Pro náš velmi dospělý věk není řešením sedávat v koutě, říká třiasedmdesátiletá Marie Magdalena Klosová
Všechny fotografie z archivu Marie Magdaleny Klosové

Pro náš velmi dospělý věk není řešením sedávat v koutě, říká třiasedmdesátiletá Marie Magdalena Klosová

1. 5. 2023

V jedenašedesáti letech ovdověla poté, co manžel podlehl následkům těžkého zranění na lyžích. O svých stavech duše po smrti milovaného muže a pak po čase o naději a nové lásce velmi otevřeně vypráví bývalá profesorka francouzštiny Marie Magdalena Klosová.

Šok, úzkost, beznaděj, smutek, trápení, čekání, naděje, láska, štěstí. Tyto a mnohé další pocity jste intenzivně prožívala v posledních letech. V jakém stavu se vaše duše nachází dnes?
Každopádně jsem starší o 13 let. To je zase kus života, ve kterém se samozřejmě odehraje spousta věcí, více či méně očekávaných, překvapivých, chtěných či nechtěných, dobrých, nebo zlých. Nesou s sebou koktejl emocí, které postupem času ztrácejí na své síle, a to naštěstí. Jinak bychom tonuli v bezbřehém smutku, nebo se zalykali štěstím, místo abychom dále ochutnávali život a obohacovali se novými událostmi a zážitky a těšili se drobnými radostmi v přítomnosti. Řídím se tím a víceméně se mi to daří.  

Před čtrnácti lety měl váš manžel těžký úraz na lyžích. Co se tehdy vlastně stalo?
Zamávala jsem tenkrát, v lednu 2009, na svého muže z okna na rozloučenou. Odjížděl se svými studenty na lyžařský výcvik do Alp. Těšil se. V jeho učitelské kariéře to bylo poprvé, co se jelo do "opravdových hor", navíc to bylo naposled před odchodem do důchodu. Ironie osudu. Ano, bylo to poprvé a naposled. O tři dny později přišla zpráva, že nešťastně upadl a leží v nemocnici v Salzburku. Celá nehoda začala postupně získávat jasnější obrysy. Musel být uveden do umělého spánku. Měl zlomený čtvrtý obratel krční páteře. Střepina obratle zranila míchu. Po několika dnech, stále ve spánku, byl převezen do ostravské fakultní nemocnice.  

Bála jste se, že to nebude dobré, anebo jste věřila, že se z těžkého zranění vylíže?   
Byl únor 2009. Nastal čas naděje i beznaděje. Postupně jsem se dovídala, co toto zranění s sebou nese. Mluvilo se stále častěji o ochrnutí všech čtyř končetin. Plíce samostatně nebyly schopny dýchání. Nedostávalo se nervových impulzů do vyměšovací soustavy. Paradoxně fungovala normálně "jen" hlava. My dva jsme neházeli flintu do žita. Vzájemně jsme si dodávali energii. Věřili v dobrý, nebo alespoň dostatečný závěr, teď už můžu říci, tragické události. Po roce úsilí lékařů, fyzioterapeutů, veškerého odborného personálu nemocnice a rehabilitačního ústavu a hlavně nezměrného odhodlání mého muže, bylo jasno. Do života se bude moci vrátit jen na vozíku ovládaného vlastní bradou. Domů se vrátil na pouhý týden. Objevily se zdravotní problémy spjaté s jeho žalostným stavem. Opět nemocnice, tentokráte už "jen" na přežití. Můj muž byl ochoten "přežívat" jen dočasně. Chtěl žít. A tak, aniž by byl zkusil jízdu na vozíku, nákladném a vybaveném jako malý automobil, odešel tam, kde mu jeho zraněné tělo nebude překážet. 

Bylo vám 61 let, když jste ovdověla. Děti už byly dospělé, najednou jste byla doma sama. Co všechno se odehrává v mysli ženy, která náhle ztratí svého životního partnera?
Stala jsem se vdovou. Najednou mě bylo o "tu polovinu" méně. O tu drahou polovičku, jak s nadsázkou partneři často označují v konverzaci toho druhého. Není to nadsázka, je to tak. Po 41letém manželství a předchozím 4letém oťukávání se naráz ta jedna polovička ztratí. Jenže vy se té polovičky jen tak nechcete vzdát. Vidíte ho všude, budíte se do nového dne s nadějí, že tam je. Neumíte se smířit s představou, že už ho nikdy neuvidíte, nepromluvíte s ním. Pak chcete urychlit čas, aby už to tak strašně nebolelo. Zatím bolí, návaly pláče a vzlykání přicházejí bez upozornění. Kdekoliv, v tramvaji, ve třídě plné studentů, u jídla. Vyčerpávající a drásavá zkušenost. Hledáte stále nějakou činnost, abyste unikla. Naštěstí jsou tu dospělí synové, přátelé, známí na telefonu, televize. Utíkáte do vzpomínek, k fotkám, chcete se vracet na místa, kde jste byli spolu…

