Ilustrační foto: Ingimage

Vlasta (82 let): Říkají mi sluníčko a já lituju, že jsem nebyla sobecká

18. 4. 2023

Vždy jsem měla jasno, že až mi dojdou síly a přijdou nemoci, nepostavím syny do situace, aby se o mě museli starat. Sama jsem pečovala o nemocnou tchyni a stálo mě hodně sil a nervů A tak jsem se přestěhovala do domova seniorů. Není to místo vhodné pro každého.

Můj příběh

Autor: Redakce

Hodnocení:

(4.8 b. / 44 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Olga Škopánová 18.4.2023 11:03

Moc hezký a podnětný článek.

Libuše Křapová 18.4.2023 10:59

Rozumím vám. Tvrdím právě z důvodu ztráty soukromí, že do DD nikdy nepůjdu. I když - nikdy neříkej nikdy, že? Možná byste ale neměla před rodinou tvrdit, že jste spokojená. Třeba je v jeho silách vám pomoci. Zorganizovat společnou schůzku s vedoucím pracovníkem, vysvětlit personálu, co vám vadí a podobně. Proč byste ve svém věku nemohla trvat na svém? Dobré DD se snaží vycházet svým klientům vstříc. Podle vašeho popisu bych řekla, že by k nim mohl patřit i ten váš. Jen musí k vám změnit přístup. Vzít na vědomí, že nejste batole, ale svéprávný člověk s individuálními potřebami. V tom by vám právě mohl pomoci váš syn.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá