Primulky: kousek jara
uprostřed zimy

Primulky: kousek jara
uprostřed zimy

17. 1. 2013

Tak přišla zima, konečně nebo teprve, to si každý z nás zodpoví sám. Já to mám v posledních letech tak, že zimu pouze přežívám, takže se vlastně celou zimu těším na jaro. Jenže zima je dlouhá a nemůžeme jen tak sedět a koukat do blba a myslet si, že jaro čeká někde za rohem a hupne k nám při první příležitosti.

Jenže se dá, jako dnes všechno, nějak si ho přiblížit. Koupila jsem si nedávno dvě primulky, kytičky skromné, ale prý pohodu domova poskytující, krásné ve své barevnosti, že si člověk jen těžko vybírá, kterou si pořídí. Vyhrála to žlutá a fialová, je to nádhera se na ně jen podívat, žlutá si mě získala svou omamnou vůní po fialkách, fialová má jejich barvu. Barevně k sobě ladí, a tak lahodí mému oku. Každou chvíli se po nich kouknu, takže si s nimi povídám. Také jim děkuji za jejich krásu a za to, že mi dělají milou společnost.

Dnes ráno jsem se probudila, hned jsem je pozdravila, ale můj pohled se zastavil na střeše garáže, na kterou z okna, na jehož parapetě primulky stojí, koukáme. Popošla jsem k oknu, bílo, všude bílo, že vlastně ani nic jiného vidět není. Sice to meterologové hlásali, ale člověk tomu nevěří, dokud se sám nepřesvědčí. Bezradně jsem se podívala na primulky, ale ony se na mě usmívaly svými krásnými kvítky, jako by říkaly, ať si z toho nic nedělám, že k jaru už je stejně nakročeno, jen musím mít nějakou chvíli ještě trpělivost. Vděčně jsem jim dala za pravdu, koncem měsíce už budeme společně vysévat papriky, později rajčata, ještě později třeba afrikány a další kytičky. Primulky, až odkvetou, mají už své místo v předzahrádce, kde ještě budou dlouho, dlouho rozdávat radost kolemjdoucím. Ty loňské tam kvetly do prosince, no není to nádhera?

Už jsem neviděla to bílé zlo v tak špatném světle. Vnuci z něj budou nadšeni, já si sice musím dát pozor, abych někde neuklouzla, ale co je to, oproti radosti mých milých vnuků. A potom, mám se kde potěšit, na parapetu mám dvě krásné, milé kamarádky, které mi dávají ten pocit, že i uprostřed zimy si člověk může udělat kousíček jara.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Já si myslím, že květiny v bytě k bydlení patří. Tak proč se z nich neradovat v této rubrice?
Zuzana Pivcová
Tak tady bych Tě opravdu nehledala. Chápu to jako citlivou úvahu uprostřed zimy, nikoliv něco o bydlení. Mně přinesli před pár dny do práce rostlou kvetoucí kytku američtí návštěvníci a úplně mi vyrazili dech. Teď kolem ní opatrně chodím a nevím, jak s ní dál.
Jarmila Peerová
Co radosti může udělat jeden něžný kvítek,ve Tvém případě vlastně dva.Je dobře,že si člověk tuto radost může dopřát...ale tady bych Tě Jituško opravdu nehledala,myslím Tvůj postřeh,jak sama píšeš.I tak díky za dobrý nápad...
Jitka Chodorová
Chtěla bych se omluvit,já jsem nepsala svoje povídání do rubriky "Bydlení" a také byl redakcí změněn titul povídky. Měl to být jen takový malý postřeh uprostřed zimy.Díky za pochopení.
Olga Štolbová
Také se celou zimu těším na jaro a tys mi ho,Jitko, trochu přiblížila a máš pravdu,zítra si půjdu koupit nějaké živé kytičky,ať mám kousek jara doma.Dík

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.