Domov seniorů jako nedostupný luxus? Co jsou mýty a co realita
Ilustrační foto: Ingimage

Domov seniorů jako nedostupný luxus? Co jsou mýty a co realita

3. 5. 2023

Nikdo tam nechce, přesto jsou pořadníky stále plné. Bude hůř a hrozí kolaps, kdy se o staré, osamocené a nemohoucí lidi nebude mít kdo postarat? Nebo jde spíše o zmatky v systému a stále žijeme ve společnosti, kde nikdo nezůstává bez pomoci?

Zprávy z z posledních týdnů zní děsivě. V seniorském věku je nyní každý pátý obyvatel České republiky, v polovině století mezi námi budou podle propočtů demografů až tři miliony penzistů, což znamená, že v roce 2050 by scházelo až dvacet sedm tisíc míst v domovech pro seniory a podobných zařízeních. „Aktuálně čeká na umístění do domovů seniorů deset až patnáct tisíc lidí, kteří by potřebovali nastoupit do několika týdnů,“ uvedl Jiří Horecký, který vede Asociaci poskytovatelů sociálních služeb.

Situace v této oblasti se oproti minulých let změnila. Dříve si mnohdy lidé podávali žádosti o umístění do domovů seniorů v době, kdy ještě byli soběstační a čekali v pořadníku. Když na ně přišla řada, nastoupili, ale jejich zdravotní stav takový, že by klidně dál mohli být doma. Zvládali by to, nepotřebovali stálou péči. Domov seniorů byl pro ně místem, od kterého očekávali společenský život, seznámení se s novými lidmi. Nyní do domovů seniorů přicházejí především lidé ve velmi špatném zdravotním stavu. Často se nehledí až tak na to, jaké mají číslo v pořadníku, ale jak v tíživé situaci jsou. V mnoha zařízeních fungují komise, které porovnávají žádost od žádosti a podle různých kritérií rozhodují – jedním z nich je, jak vysoký příspěvek na péči má žadatel přiznaný, protože ten dokladuje, jak vážný je jeho zdravotní stav, jak moc je odkázán na pomoc druhých.

Pesimistická čísla, z nichž vzniká dojem, že o nemocné lidi nebude postaráno, zvyšuje skutečnost, že mnozí lidé mají podáno několik žádostí do různých zařízení. Některé kraje už proto hledají způsoby, jak tento problém řešit. Podařilo se to například na Vysočině.

Tamní úředníci začali pracovat s programem, který zahrnul všechny pořadníky a odhalil tak, že rodiny mnohdy mají žádosti o umístění svých příbuzných v několika domovech seniorů najednou, případně, že mnozí z nich už zemřeli. „Ukázalo se, že o místa žádá zhruba dva tisíce osob, ale například v roce 2019 jsme evidovali téměř  pětinásobek žadatelů a mnohdy šlo o žádosti podané na více míst,“ vysvětlila  Jitka Svatošová, mluvčí kraje Vysočina. A tak tam došlo k tomu, že jeden domov seniorů měl šest set žádostí a najednou se ukázalo, že ve skutečnosti jich je jen sto dvacet.

Podobné zjišťování duplicitních či starých žádostí způsobilo, že celkově klesl počet žádostí o dvacet tisíc, pokud počítáme stav v celé republice.

O nedostatku míst v domovech seniorů se mluví čím dál více a tak stát i města hledají cesty, jak podpořit výstavbu dalších. Nikdy dříve se jich neotevíralo víc než nyní, přesto je pro mnohé žadatele stále jen nereálným snem nějaký pokoj v domově seniorů získat. Svou roli v tom hraje i to, že se od velkokapacitních zařízení, v nichž bývali lidé dříve na dvou i třílůžkových pokojích, se přechází na zařízení menší, útulnější. A vlastní jednolůžkový pokoj je pro většinu žadatelů tou nejpodstatnější věcí. Je to přirozené. Stěhování ve vysokém věku je už ta stresující záležitost, natož aby měl nemocný člověk ještě sílu snažit se žít na malém prostoru s někým úplně cizím.

V poslední době se také hodně mluví o trendu, že by se lidé měli snažit být co možno nejdéle v domácím prostředí a využívat služeb pečovatelů a terénních pracovníků. Problém je v tom, že jich je žalostně málo. Představa, že si člověk někam zatelefonuje a dohodne si, že k němu dvakrát denně přijde milá paní, která mu se vším pomůže, je mírně řečeno naivní. Čekání na tuto pomoc bývá stejně dlouhé jako čekání na místo v domově seniorů. Ministerstvo práce a sociálních věcí však vydalo jasné prohlášení, v němž stojí: „Dlouhodobým cílem resortu je podpora sociálních služeb, které umožní klientům co nejdéle žít nezávisle a soběstačně v domácím prostředí."

