Jaro je tady, ač tomu někdy počasí neodpovídá... Příroda dostává zabrat. Jednou teplo, jindy mrazy a sníh. Po dlouhé zimě se s Robinem nemůžeme dočkat, až si prodloužíme vycházky a třeba si i vyjedeme na výlet. Je sice pravda, že oba jsme již v seniorském věku, já mám i své zdravotní neduhy, ale to mě neodradí od vycházek, protože hlavně bez přírody není můj život radostný. Dokud to jde, můj čas věnuji hlavně psímu parťákovi Robinovi, na lítání po doktorech je vždy dost času. My dva ho raději využíváme při společných toulkách.
Těším se, až si vyjedeme do hor na Klíny, ač mým přáním by bylo být alespoň týden na Šumavě. Někdo nemůže být bez moře, já jsem doma v horách, v lese.
Ještě že máme kam chodit v našem městě, jde to i přes zimu a nemusíme čekat na jaro.
Na hrad Hněvín jsme šlapali vícekrát, já jsem tam zažila i divadelní představení Noc na Karlštejně a řeknu vám, byl to zážitek. Letos se tam snad podívám na jiné představení znovu. Škoda jen, že tam není vypraven autobus pro diváky, protože vyšlapat ten kopec zvláště pro starší může být problém... Autem se totiž dá při představení jet jen pod hrad, takže ani taxi nepomůže. Nyní se na hradě sice lecos opravuje, ale i tak to stojí za ten výšlap - výhled stojí za to, třeba i z vyhlídky pod hradem.
Letos jsem se dozvěděla o nové vyhlídce na Resslu, tam jsme nemohli chybět. Netušila jsem, kudy se tam nejlépe dostat, zvolila jsem sice nejkratší cestu, ale ukázalo se, že výběr trasy nebyl nejlepší... No, zdolali jsme výstup i tak. Altánek je tam pěkný, ale často tam asi chodit nebudeme.
Vyjeli jsme si i k areálu Benedikt a ke kostelu ve Vtelně, kde je i křížová cesta.
Nedávno jsme jeli tramvají k přesunutému kostelu s rybníkem. Chtěla jsem vidět, jaké to tam je, když jsou stromy rozkvetlé. A byla to nádhera, ta růžová před kostelem. Ač tu žiji od narození, tu rozkvetlou krásu u kostela jsem viděla prvně.
Vůbec zjišťuji, že jsem v minulých letech o mnohé přišla. Ale mám štěstí, že nyní v důchodu to doháním. Jen mě mrzí, že ne vše jsem viděla a prožila s maminkou, či s tátou na kole... Ale s mamkou a fenkou Baruškou jsme byly na Šumavě a to bylo moc fajn.
Přitom největším "pokladem" je nejen pobyt v přírodě, ale i poznávání okolí svého domova. Je hodně lidí, co každý rok jezdí k moři, či do Dubaje, ale neznají vůbec svou vlast. A přitom je zde tak krásně. Jen pro nás, co nemáme auto je problém se všude dostat... Vlakem, či autobusem to jde také, pokud se ale nemusí přestupovat. To už se psem může být ve starším věku problém.
Co ale budu dále psát, více prozradí fotografie. Až článek vyjde, uveřejním i videa.
I vám přeji suché stezky, hodně zážitků a k tomu tak potřebné zdraví.
Eva & Robin