Vyrazila jste na některá z těch míst sama?
Naplánovala jsem si na léto pobyt u Jaderského moře. Jezdívali jsme tam s mužem poslední roky pravidelně, chtěla jsem si to oživit, být tam alespoň v myšlenkách s ním. Moře jako živel je kouzelné. Rozumí vám, utěší vás. Odejme smutky, dodá energii. Plavala jsem daleko, cítila jeho energii a sílu. Vyvzlykala jsem do vln všechnu nahromaděnou úzkost, smutek, beznaděj.

20220823_155234.jpg 

Předpokládám, že jste nechtěla zůstat dlouho sama…
Byl čas začít něco nového. V mém pojetí bylo "to nové" spjaté s nějakým mužem. Měla jsem muže po boku 45 let, nechtěla jsem zůstat sama. Odvážně jsem se vrhla na stránky seznamky. Absolvovala jsem pár konverzací a pár schůzek. Domů jsem z nich přicházela opět s pláčem. Tak jsem si přece svůj život nepředstavovala! Po večerech jsem vysedávala u počítače a hledala vhodný "objekt". Chvílemi jsem měla pocit, že potřebuji absolutní změnu, zabrousila jsem i do seznamek pro Francouze, chtěla odjet s nějakým chlápkem do Španělska. Co všechno nezplodí smutkem churavá mysl.

Ale pak jste našla…
Naštěstí mi přišel pod ruku nenápadný inzerát a byla ruka v rukávě. Nebyl to ani Francouz, ani dobrodruh. Obyčejný, sympatický mužský z Frýdku-Místku. 

Tušila jste, že by to mohlo být ono? Že jste možná narazila na člověka, který bude vaším novým životním partnerem?
Hned při prvním setkání jsme si padli do oka a pořádně to mezi námi zajiskřilo. Ještě před nedávnem jsem si neuměla představit, že je na "stará kolena" něco takového možné. Zamilovala jsem se jako kdysi, když mi bylo 16. Teď mi bylo 61. Nebyl v tom žádný rozdíl. Následovaly společné Vánoce, víkendy, roztrhl se pytel s výlety a v červnu jsme letěli do Paříže. Stále zamilovaní až po uši, už jsme tušili, že bychom v tom mohli pokračovat nadále. V cestě nebyly žádné překážky, všichni kolem nám přáli a byli rádi, že jsme se našli.

DSCN1796.JPG

Jak dlouho jste tedy už spolu?
Na podzim uplynulo 12 let, co jsme se seznámili. Naučili jsme se spolu být, i když to, jako ostatně v každém vztahu, občas zabouří. Důležité je, že jsme v sobě našli partnery pro každodenní život i pro volný čas.

A ten určitě hodně trávíte na cestách, je to tak?
Ano, rádi se vydáváme na cesty po Česku i zahraničí, a to zcela ve své režii. Já jsem hlavní organizátor, Olda je hlavní řidič. Jezdíme totiž autem na místa, která sami naplánujeme, často tam, kam by nás žádná cestovní kancelář nevzala. Dokázala jsem probudit ve svém partnerovi lásku nejen k Paříži, ale k celé Francii, což jsem si nedovedla představit. Proto se do Francie stále vracíme, vždycky ovšem na nová místa. Naposledy to byla cesta v červnu minulého roku, o jejímž průběhu jsem psala na téma Místo mého srdce. Poznali jsme spolu taky Andaluzii ve Španělsku, Toskánsko v Itálii, Jadran v Pule na Istrii a taky Česko křížem krážem. Pokud netrávíme sezónu na chalupě v Beskydech, jezdíme na výlety a za přáteli na jejich chalupy. Ale máme rádi i domácí zázemí, která máme hned dvě, protože jsme se, myslím velmi rozumně, rozhodli, nejít pod jednu střechu a být si tak stále trochu vzácní.

20220624_135926.jpg

Jaké máte plány na letošní léto?
Letos musíme obnovit zásoby energie a poopravit chybičky na zdraví. Jestli se to podaří, vyrazíme nicméně na zotavenou k oblíbenému moři na Istrii, tentokráte do městečka Rovinj, které slibuje bezchybnou dovolenou. Nicméně věřím, že ještě i další roky budou příznivé pro naše dobrodružné cestování. Vždyť jsme toho ještě tolik neviděli!

