Jsem sama, žiju skromně, je mi dobře. To je typická česká seniorka
Ilustrační foto: Pexels

Jsem sama, žiju skromně, je mi dobře. To je typická česká seniorka

16. 5. 2023

Co si představit pod výrazem seniorská domácnost? V České republice jde o tento model: žena ve věku nad šedesát pět let, která je rozvedená nebo ovdovělá a žije sama. V rámci jednočlenných domácností ženy mezi seniory jasně převažují.

Z výsledků posledního velkého průzkumu Čeští senioři v datech, který pravidelně provádí Český statistický úřad, vyplynulo, že více než sedmdesát jedna procent jednočlenných seniorských domácností tvoří ženy. Ukazuje rovněž, že čeští senioři obývají především menší domácnosti, málo jich žije jako součást velkých rodin. Případy, kdy několik generací obývá jeden velký dům, jsou v Česku spíše výjimečné, takto žije jen o něco víc než pět procent seniorů. Menší polovina všech seniorů obývá dvoučlenné domácnosti.

„Vždy jsem si představovala, že až zestárnu, budu mít kolem sebe velkou rodinu, ale opak je pravdou,“ říká jednasedmdesátiletá Blanka, která vychovala tři děti a s manželem postavila velký dům. Byl na krásném místě u lesa, s velkou zahradou. Jenže ani dcery ani syn nechtěli v domě v obci na Jesenicku zůstat. „Chápu, že by tady neměli dobrou práci. Všichni vystudovali, tak se jim nedivím, že se nevrátili a zůstali ve větších městech. Zpočátku přijížděli, když byla vnoučata malá, ale jak se dostala do puberty, přestalo je bavit jezdit za babičkou, což taky chápu. Manžel zemřel, takže jsem v domě byla pořád sama. Nakonec jsme se dohodli, že ho prodáme. Něco jsem dala dětem, za zbytek jsem koupila malý byteček v Šumperku. Zpočátku to byl šok, nebyla jsem na život v bytě zvyklá, celý život jsem trávila takzvaně na baráku. Ale zvykla jsem si a vůbec to není špatné. O nic se nemusím starat. Žiju skromně, ani jsem nijak drasticky nepocítila současnou vlnu zdražování. Mám naspořeno a děti jsou hodné, když něco potřebuju, pomáhají. Seznámila jsem se s několika ženami, které žijí podobně jako já. Chodíme na výlety, za kulturou. Nenapadlo by mě, že život o samotě může být tak příjemný, jednoduchý. Dříve mi vždy bylo starých lidí, kteří žili sami, líto. Myslela jsem, že je jim smutno, že jsou osamělí. Jenže tak to není, já jsem poznala, že to má své výhody a je na každém, jestli žije společensky nebo se uzavře do samoty,“ tvrdí.

Výraz single býval donedávna spojován především s mladými lidmi, kteří se nehrnou do ženění a vdávání. Jenže v poslední době převážnou část single domácností tvoří senioři, tedy především seniorky. To slovo je s nimi spojováno čím dál častěji a jde o další důkaz, jak nesmyslné je pokoušet se rozřazovat lidi do různých škatulek.

Socioložka Bella De Paulo začala používat výraz singlism. Jde o pokus pojmenovat projevy diskriminace single žijících lidí. Tvrdí, že společnost ve většině zemí světa je nastavena tak, že za takzvaně správný je považován život v páru. Upozorňuje na to, že sezdaní lidé mají výhodnější zdanění, v práci se mnohdy očekává, že single žijící člověk kdykoli ochotně zaskočí za toho, komu zrovna onemocněly děti a když je starší žena sama, často slyší věty typu: „Proč si ještě někoho nenajdeš, přece nebudeš žít do smrti sama?“

„Mám sousedku, která žije v dvoupokojovém bytě s dospělým synem, který se jen poflakuje. Prý nemůže najít práci. Zdravý chlap, který pořád jen nosí tašky s lahváči. A ona se mě stále ptá, jestli mi samotné není smutno. Dává mi najevo, že když žiju sama, jsem něco jako osamocená chudinka. Pěkně děkuju, než žít jako ona, která jen obskakuje toho rozmazlence a odmítá přiznat, že ji štve, jaký je z něj budižkničemu,“ vypráví pětašedesátiletá Marta.

