„Připadá mi to téměř jako zázrak,“ říká autorka, Češka, která léta žije v Řecku. Její rozhodnutí popisovat tamní život jinak, než ho vidí turisté, jí přineslo spoustu fanoušků a čtenářů. A kniha je dalším důkazem její výjimečné schopnosti zachytit detaily zdánlivě běžné, přesto nezapomenutelné.
Jaká byla letošní zima? Tady v Česku se nesla především ve znamení nespokojenosti, nervozity, strachu ze zhoršující se ekonomické situace…
Zima v Řecku, zvlášť v turistických destinacích je vždy ve znamení klidu. Na konci září, začátkem října se vše zavře a lidé zůstanou na dlouhých sedm měsíců bez práce a bez možnosti výdělku. Státní podpora je jen tři měsíce a tvoří zhruba třetinu platu, což nestačí na běžný provoz domácnosti. Lidé se musí dost uskromnit. Mluvíme o lidech, kteří pracují jako prodavači, pokojské, barmani, číšníci v tavernách. Majitelů hotelů a taveren se to zase až tak nedotýká, protože ty pověstné sociální nůžky jsou tady značně otevřené.
Mnozí turisté si představují, že Řekové neustále hodují, baví se. Jsou vůbec zvyklí žít skromně?
Letní sezóna je krátká, z jednoho platu se musí dávat na stranu dost velká částka na zimu, což některým lidem dělá problém. Navíc mohou přijít nečekané výdaje a to je pak zimní rozpočet dost napjatý. Letošní zima se navíc opět přiblížila ekonomické krizi před deseti lety a ceny v supermarketech se vyšplhaly do astronomických výšin. Právě ceny v supermarketech byly častými náměty hovorů lidí na náměstích a v ulicích. Ale místní jsou zvyklí šetřit, navíc na vsi je větší možnost vypěstovat si vlastní zeleninu a ovoce. Každá domácnost má vlastní zdroj masa, mléka a vajec, takže náklady na potraviny jsou o tohle snížené.
Projevují Řekové nespokojenost, stěžují si?
Řekové nejsou zvyklí si stěžovat. Jsou na sebe a na své okolí poměrně tvrdí. Já si vždy tak s úsměvem připomínám kauzu dvou svetrů, která hýbala v Čechách internetem a byla předmětem vášní a dohadů. Pokud žijete v Řecku, kde je topná nafta astronomicky drahá a v domech je běžně kolem 14 až 15 stupňů, tak vám ty dva svetry přijdou jako docela skvělý nápad.
Jaký je čas, kdy turisté zmizí? Depresivní nebo naopak pěkný?
Dostávám dotazy k depresivní zimě poměrně často. Ale ono je to právě naopak. V létě, kdy lidé pracují bez přestávek, bez jediného dne volna od května do října, nemají čas na sebe, na domácnost, na rodinu, na přátele. Zima nahrazuje letní měsíce. Je to čas odpočinku, setkávání se. Čas na výlety, aspoň po okolí. Většina rodin má navíc olivové sady, takže pro ně zima není čas nicnedělání. Práce na olivách je hodně náročná, zvlášť, když jsou sady na strmých svazích jako tady kolem Pargy. Sběr probíhá ručně, technika se do hlubokých strží nedostane. Každá oliva projde rukama lidí, kteří svou práci dělají pořád postaru jako po staletí.
Jak to vypadá na pobřeží nyní?
Parga se probouzí k životu zároveň s Velikonocemi. Otevírají se první taverny a bary, do krámků se zaváží zboží a vzduch voní vápnem, kterým se bílí křivolaké uličky malého města. Náměstí ožívají kroky místních i zvědavými pohledy turistů, kteří začínají přijíždět z celého světa.
Bude pro vás tato sezóna něčím jiná? Tady v Česku jste se stala známou, o vaši knížku je zájem, ale odráží se to nějak v reálném životě v Řecku?
