Malá kurzivka na Jana Skácela
Ilustrační foto: Pixabay

Malá kurzivka na Jana Skácela

9. 4. 2023

Tak jsem se na chvíli začetl do Skácelovy knihy Třináctý černý kůň. S patřičnou pokorou a zaujetím jsem se ponořil do jejích stránek a vnímám, už pokolikáté a s  obdivem, jeho neopakovatelný žurnalistický styl, kterým zobrazuje náš všední, obyčejný svět. Opět čtu a až závidím tu lehkost jeho psaní. Jeho knihy mne přitahují jak včelky jarní, rozkvetlý strom. Ony sají sladký nektar, aby z  něho vytvořily med, a já vnímám ze Skácelových próz zvláštní atmosféru, stylistickou obratnost, jeho fantazii a také uměřený novinářský výraz. A něco z těchto vlastností se bláhově snažím uplatnit i ve své tvorbě.
A moc si vážím také toho, že jsem tohoto pana spisovatele a básníka kdysi dávno, již před více než šedesáti lety, viděl i slyšel naživo na Nezvalovských oslavách v Třebíči, kam jsem poslal i pár svých soutěžních básní. A jako takový bonus k té slávě jsem prožil příjemný, leč krátký románek s  jednou mladičkou třebíčskou dívenkou, která tu krásnou večerní slavnost sdílela se mnou. Jak na takovou úžasnou chvíli zapomenout! I přes svou současně špatnou paměť. Holt, emoce byly tehdy příliš silné. Zvláště po slavnosti, kdy jsem s onou dívčinou absolvoval velmi emociální schůzku na Hrádku nad městem, nad dole tekoucí Jihlávkou a při zvuku zvonů sv. Martina z  třebíčského náměstí.

Jana Skácela obdivuji hlavně pro jeho krátké a úžasně poetické textíky, kterým říká kurzivky nebo malé recenze. Dotýká se v nich docela všedních, obyčejných okamžiků, o kterých by člověku ani nenapadlo utrousit myšlenku, a tím méně tu myšlenku hodit na papír a udělat z ní něco smysluplného. A vidíte, pan Skácel tohle dovedl. S  lehkostí, humorem i mírnou nadsázkou.

Pokouším se, už dlouho, o něco podobného, aniž bych chtěl Jana Skácela nějak kopírovat. Styl jeho psaní je však pro mne hlubokým inspiračním zdrojem. Zajímavé jsou už jen neobyčejné názvy jeho jednotlivých „recenzí“.

Malá recenze na opasek – na věčnost – na kočku a myš – na konec světa – na laskavost – na kečupovou smrt – a tak dále. Těch drobných recenzí je v  knize, kromě dalších textů, celkem 92. Je to zajímavé, a hlavně inspirativní čtení.

Kdyby v šedesáti sedmi letech Jan Skácel nezemřel na rozedmu plic, bylo by těch poetických textíků i krásných básní určitě daleko více. Už v tom roce 1962, kdy jsem ho viděl na nezvalovských oslavách, bylo na jeho hlase znát, že není úplně zdráv. Tehdy to na večerní slavnosti omlouval svým trafikantem, čímž vzbudil všeobecnou veselost.

 

Jan Skácel /1922 - 1989/

Moravský básník a patriot, prozaik a autor poezie pro děti. A také šéfredaktor kulturní revue Host do domu.      

                        

                          * * *

glosa kultura literatura
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(4.9 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Blanka Lazarová
Jendo, díky za inspirace.
Blanka Lazarová
Martino já si zase musím půjčit toho jedenáctého.
Jan Zelenka
Děvčata, děkuji vám za vaše názory. Skácel pro mne zůstává stále inspiračním zdrojem, i když už toho moc asi nenapíši. Mám takový blbý dojem, že jsem své možnosti už vyčerpal.
Zuzana Pivcová
Na střední škole jsme Janu Skácelovi mnoho pozornosti nevěnovali, i když jsem maturovala těsně před "Pražským jarem" a naše češtinářka byla dost progresivní, takže jsme měli třeba i (poměrně těžkého k pochopení) Vladimíra Holana. Kromě "Metliček" jsem vlastně neznala nic.
Martina Růžičková
Nedávno jsem měla z knihovny půjčeného "Jedenáctého bílého koně", bylo to moc fajnové čtení. Do té doby jsem znala jen některé Skácelovy verše. Třináctého koně si musím také půjčit.
Eva Mužíková
Honzo díky, jsem sice tak trochu literární střevo, ale ráda si Tvé články týkající se čehokoliv a kohokoliv přečtu.
Anna Potůčková
Modlitbu za vodu mám také moc oblíbenou písen od Hradištanu. Těch jeho básní je zhudebněno více. Dle mého básník Jan Skácel je mezi čtenáři hodně oblíbený.
Hana Rypáčková
Mluvíš mi Jene z duše. Jeho vztah k přírodě v básních je balzám..Lze obdivovat a být svůj.
Věra Ježková
Jendo, Jan Skácel psal moc hezky. A ty píšeš taky, jako Zelenka. Jsi svůj. :-)
Daniela Řeřichová
Děkuji za kurzivku. Jak jsem zde již psala, Jan Skácel je básník mého srdce, básník ticha a pokory. Znala jsem ho osobně jako šéfredaktora kulturní revue Host do domu, která byla v roce 1969 zakázána. Působil pak v exilu, v samizdatu i v divadle. V roce 1989 obdržel mj. Petrarkovu cenu. Brno věnovalo svému básníkovi plastiky, na kašně jsou jeho verše. Inspiroval umělce k reflexi v jiných tvůrčích formách – miluji jeho Modlitbu za vodu v interpretaci Hradišťanu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.