Také počet těchto modelů soužití zaznamenala zpráva Českého statistického úřadu. Když jde o dvoučlenné seniorské domácnosti, většinou jsou tvořeny partnerským párem, ale více než čtrnáct procent se jich skládá z modelu: rodič starší šedesáti pěti let a dospělé dítě. Převažují mezi nimi seniorky žijící s dospělými syny, mnohem méně je případů seniorek žijících se dcerami a ještě výjimečnější jsou případy, kdy žije otec v seniorském věku s dospělým synem či dcerou.

Samostatně žijící ženy v seniorském věku nejčastěji vyjadřují spokojenost se způsobem svého života. A to přesto, že většina z nich takový model neplánovala. Jenže přišly o partnera, ať už proto, že se rozvedli, nebo proto, že jim zemřel.

„Kdyby se mě někdo před dvaceti lety zeptal, jak si představuju svůj život po šedesátce, rozhodně bych neřekla, že jako single. Jenže náš vztah s manželem se stal časem tak divný, že jsme se dohodli na rozvodu. Nikdo z našich blízkých to nechápal, ale my oba víme, že to bylo dobré rozhodnutí,“ vypráví šestašedesátiletá Pavlína, která si po rozvodu pořídila garsonku v centru Ostravy. „Změnil se mi život k lepšímu. Vyrážím za kulturou, do parku k řece, všude mám blízko. Nebojím se jít večer z divadla nebo z kavárny, dříve, když jsem žila za městem v domku, byl docela problém dostat se tam pozdě večer z nějaké akce. Zjistila jsem, že podobně jako já žije mnoho lidí v mém věku. Jestli je pro někoho samota strašákem, já mu to vymlouvám. Asi to není pro každého, ale já jsem jednoznačně přesvědčena, že je to lepší, než žít v nudném a nefunkčním manželství, kdy se už člověk pomalu bojí cokoli říct, protože ví, že se ten druhý naštve,“ vysvětluje. Přesto často slyší od dětí a příbuzných otázky: A není ti samotné smutno? Nelituješ? No počkej, až budeš starší, nemocná, nikdo ti nepomůže….

„Podprahově často slyšíme, že bez partnerů není náš život plnohodnotný, že single člověk nemůže být šťastný. Jenže single člověk může být šťastný, stejně jako lidé ve vztahu mohou být nešťastní,“ uvedl psychoterapeut Jiří Procházka.

Právě mnozí single žijící lidé ve vyšším věku toho bývají často důkazem. Přesto stále slýchají věty: Měla by sis někoho najít. Přece nemůžeš žít pořád sám. Kdo je sám, nemůže být spokojený, člověk je stvořen, aby žil v páru.

 

 

