Z naší základny v Srbsku se větší část seniorské party vydala do Svatého Jana pod Skalou pěšky. Na místě ná už čekal pan Jiří Ševčík, bývalý dlouholetý starosta obce, který se společně s kolegy velkým dílem zasloužil o zajištění rekonstrukce zdejších památek a nyní se stará o chod svatojánského muzea. A dnes byl i naším průvodcem po nejvýznamnějších objektech - Kostela Narození sv. Jana Křtitele, bývalého benediktýnského kláštera a Kaple sv. Maxmiliána.
Jeho vyprávění bylo velmi poutavé. Dozvěděli jsme se mimo jiné mnohé o životě křesťanského poustevníka Ivana, který žil ve zdejších travertinových jeskyních a setkal se tu s knížetem Bořivojem z nedalekého Tetína. Byli jsme obeznámeni také s historií benediktýnského kláštera, kde byl po I. světové válce ústav pro výchovu učitelů, pro roce 1949 tábor nucených prací a v letech 1951 - 1955 dokonce i věznice. V roce 1994 byl klášter navrácen církvi a byla zde zřízena Vyšší odborná pedagogická škola. A právě v její jídelně jsme pak společně poobědvali.
Některým účastníkům nestačil ranní pochod, i vydali se opět do Srbska pěšky. A pár jedinců ještě vyrazilo na Karlštejn. Sedm křížků na krku? Žádný problém...
Třídenní "íčkařské" setkání se vydařilo. Přálo nám počasí, ale hlavně se sešla skvělá parta. A to bylo na celé akci nejkrásnější. Ostatně, tady jsou ohlasy některých účastníků.
Marie Pudichová: Navštívit Tetín bylo mým dlouholetým přáním. S radostí jsem uvítala, že setkání bylo nasměrováno právě do těchto končin. Kromě setkání s milými lidičkami jsem zavítala nejen do Tetína, ale díky dobrosrdečnosti Honzy jsem se mohla v Berouně setkat s příbuznou, se kterou jsme se viděly naposledy před třiceti lety. A jako bonus byla návštěva poutního místa Svatý Jan pod Skalou... Zjistilal jsem, že jsem vlastně nejvzdálenější účastník setkání (423 km). Stálo to za to. Děkuji moc a věřím, že se zase společně setkáme.
Marie Novotná a syn: Tento pobyt s íčkem se opravdu vydařil. Počasí nám přálo a naplánovaný program se vyplnil na 100 %. Poděkování patří Honzovi, ale i všem zúčastněným. Večerní sedánky při vínku byly plné smíchu s moc prima partou. Děkuje havlíčkobrodská dvojka!
Anna Potůčková: S kamarádkou Vlastou moc děkujeme za krásné a velmi přátelské setkání v Srbsku. Program byl hodně zajímavý, poznaly jsme nová místa naší krásné vlasti. Bylo to prima.
Vladislava Dejmková: Letošní akce i60 v Srbsku se mi moc líbila. Oceňuji velmi dobře připravený a zajímavý program i možnost setkat se s milý
Alena a Zbyněk Tollarovi: Děkujeme za pozvání do krásného kraje Českého krasu a za perfetní organizaci íčařského setkání. Jsme rádi, že jsme se zase mohli vidět se známými lidičkami, ale i novými tvářemi. Výlety byly perfektní, počasí vlídné a domů se budeme vracet spokojeni a s těšením se na další sraz.
Zdenka Soukupová: Srbsko s i60 nemělo chybu. Dokonce i počasí se Honzovi podařilo zajistit!
Marie Seitlová: Honzo, moc děkuji za úžasné dny s íčkem!
Marie Nováková: Děkjuji za krásné dny strávené s i60. Letos jsem jela poprvé a už teď vím, že ne naposledy. Program výletů byl úžasně naplánován, průvodci perfektně vybráni a počasí se vydařilo. Velká pochvala J. Raškovi za organizaci a starost o nás všechny.
Libuše Křapová: Bezvadné setkání jako vždycky - smích, pohoda, dobří kamarádi, totiž převážně kamarádky. Těším se už teď na příští rok.
Olga Štolbová: Moc děkuji za sebe a za nás všechny. Bylo to moc milé setkání.
Hana Rypáčková s Eliškou: Setkání 'čka jsou vždy bezvadná. Možnost setkat se s tvářemi, se kterými si povídáme na webu. Turistika v nádherné přírodě uprostřed historických zajímavostí a památek. Nádherný prožitek.
Soňa Prachfeldová: s Jiřkou: Krásné setkání s přáteli z íčka, velké poděkování za vše, co pro nás připravil a zajistil náš milý Jan Raška. Nezapomenutelné a moc se těšíme na příští sraz.
Květka Pinkasová: Nikdo mi nevěřil, že jedu do Srbska na tři dny. Zažila jsem s přáteli další krásné setkání díky člověku, který se rozhodl před lety dělat radost potřebným, nejen mladým. Honzo, jsi naše jednička a vzor pro jiné.
Eva Mužíková:
Seděly jsme spolu u jednoho stolu,
od smíchu nás bolí bránice,
od našlapaných kilometrů naše nohy nejvíce.
Honzou jsme hýčkány byly, staral se o nás jak o své dětičky,
když jsem na túře zbloudila, v ústrety na pomoc přispěchal.
Uteklo to jako voda, nadšená jsem velice,
děkuji za krásnou akci, liberecká Bertice.
Co dodat? Snad jen to, že pro fajn lidi je organizace takovýchto akcí radost. Díky všem!