Co byste poradila ženám, vdovám, které váhají s hledáním nového partnera?
Když se ohlédnu zpátky, neměnila bych. Jsem ráda, že jsem si zvolila cestu ve dvou a nezůstala sama. Myslím, že ani pro náš "velmi" dospělý věk není řešení "sedávat v koutě". Tam nás opravdu nikdo nehledá, ani nenajde. A pak, ve dvou se to vždy lépe táhne. Jste dva na radost, starost, nakonec si můžete společně postěžovat a možná i poplakat. Dokonce můžete společně zavzpomínat i na partnery, kteří už s vámi nemohou být. Nejhorší je obklopit se samotou, propadnout sebelitování a přežívat jaksi čas, který bychom si mohli nádherně užívat. Je třeba trochu riskovat a nesázet vše na jednu kartu.

 

DSCN2593.JPG

 

 

 

aktivní senioři ovdovění rozhovor
Autor: Jan Raška
Hodnocení:
(4.9 b. / 35 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Štěpánková
Seznamovat se, navíc pomocí Seznamky, ve věku 60+? Ach jo... Navíc po iovdovění, po dlouholetém manželství hledat náhradu. To mi hlava nebere.
Marie Magdalena Klosová
Milí, dojímají mě vaše postoje a přání. Jsem vám za ně vděčna. Vám všem moc děkuji a cením si také velmi podpory jediného muže zde. mm
Taťana Veselá
Paní Marie Magdaleno, oceňuji Vaši otevřenost a upřímnost! Moc Vám fandím a přeji lásku, štěstí, zdraví, úspěchy a vše co si přejete, ale to bvy máte, protože odvážnému štěstí přeje ;-)
Dušan Brabec
Zatím zde diskutují samé ženy, tak se pokusím mezi ně vmezeřit. Totiž příběh MMK jsem zažil a zažívám také, ale jako vdovec v opačném gardu. Možná by se zdálo, že vdovci se hledá nová přítelkyně snadněji než vdově, ale ve věku nad 60 či 70 let to opravdu není snadné. Ale pokud to člověk nevzdá, existuje nenulová pravděpodobnost, že to nakonec vyjde a najdou se době kompatibilní partneři na zbytek života. Paní MMK gratuluji.
Antonie Walterová
Úžasný příběh, obdivuhodný životní postoj. Dalších komentářů se zdržím, mám totiž prosbu. Pokud je paní Klosová "tou" paní profesorkou, která v 70. letech začínala svou kariéru na bohumínském gymnáziu zastupujíc naši třídní profesorku na mateřské dovolené, moc ráda bych s ní navázala kontakt. Paní Marie, prosím, ozvěte se na e-mail anwal@seznam .cz. Už tehdy jste na mne udělala silný dojem a ovlivnila moji budoucnost, později jsem si na Vás nejednou vzpomněla a teď jsem šťastnou náhodou narazila na článek o Vás. Více mimo tuto platformu.
Danka Rotyková
Šťastná paní M M, přeji ji ještě mnoho krásných zážitků s nynějším manželem. Mohla bych závidět, ale je to zbytečné, jsem jiná, těžko bych dokázala přijmout jiného muže. Je zvláštní, že moje mladší kamarádka je již cca 20 let sama, je mým opakem, ale odvahu riskovat ve vztazích máme stejnou.
Hana Lancová
Moc krásný a upřímný rozhovor. Díky za něj, milá M. M.
Hana Rypáčková
Jasně. Milující zesnulý manžel je jistě rád ( byl by) , že je ho drahá žije i za něj.
Marie Magdalena Klosová
Souhlasím, každý to má jinak. Jitce a ostatním děkuji za přátelskou podporu. Paní Kašíkovou ubezpečuji, že alfa a omega mého života nejsou jen muži a její představa, že jsem "vrhla " veškerou svou energii na hledání nové polovičky, je docela naivní. V takové "zlomové" chvíli se potřebujete spíše odrazit ode dna , energii zoufale hledáte. Netvrdím, že každý ji najde v novém partnerovi, mně se to, naštěstí , podařilo. To neznamená, že jsem lehkovážně vyměnila jednoho za druhého. Mám je ve svém srdci oba. A navždycky. mm
Hana Kašíková
Náhoda samozřejmě existuje. A ženy, které po smrti manžela nehledají jiného, nejsou žádné chudinky, které sedí v koutě. A už vůbec to neznamená, že "nedají životu příležitost". Jen ty příležitosti vidí jinde než ve "shánění chlapa" .

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

18%

Mezi 6 000-10 000 Kč

18%

Přes 10 000 Kč

23%

Nevím, neumím to odhadnout

20%