Tahle sezóna opravdu bude jiná, protože jsem přijala nabídku cestovní kanceláře. Budu dělat to, co jsem vlastně dělala doposud, ale dříve jen neoficiálně. Tím, že člověk žije na určitém místě, má přece jen víc zkušeností a ví o městě a okolí víc než ten, který přijede jen na pár dní. Já jsem při mé práci v krámku s turistickým zbožím radila turistům, kam zavítat, co nevynechat. A blog Řecké štěstí mnohým turistům dává záminku k seznámení se, k povídání si.
Vědí vůbec lidé z Pargy, jak krásně jejich místo propagujete?
Jsem tady jedna z mnohých a plno místních vlastně ani netuší, že jsem v Čechách známá mezi určitou skupinou lidí, ani to, že jsem o Parze a Epiru napsala knížku.
Je pro vás důležité, že knížka Řecké štěstí vyšla?
Považuji to skoro za zázrak. Je to směs radosti, úžasu, ale i obav a strachu, jestli se knížka, do které jsem dala kus svého srdce a duše, bude líbit. Pro mně to není jen knížka, je to kousek mého života, lásky k místu v Řecku, které se stalo mým domovem.
Tak já vás uklidním - lidem, kteří rádi jezdí do Řecka, se vaše knížka moc líbí. Ale jak to vůbec máte se čtením, dostávají se k vám české knihy?
Knihy jsem milovala už jako malá. Sedávala jsem ve starém babiččině ušáku vysoko nad pražskými střechami a na klíně jsem měla knížku. Bylo mi jedno jakou, milovala jsem všechny. A ta láska trvá dodnes. Sehnat tady české knihy není jednoduché a tak jsem vždy prosila turisty, jestli nemají nějakou navíc, kterou po přečtení nechtějí vozit zpátky do Čech. Díky jejich vstřícnosti jsem si zaplnila knihovnu. A protože se turisté do Pargy rádi vrací, vždy přivezou nějakou knihu jako dárek. Hodně si toho cením. Je to takový most mezi Řeckem a Čechami, takové malé, přátelské pohlazení.
Nedávno mně dvě starší dámy říkaly, že hledají místo, kde by se dala prožít klidná, pěkná dovolená pro dvě samotné ženy. Ptaly se, proč mám tak ráda právě Řecko, že prý moře je přece všude stejné. Co byste jim odpověděla?
Proč zrovna Řecko? Na to není jednoduchá odpověď. Řecko je nádherná země stejně jako mnohé jiné. Moře, hory a města jsou krásné i na jiných místech světa. Ale Řecko, pokud se vám povede poznat ho srdcem, už nikdy za nic jiného nevyměníte. Není to jen země. Je to něco víc. Něco, co vás uchvátí, co vám rozechvívá myšlenky a nutí vás k úsměvu. Nejsou to jen pláže a promenády s bary. Řecko jsou malé dvorky, které stíní stromy obsypané citrony. Ty vám podávají lidé s úsměvem přes plot. Jsou to kočky spící na oknech a pod stoly s kostkovanými ubrusy, malé rybářské vesnice i velká města s antickými památkami. Řecko jsou vysoké hory, kde se v zimě ozývá vlčí volání žalující k zasněženým vrcholkům pod miliony hvězd. Řecko je život. Těžký, ale nádherný. Řecko vám otevře náruč a rozprostře před vámi to nejkrásnější, co má. Řecko je štěstí, prosté a nádherné.
Scarlett Wilková pro i60
Kateřina Panou pochází z Prahy, ve vesnici kousek od přímořského letoviska Parga žije více než pětadvacet let. Provdala se tam, stará se o čtyři děti, dvě vlastní, dvě v pěstounské péči. Přes léto pracovala jako prodavačka, po nocích psala blog Řecké štěstí. Ten se stal mezi českými čtenáři natolik oblíbený, že dostala nabídku napsat knihu. I ona nese název Řecké štěstí a vyšla nyní v dubnu.