bydlení senioři životní styl
Hodnocení:
(5.1 b. / 42 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Mušková
Asi jsem divná, ale ještě před dvacítkou jsem věděla, že budu žít sama a přijde mi to naprosto normální. Jsem prostě nespolečenská a samotářsky založená jako táta. Své děti jsem po střední poslala studovat do jiných měst a nevrátí se a já jim přeji, aby si žili podle svého.
Lenka Tůmová
Zahrada je moje potěšení, ale uvědomuji si, že v určitém věku je dům se zahradou spíše břímě. Viděla jsem to u maminky, sice byla velmi vitální, ale po osmdesátce přece jen síly ubývají, na domě je třeba dělat čím dál více oprav a na zahradě také potřebujete pomoc s těžšími pracemi. Počítám, že se na ta opravdu stará kolena přestěhuji do bytu.
Ivana Nejedlá
Moje tchyně ovdověla v 57 letech v roce 2000. Čekala jsem, že si najde nového partnera, ale ona o to vůbec nestála. Vyměnila větší byt ze menší, nacházela si občasnou práci na částečný úvazek a užívala si života. Měla spoustu kamarádek, zahrádku, chodila ke kadeřnici, na manikúru a pedikúru, do kina, do divadla, a hlavně opravdu hodně cestovala. Vloni na podzim v nedožitých osmdesáti letech zemřela, ale za minulých 22 letech procestovala celou Evropu a celou naši republiku. Zemřela doma, stačili se s ní rozloučit všichni její vnukové a vnučky, kteří ji rádi a často navštěvovali, a vím, že těch více než dvacet let, kdy žila sama, prožila opravdu spokojeně. Často na ni s láskou vzpomínám.
Eva Kopecká
Nikdy bych neřekla, že budu žít spokojeně sama. A překvapilo mě, že to tak je. Přijde určitý věk a člověk si řekne, co mi chybí. Je to ale věc názoru. A co mě taky překvapilo, jak ten život utekl. Žiju pohodlněji, umím mít radost z maličkostí a vůbec si nepřipadám taková nějaká méně spokojená proto, že v mém bytě není trvale hlášen nějaký protějšek. Ono má všechno svoje pro a proti. Důležité je, umět být i sám se sebou. A ne čekat, že někdo udělá můj život šťastnějším. Byla jsem ráda za muže i děti, ale teď jsem i ráda, že mě baví všechno, co dělám.
Slávka Kobylková
Dva jsou dva, můžete si tady psát, co chcete. Chápu vdovy, které měly šťastné manželství, že už nechtějí dalšího chlapa ani vidět, ale že by jim bylo tak dobře? Ne, tomu nevěřím.
Zdenka Jírová
Žiji sama už 17 let a vůbec si nestěžuji na samotu. Mám dvě dcery, vnuka a vnučku a nyní pravnoučka. Se všemi jsem ve styku, jak nám čas dovolí buď osobně nebo telefonem. Pro potěšení chovám doma krásnou kočku, která mi dělá společnici. Byla jsem zvyklá pracovat na zahradě, ale když jsem zůstala sama, musela jsem se přestěhovat do menšího bytu. Bydlím v hezky udržovaném paneláku, je tam výtah a byt mám se zaskleným balkonem, takže své milované kytičky mohu na něm pěstovat. Abych nemusela nosit těžké nákupy , objednala jsem si dovážkovou službu Košík a jsem spokojena, drobnosti si dovezu sama. Jsem se svým stavem spokojená.
Miloslava Richterová
Nemyslím si, že by dnes někdo nepocítil zdražení, to asi nechodí nakupovat. Rovněž nesouhlasím s p. Brabcem, že život v domku se zahrádkou je zničující, naopak. Zahrádka bohatě vrací a nabíjí člověka energií, umožňuje současné životní období si vychutnat vrchovatě, tedy alespoň tomu, koho práce baví a je relativně zdráv, neboť konečně je pro tuto zálibu dost času.
Jitka Caklová
Ještě dodám, nevím kolik Vám je +70, ale jsem o 5 let starší než pan Berka a "předsmrtný stav", nebo-li "parte z kapsy mi rozhodně nečumí" :-) :-)
Jitka Caklová
.... 20 let. A co bude, až jeden z nich odejde, prostě neřeší. Důležitá je pro ně přítomnost, stejně jako pro mě :-)
Jitka Caklová
Pane Brabec, k článku už jsem se vyjádřila, ale nedá mi to, nevyjádřit se k Vašemu výroku o tom, že žena když zůstane sama, ať rozvedená, či vdova, v domku se zahrádkou, že plně platí, že takový majetek je de facto na obtíž a ubírá energii v "předsmrtném :-(" období života. Nejsem rozvedená, ani vdova, ale jsem de facto sama, neboť dlouhodobě pečuji o nemocného manžela. O veškerém "užívání-si", jako divadlo, kino, návštěvy jakýchkoliv kulturních akcí si mohu nechat jen zdát. Jak jsem napsala ve dvou článcích, dvakrát jsem "vyhořela" a ani jednou jsem to díky onomu domku se zahrádkou, jako zdroji energie nevzdala. Tím netvrdím, že bych pro výlety na koloběžce, pro zábavu, případně taneček, nějakého šikovného partnera nebrala. Ale copak se to sluší, v dnešní době být vdaná a prožívat hezké věci s "cizím" chlapem? Můj bratr společenské mínění neřešil, coby špatně ženatý si našel špatně vdanou ženu, oba se rozvedli a už jsou spolu v oboustranné spokojenosti 20 let.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.