A jsou vůbec starší lidé v současnosti se svým životem spokojeni? Jsou věci v jejich osobním životě horší, anebo lepší, než dřív očekávali? A jak často mají problém se uvolnit a relaxovat?
Co by měla dělat naše vláda?
Čtvrtým tématem průzkumu byla řada možností, kterými by mohla vláda zlepšit státní rozpočet. Jak víte, je to s ním špatné a je třeba hledat opatření, která budou výdaje snižovat a jiná, která budou zvyšovat příjmy. Možností, jak to udělat, je velké množství a vybral jsem jich pro vás, dotazované, celkem šestnáct. Zase uznávám, že problematika je mnohem složitější a že jednotlivá opatření se nemohou posuzovat izolovaně, ale při dotazování veřejnosti to vlastně jinak nejde, než se zeptat na každou možnost zvlášť.
Předem si musíme říct, že většina lidí si hájí své osobní a okamžité zájmy, méně se zajímá o budoucnost („ono to nějak dopadne“), chce si udržet všechno, co už má apod. Je to vlastně normální chování lidí, neměli bychom ho zpochybňovat. Ovšem politik, který chápe dlouhodobý vývoj a možné důsledky dnešních rozhodnutí, musí často uvažovat jinak, musí odhadnout, co bude naše země potřebovat za několik let a v jakých podmínkách bude žít budoucí generace. Dostává se tak někdy do konfliktu s tímto normálním chováním a s reakcemi většiny lidí. Promiňte tuto „teoretickou“ odbočku, ale bylo dobré to připomenout.
V přehledu jsou v % vyjádřeny podíly těch, kteří si myslí, že by se takové opatření udělat mělo (ano), nebo naopak nemělo (ne), anebo nevědí, nedokážou to posoudit (nevím). Jen se podívejte, jak jsme my senioři nejednotní. A víte co? To je moc dobře. Naše životní osudy, znalosti, schopnosti, zájmy i současné životní podmínky jsou tak různorodé, že nějaká větší jednota by byla nepředstavitelná a vlastně škodlivá, totalitně umělá.
(Nemusím snad říkat, že v dotazníku nebyly otázky seřazeny v uvedeném pořadí. Dokonce, abych odpovědi neovlivnil byť jen samotným pořadím opatření, nechal jsem je náhodně rotovat. To znamená, že každému dotazovanému se objevovaly v jiném pořadí.) No a co teď s tím? Kromě ustavičného rozčilování, které stejně nikam nevede, můžeme tyto výsledky aspoň předat do ústředí jedné vládní strany, TOP 09, a vyzvat je, aby věnovali větší pozornost názorům seniorů. Nebo máte lepší nápad, jak naše poznatky využít? Napište.
Dotazovaní senioři podpořili 11 navrhovaných opatření a odmítli jich šest. Podpořili je buď absolutní většinou (v sedmi případech), anebo relativní (jejich „ano“ získalo nejvíc hlasů). Podpory se dočkaly jak kroky směřující ke snižování výdajů státního rozpočtu (např. nezvyšovat platy soudcům a úředníkům), tak ke zvyšování jeho příjmů (např. zavést školné na VŠ).
Jak vidíte z této tabulky, nejvyšší podporu získala možnost nezvyšovat platy soudcům a státním zástupcům, jakož i pracovníkům ve státní správě, a také snížit počet státních zaměstnanců. Jasnou převahu má částečné odstranění dotací, zvýšení daňových odvodů lidí s nejvyššími výdělky a také částečné zpoplatnění studia na VŠ. (Potěšilo, že to asi uznávají i babičky a dědečkové budoucích studentů.) Co však může být docela překvapivé, je přání, aby se důchody začaly zvyšovat nižším tempem, než jak tomu bylo v předchozím roce. Příznivců snižování tempa růstu důchodů je 2x více než odpůrců.
Více stoupenců než oponentů má snížení nákladů na nákup zbraní, zrušení příspěvků pro ukrajinské imigranty, snížení počtu vězňů (kvůli úspoře nákladů) a obnovení superhrubé mzdy. Komentujte si to prosím v chatu Ring, jsou to přece krásná témata vnitropolitických diskusí.
Převahu odpůrců má naproti tomu záměr zrušit příspěvky na stavební spoření, nezvyšování platů učitelů a policistů (čili ponechat je nebo snad zvýšit). Ještě větší odpor by vzbudilo zvýšení daně z nemovitostí například o polovinu a především přeřazení některých výrobků a služeb z nižší sazby daně z přidané hodnoty do vyšší sazby. Významná většina seniorů si tedy nepřeje, aby se zvyšovaly daně, které přímo nebo zprostředkovaně platí sami lidé. Kdybychom se ptali na daně firemní nebo aspoň spotřební, možná by se objevilo více příznivců, ale to je jen spekulace.
