Jsem sama, žiju skromně, je mi dobře. To je typická česká seniorka
Ilustrační foto: Pexels

Jsem sama, žiju skromně, je mi dobře. To je typická česká seniorka

16. 5. 2023

Co si představit pod výrazem seniorská domácnost? V České republice jde o tento model: žena ve věku nad šedesát pět let, která je rozvedená nebo ovdovělá a žije sama. V rámci jednočlenných domácností ženy mezi seniory jasně převažují.

Z výsledků posledního velkého průzkumu Čeští senioři v datech, který pravidelně provádí Český statistický úřad, vyplynulo, že více než sedmdesát jedna procent jednočlenných seniorských domácností tvoří ženy. Ukazuje rovněž, že čeští senioři obývají především menší domácnosti, málo jich žije jako součást velkých rodin. Případy, kdy několik generací obývá jeden velký dům, jsou v Česku spíše výjimečné, takto žije jen o něco víc než pět procent seniorů. Menší polovina všech seniorů obývá dvoučlenné domácnosti.

„Vždy jsem si představovala, že až zestárnu, budu mít kolem sebe velkou rodinu, ale opak je pravdou,“ říká jednasedmdesátiletá Blanka, která vychovala tři děti a s manželem postavila velký dům. Byl na krásném místě u lesa, s velkou zahradou. Jenže ani dcery ani syn nechtěli v domě v obci na Jesenicku zůstat. „Chápu, že by tady neměli dobrou práci. Všichni vystudovali, tak se jim nedivím, že se nevrátili a zůstali ve větších městech. Zpočátku přijížděli, když byla vnoučata malá, ale jak se dostala do puberty, přestalo je bavit jezdit za babičkou, což taky chápu. Manžel zemřel, takže jsem v domě byla pořád sama. Nakonec jsme se dohodli, že ho prodáme. Něco jsem dala dětem, za zbytek jsem koupila malý byteček v Šumperku. Zpočátku to byl šok, nebyla jsem na život v bytě zvyklá, celý život jsem trávila takzvaně na baráku. Ale zvykla jsem si a vůbec to není špatné. O nic se nemusím starat. Žiju skromně, ani jsem nijak drasticky nepocítila současnou vlnu zdražování. Mám naspořeno a děti jsou hodné, když něco potřebuju, pomáhají. Seznámila jsem se s několika ženami, které žijí podobně jako já. Chodíme na výlety, za kulturou. Nenapadlo by mě, že život o samotě může být tak příjemný, jednoduchý. Dříve mi vždy bylo starých lidí, kteří žili sami, líto. Myslela jsem, že je jim smutno, že jsou osamělí. Jenže tak to není, já jsem poznala, že to má své výhody a je na každém, jestli žije společensky nebo se uzavře do samoty,“ tvrdí.

Výraz single býval donedávna spojován především s mladými lidmi, kteří se nehrnou do ženění a vdávání. Jenže v poslední době převážnou část single domácností tvoří senioři, tedy především seniorky. To slovo je s nimi spojováno čím dál častěji a jde o další důkaz, jak nesmyslné je pokoušet se rozřazovat lidi do různých škatulek.

Socioložka Bella De Paulo začala používat výraz singlism. Jde o pokus pojmenovat projevy diskriminace single žijících lidí. Tvrdí, že společnost ve většině zemí světa je nastavena tak, že za takzvaně správný je považován život v páru. Upozorňuje na to, že sezdaní lidé mají výhodnější zdanění, v práci se mnohdy očekává, že single žijící člověk kdykoli ochotně zaskočí za toho, komu zrovna onemocněly děti a když je starší žena sama, často slyší věty typu: „Proč si ještě někoho nenajdeš, přece nebudeš žít do smrti sama?“

„Mám sousedku, která žije v dvoupokojovém bytě s dospělým synem, který se jen poflakuje. Prý nemůže najít práci. Zdravý chlap, který pořád jen nosí tašky s lahváči. A ona se mě stále ptá, jestli mi samotné není smutno. Dává mi najevo, že když žiju sama, jsem něco jako osamocená chudinka. Pěkně děkuju, než žít jako ona, která jen obskakuje toho rozmazlence a odmítá přiznat, že ji štve, jaký je z něj budižkničemu,“ vypráví pětašedesátiletá Marta.

Také počet těchto modelů soužití zaznamenala zpráva Českého statistického úřadu. Když jde o dvoučlenné seniorské domácnosti, většinou jsou tvořeny partnerským párem, ale více než čtrnáct procent se jich skládá z modelu: rodič starší šedesáti pěti let a dospělé dítě. Převažují mezi nimi seniorky žijící s dospělými syny, mnohem méně je případů seniorek žijících se dcerami a ještě výjimečnější jsou případy, kdy žije otec v seniorském věku s dospělým synem či dcerou.

Samostatně žijící ženy v seniorském věku nejčastěji vyjadřují spokojenost se způsobem svého života. A to přesto, že většina z nich takový model neplánovala. Jenže přišly o partnera, ať už proto, že se rozvedli, nebo proto, že jim zemřel.