Každopádně jde o téma, se nímž se jednou setká většina lidí. Buďto se sami dostanou do situace, kdy budou hledat pomoc nebo ji budou hledat pro někoho ze svých blízkých. A každý, kdo se s touto problematikou osobně seznámil, pochopil, že jde o komplexní a velice složitý problém. Přesto není dobré podléhat zprávám, které naznačují, že převážnou část naší společnosti budou tvořit životem unavení, nemocní staří lidé, kteří budou marně žádat o pomoc. Naopak, stárnutí populace je možné brát  jako cestu ke vzniku nových pracovních míst, nových modelů života ve vysokém věku, nových jiných forem zařízení pro seniory. Každopádně je ale třeba se o tuto problematiku zajímat, zjišťovat si informace, novinky a možnosti. Zkrátka, nenechat se zaskočit či odbýt, až přijde nějaký malér.

bydlení domov pro seniory
Hodnocení:
(3.8 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Nevím co autorka myslela tím, že " stárnutí populace je možné brát jako cestu ke vzniku nových pracovních míst..."? Už vidím, jak se zaměstnavatelé perou o to, aby zaměstnali důchodce ve věku 70+.
Jarmila Komberec Jakubcová
Je rozdíl mezi Domovem pro seniory a Domovem s pečovatelskou službou. Autorka článku popisuje život v Domově pro seniory /dříve Domov důchodců/. V Domovech s pečovatelskou službou žijí senioři naprosto svobodně, mají svůj malý byteček kde si platí nájem a s tím spojen služby a záleží pouze na jeho rozhodnutí zda např. si bude platit obědy či si bude vařit sám. Což v DD není možné. Tam se senior musí podrobit režimu, který je platný pro dané zařízení a jednolůžkových pokojů tam mnoho nebývá.
Eva Mužíková
Když to tady vše čtu, říkám si, že mé rozhodnutí přede dvěma lety -žádost o umístění do Domu s pečovatelskou službou bylo opravdu jedno z nejlepších v mém životě..Jsem tady moc spokojená.
Jiří Dostal
:-) Nezávislost v závislosti na sociálních službách je roztomilý protimluv, podobné drobnosti jsou v luxusním prostředí invalidní mátohy s cíleně špatným pitným režimem - na dlouhé žití je to drahé, iktus to vyřeší... "Musíte se víc snažit, pane správče!" :-)
Hana Řezáčová
Paní Hašková, člověk, který chodí na výstavy a do divadel není adept do domova pro seniory :-) Možná je to na různých místech různé, ale u nás se může přihlásit ten, kdo má stupeň nesoběstačnosti č. 3 a 4 - v přidělování míst rozhoduje naléhavost, přihlášky "do budoucna" či " pro jistotu" nepřijímají ... Pro seniory částečně soběstačné je k dispozici terénní pečovatelská služba, případně, pokud senior třeba bydlí ve velkém městském bytě, tak výměnou byt v domě s pečovatelskou službou ...
Jitka Hašková
Mám zkušenosti kamarádky, které pomáhali ze Života 90. Ona zemřela v 91 letech, do té doby byla ve svém bytě v Praze. Nosili jí nákupy jednou týdně, chodili jí 1x týdně uklízet, měla od nich krabičku na přivolání první pomoci, pravidelně jí denně telefonovali, také si nechávala donášet nákupy od různých firem. Byla schopná to uhradit ze svého důchodu. Tyto služby měla asi od svých 85 let. Já se sněžím být soběstačná zatím mi to v 78 letech jde. Praha 5 má nový domov seniorů v Prokopském údolí. Vypadá to krásně, je to daleko od tramvaje, asi 15 minut pěšky, což je pro starého člověka daleko, Autobus kolem jezdí 2 x za hodinu. Což pro člověka málo. Nedovedu si představit, že bych tam byla a nemohla jít na výstavu nebo do divadla. Bohužel Ženské domovy, které byly v centru Prahy 5, byly prodány soukromníkům, je tam teď hotel, kanceláře a pracovny lékařů.
Eva Kopecká
Problém je v tom, že člověk nikdy neví, jak dlouho soběstačný bude. Kdo to odhadne, zda bude schopen za pět, za deset let obstarat svou domácnost bez pomoci? Stačí, když dojde k úrazu a léčení nebude standardně probíhat. Pár schodů domů bude velkou překážkou. Stačí, když přijde cévní příhoda. Jistě. Jsou tu u většiny potomci. Ovšem... pracují. Cestují. Ani oni nemusejí být zdraví. Nejhorší je, když to člověk přestává zvládat, nemá k sobě nikoho, kdo by zaskočil, nakoupil, uklidil. Situace se zhoršuje, člověk se zuby nehty drží doma, žije tam v jedné místnosti, a pokud jde o domek na okraji, kam hodí doručovatelka jednou týdně časopis do schránky, je člověk odkázaný sám na sebe a může to špatně skončit. Něco jiného je být s výtahem poblíž nákupního centra, s ochotnou sousedkou. Nikdo nevíme, jaký konec života budeme mít. Je dobře být tak trochu připravený. Ideální je, bydlet blízko svých bližních, se kterými dobře vycházíme. Nemusí to být jedna adresa, jeden dům, kde se důchodce celý den nudí, aby se vrhnul na prvního, kdo se vrátí domů, třeba s katastrofickými scénáři z dnešních zpráv. Úplně stačí sousední ulice nebo stejná část města. Stačí pocit, že stačí zavolat...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?