Vláda zveřejní své návrhy snad 11. května. Porovnejte si je s míněním nás, seniorů. Vláda patrně navrhne zásadní snížení národních dotací (souhlasíme), snížení výdajů na platy státních zaměstnanců (souhlasíme, kromě policistů), omezení podpory stavebního spoření (nikoliv tedy přímo zrušení, které jsme posuzovali my), seškrtání daňových výjimek a místo dvou sazeb DPH, 10 a 15%, zavést jednotných 12% (takže celková platba DPH má zůstat stejná jako dosud). Vypadá to tedy, že většina uvažuje podobně jako vláda.
Otázky na tělo
Ke konci dotazníku bylo ještě několik otázek ke spokojenosti a jednání seniorů. Lidé se běžně porovnávají s ostatními lidmi ze svého okolí. Když se my, uživatelé internetu v seniorském věku, porovnáváme s většinou ostatních lidí ve svém věku, můžeme se cítit šťastní? 94% dotazovaných odpovědělo, že ano. To je krásný výsledek, výraz optimismu. Pravda je však i to, že mezi tak v průměru aktivními, dobře vzdělanými a „digitálně gramotnými“ seniory, jako jsme třeba my na i60, naleznete víc šťastných lidí než mezi těmi ostatními.
Mimochodem, dá se odhadnout, jací lidé nejčastěji navštěvují i60? Ano, myslím si, že jsou ve velkém věkovém rozpětí, v průměru však 72-74 let, žijí hlavně v Praze a v krajských městech, v životě vykonávali převážně tzv. duševní profese (učitelé, úředníci, technici), polovina z nich má maturitu či absolvovala VOŠ a dalších dvě pětiny mají ukončenou VŠ. Ale to je jen dohad, možná na toto téma uspořádáme s Honzou Raškou samostatný dotazníkový průzkum. Dohromady je to určitě velmi vzdělaná a kulturně vyspělá skupina.
Jak lidé v seniorském věku stárnou, zdá se jim, že jsou věci v jejich osobním životě horší, anebo lepší, než dřív očekávali? Podle celé čtvrtiny je lepší, než očekávali, podle čtvrtiny horší a podle poloviny přibližně stejný. Muži jako celek jsou na tom z hlediska svých očekávání hůře než ženy. To nepřekvapuje: ženy se obecně lépe adaptují na život ve stáří, kromě jiného proto, že si uchovají obvyklé činnosti jako péči o domácnost, o vnuky, o manžela, a k tomu přidávají a rozvíjejí nejrůznější záliby a aktivity. Mnoha mužům se naopak stane, že po odchodu do důchodu ztratí hlavní náplň času (zaměstnání), mnoho kamarádů (měli je z práce) atd. a jestli si dosud nepěstovali rozmanité záliby, tak mohou teď propadat mrzutosti, nudě, nespokojenosti (takže se snaží komandovat manželku a radikalizují některé své postoje).
A nyní jedna zásadní otázka, kterou kladu skoro pokaždé, neboť se mi jeví jako důležitá pro pochopení základního postoje seniorů a kvality jejich života: „Jak jste v současnosti celkově spokojen/a se svým životem?“ A pokaždé se vrací zhruba tatáž odpověď. Tentokrát: 21% je velmi spokojeno, 67% spíše spokojeno než nespokojeno, 9% spíše nespokojeno a pouze 2% velmi nespokojeno. Můžeme diskutovat o tom, co všechno ovlivňuje tyto odpovědi, ale dobrovolná odpověď v anonymním dotazování naznačuje, že se opravdu mnoho, velmi mnoho lidí v seniorském věku cítí dobře. Každý máme spoustu důvodů k nespokojenosti: tady bolí, onde píchá a k tomu ta válka na Ukrajině a ten Fiala, pak ta naše snacha, kyčel, drahota, nechápaví diskutéři na i60 atd. atd. Jenže když se pak lidé zamyslí nad tím, jak to všechno zvládají, jak na tom jsou v porovnání s ostatními (se sousedy i s národy), že mohli ve stáří dopadnout mnohem hůř, že mají kolem sebe kamarády a že to celkově nevzdali, tak mohou mít oprávněně důvody ke spokojenosti. Či aspoň téměř 90% lidí 60+, kteří používají internet.
Jenže pozor, v analýze různých skupin seniorů to vychází jinak než v otázce na porovnání skutečnosti s vlastním očekáváním. Vysoká míra spokojenosti totiž převažuje u všech skupin (muži, ženy, mladší, starší, s manuální nebo duševní prací, s vyšším nebo nižším vzděláním atd.). Přitom čím vyšší úroveň dosaženého vzdělání, tím více je spokojených seniorů.
Co je příznačné: ti, kteří po vzniku nároku na důchod ještě pracovali anebo již nepracovali, i když by mohli, jsou nejčastěji ti, kteří jsou spokojeni se současným životem. Kdežto mezi těmi, kteří už tehdy pracovat nemohli, je relativně nejvíce nespokojených se životem. Avšak z předchozích průzkumů vím, že to bývá spojeno se zdravotním stavem, který je základním faktorem jak schopnosti a ochoty pracovat, tak spokojenosti se životem. Zdravotní stav a výše vzdělání mají patrně největší vliv na to, jak se lidé ve stáří cítí, protože souvisí s tím, jak aktivní a rozmanitý život vedou.