„Kdyby se mě někdo před dvaceti lety zeptal, jak si představuju svůj život po šedesátce, rozhodně bych neřekla, že jako single. Jenže náš vztah s manželem se stal časem tak divný, že jsme se dohodli na rozvodu. Nikdo z našich blízkých to nechápal, ale my oba víme, že to bylo dobré rozhodnutí,“ vypráví šestašedesátiletá Pavlína, která si po rozvodu pořídila garsonku v centru Ostravy. „Změnil se mi život k lepšímu. Vyrážím za kulturou, do parku k řece, všude mám blízko. Nebojím se jít večer z divadla nebo z kavárny, dříve, když jsem žila za městem v domku, byl docela problém dostat se tam pozdě večer z nějaké akce. Zjistila jsem, že podobně jako já žije mnoho lidí v mém věku. Jestli je pro někoho samota strašákem, já mu to vymlouvám. Asi to není pro každého, ale já jsem jednoznačně přesvědčena, že je to lepší, než žít v nudném a nefunkčním manželství, kdy se už člověk pomalu bojí cokoli říct, protože ví, že se ten druhý naštve,“ vysvětluje. Přesto často slyší od dětí a příbuzných otázky: A není ti samotné smutno? Nelituješ? No počkej, až budeš starší, nemocná, nikdo ti nepomůže….

„Podprahově často slyšíme, že bez partnerů není náš život plnohodnotný, že single člověk nemůže být šťastný. Jenže single člověk může být šťastný, stejně jako lidé ve vztahu mohou být nešťastní,“ uvedl psychoterapeut Jiří Procházka.

Právě mnozí single žijící lidé ve vyšším věku toho bývají často důkazem. Přesto stále slýchají věty: Měla by sis někoho najít. Přece nemůžeš žít pořád sám. Kdo je sám, nemůže být spokojený, člověk je stvořen, aby žil v páru.

 

 

bydlení senioři životní styl
Hodnocení:
(5.1 b. / 42 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Komberec Jakubcová
Dobře napsaný článek. 2x jsem ovdověla a ve svých 77 letech už dalšího partnera hledat nebudu. Žiji v domečku se synem a jeho rodinou. Mám samostatný byt, se snachou jsme jako dcera s matkou. Jsem moc spokojená a nic mi k životu nechybí. Mám dostatek přátel, se kterými chodím na vycházky, jezdíme na výlety a za kulturou.
Lenka Kočandrlová
Myslím si,že každý si něco jiného přeje na stáří,a někomu se to splní,jinému ne. Asi nejhorší je vnucování něčeho od mladých,kteří to možná myslí dobře,ale nakonec to rodinu může rozeštvat. Když někdo žije opravdu sám,tak hrozí,že sám umře a nikdo si toho ani nevšimne.....Tak to by mě asi děsilo.
Dušan Brabec
Jako vdovec 70+ souhlasím s panem Berkou. V páru, byť třeba jen s občasnými návštěvami, kulturními zážitky, víkendy, rekreačními pobyty apod., je to rozhodně lepší a veselejší. Jak mám i uvedeno na svém profilu: Štěstí je opravdové pouze když je sdílené. A ještě k časté situaci, kdy zůstane žena, ať rozvedená či vdova, jako singl sama v domku se zahrádkou v setrvalém stavu. Zde plně platí, že takový majetek je de facto na obtíž a ubírá jen životní energii v posledním (já říkám předsmrtném) období života, který by si měl každý úměrně svému zdraví co nejlépe vychutnávat. A mimochodem také jsem někde četl chytrou větu, že přehnaný blahobyt vede k degeneraci myšlení.
Jindřich Berka
Já singl neodsuzuji, ale mě je lépe v páru. Sám bych uschnul jako nezalévaná květina. Přitom ještě učím, hodně sportuji, takže mám spousty kamarádů, ale musím někoho doma cítit a ona mě hladit když nezlobím. Mě je 69, manželce 60, jsme spolu 41 let. Doufám, že aspoň ještě 10 let si to stereo prodloužíme. Jindra
Danka Rotyková
Pěkně napsáno. Jako bych to psala já sama o sobě, jen s tím rozdílem, že já jsem vdova. Jsem sama se sebou v pohodě a na tu pomoc v krizových situacích mám hodného syna ve vzdálenosti cca 300 m. Tenhle model soužití 2 generací jsem si dlouhá léta moc přála a stalo se.
Anna Potůčková
Moc hezký článek, dosud jsem od r.1984 s manželem a tak samotu jsem nepoznala. Navíc bydlíme pod jednou střechou s dceřinou rodinou, která má 3 školou povinné děti.
Jitka Caklová
Nikdy jsem si nepředstavovala, že až se dostanu do "určitého věku", že můj život bude naplňovat velká rodina. Dobře si pamatuji, kolik času jsme měly my čtyři děti se svými rodinami na to, abychom naplňovaly život starým rodičům a posléze naší mamince po "odchodu" tatínka. Z tohoto důvodu mají moje děti svobodu. Na nedostatek lásky si nestěžuji, neboť v tomto smyslu nejsem sobec.
Jana Šenbergerová
Zažila jsem obojí a mohu jen dodat, že každé má své plusy i mínusy. Je na každém, co mu vyhovuje, nebo co snáší líp.
Ingrid Meeuwsen
supr článek děkuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.