknout si na něco (zde starší věk či přímo stáří) bych to u sebe nazvala přijetím.

Jendo, já bych k pozitivním zvyklostem přidala stereotypy (možná je to trochu synonymum). Stereotypy uklidňují, přidávají žití řád. No, ale taky se říká: „Každá změna je k horšímu. Změna je život“. Přeji ti co nejvíc pozitivních zvyklostí a pozitiv pozdního věku. :-)

S tvými slovy musím jen souhlasit. A učíme se opravdu celý svůj život. Ten přináší stále nové a nové poznatky.

Aj, rychleji píšu, než myslím. "A těm" - mělo být "a k těm" a "mi jsme" je hrůza, jasně, že "my jsme". Ano, dokud žiješ, uč se :-)! Je to hluboká pravda.

Moudrá slova. Rozumím "víc, než bych chtěla". V tom smyslu, že zdravotní neduhy mi v posledních letech připravily taky hodně těžkou překážkovou dráhu. Trvalo mi, než jsem pochopila, že je třeba žít dál a hledat, co jde a ne jen tesknit nad tím, co mne trápí. Moc ráda čtu Vaše příspěvky, vždycky na mne dýchne pocit, že jsme "na stejné vlně". Aby ne, jsem z Litoměřicka, narozená ve lvu :-). A těm "železným zvykům": Moji rodiče byli z válečné generace. Šetřilo se, kde se dalo. Maminka vždycky složila do lednice papír od másla a když pekla, ještě ho použila na vymazání plechu. Zcela automaticky jsem tuto zvyklost převzala. Tak se to u nás prostě "odjakživa" dělalo, proč to tedy měnit. Co na tom, že už to ztrácí význam i logiku. Probrala mne až nedávná návštěva dlouholeté přítelkyně, bodré ženy ze samoty na Valašsku, kde se rozhodně neplýtvá. Můj zvyk ji uvedl nejprve v neskrývaný údiv a následně v záchvat smíchu, který uzavřela myšlenkou: "No tož, to mi jsme tedy hodně hamižní, ale toto.... ?" :-) Prostě, někdy dozraje čas i na revizi zajetých zvyků :-). Přeji, ať psaní pomáhá alespoň na chvíli na zdravotní neduhy zapomenout a ať sluníčko svítí do života, co to jde. A těším se na Vaše další články.

O tom, že zvyk je železná košile by mohly vyprávět moje děti... vždycky, jsem si zafixovala, kde mají nějaký kroužek, a pokud se místo změnilo, stejně jsem autem vyrazila na to původní místo...tak už mě pak hlídaly :-))

S tím zvykem a železnou košilí souhlasím, aspoň já to tak mám. Přeji ti hodně tvůrčích nápadů a inspirace.

Literární aktivita a setkávání s přáteli je prima, hodně zdraví, slunečné, teplé jaro a pěkný velikonoční čas :-)

Je stále čemu se učit.A je dobře,když je k vědění člověk stále nakloněn.