ADHD v seniorském věku?
Někteří účastníci průzkumu by si mohli vzpomenout, že v dotazníku bylo ještě šest trochu podobných otázek: „Jak často
a/ opouštíte své místo (zvedáte se z místa) na schůzkách nebo v jiných situacích, kdy se od vás očekává, že zůstanete sedět,
b/ máte problém se uvolnit a relaxovat, když máte čas pro sebe,
c/ jste závislý/á na druhých, aby vám zajistili pořádek v životě a postarali se o detaily,
d/ odkládáte věci na poslední chvíli,
e/ máte problém soustředit se na to, co vám lidé říkají, i když mluví přímo k vám,
f/ se vám stává, že při rozhovoru dokončíte větu lidí, se kterými mluvíte, dříve, než ji dokončí oni sami?“
Otázky vyplnili všichni kromě tří lidí a tím poskytli zajímavý vhled do zvláštní problematiky, která se týká tzv. poruchy pozornosti s hyperaktivitou, což má známou zkratku ADHD. O ADHD slyšíte skoro jen v souvislosti s dětmi a to ještě někdy nevíte, jestli to je skutečný problém, nebo jen nějaká nevychovanost.
K příznakům ADHD patří neustálé střídání pozornosti, přeskakování z jednoho na druhé, obtížné vykonávání nudných činností, obtížné soustředění, impulzivnost, vnitřní neklid, špatné porozumění vlastním pocitům, hyperaktivita (neustálý pohyb, samomluva), netrpělivost, potíže dokončit práci, chaotičnost, chronické zapomínání a další. ADHD se objevuje častěji u chlapců než u dívek (u nich často chybí složka hyperaktivity). Rodiče často hodnotí ADHD jako jednoznačně negativní záležitost, ale je dobré připomenout, že lidé s ADHD se později vyznačují rozmanitými zájmy, velkou představivostí, originalitou a vůbec tvůrčími schopnostmi. Jsou paradoxně schopni hlubokého, totálního soustředění na aktivitu, kdy nic jiného nevnímají, takže dosahují vynikajících tvůrčích výsledků (nejen uměleckých, ale třeba i vědeckých). Často prokazují mimořádnou cílevědomost a zarputilost, s níž dosahují náročné a vzdálené cíle. Nezřídka tyto lidi obdivuje celá společnost a jejich výsledky se chlubí všichni kolem této osoby, ve skutečnosti postižené ADHD.
Promiňte tento dlouhý úvod. Jde o to, že ADHD se nevyskytuje pouze u dětí, nýbrž také u dospělých a seniorů. Samozřejmě během života se jednotlivé projevy asi pozměnily, někdy se skryly, něčím zamaskovaly, a hlavně málokoho napadne, že zrovna jejich babička nebo dědeček by mohli mít celoživotně ADHD. No a naše série šesti otázek není ničím jiným než dotazem na výskyt ADHD v dospělém věku. Otázky dodala moje kolegyně Lucie Vidovićová, které se rovněž jako já zabývá problematikou života starších lidí. Lucii pošlu podrobnější výsledky (to byl třetí slíbený adresát výsledků průzkumu) a oba děkujeme za vaše odpovědi, které pomáhají lépe poznat svět ADHD.
Pokud jste si v těchto otázkách označili některý příznak, nemusíte být poděšeni (a nebo naopak potěšeni), že máte ADHD. Jednotlivé příznaky nemusí nic znamenat a dokonce k diagnostice ADHD by nějaký krátký dotazník ani nestačil.
Relativně nejčastěji dělá seniorům problém uvolnit se a relaxovat (velmi často nebo často u 18% dotazovaných) a že odkládají věci na poslední chvíli (16%). To první asi souvisí s vnitřním neklidem („ještě tohle bych měla nebo mohla…“). Zjišťoval jsem také to, kolik je lidí, kteří mají všechny nebo většinu příznaků na stupni „velmi často“ nebo „často“. Všech šest uvedených potíží nemá velmi často nikdo a často také nikdo. Pouze čtyři lidé z 585 uvedli, že mají často nebo velmi často čtyři ze šesti příznaků. Takže zůstaňme v klidu, alespoň pokud jde o tento dotazovací pokus.
A abyste měli něco povzbudivého na závěr, tak ještě odpovědi na otázku, zda by dotazovaní měli zájem i nadále přispívat pomocí svých anonymních odpovědí k tomu, aby veřejnost lépe znala život a názory seniorů. Výsledky jsou v grafu (někteří otázku nezodpověděli) a jak správně tušíte, potěšilo mě, že velká většina má chuť pokračovat v této formě zjišťování názorů nás seniorů. Baví je to a může to být i užitečné.
