Moji, tvoji a naši
Ilustrační foto: Ingimage

Moji, tvoji a naši

19. 5. 2023

Mé dnešní zamyšlení bylo iniciováno článkem jedné paní na našem webu. Ta si stěžovala, že jí říkají „babičko“ děti od nových partnerek jejich synů. Jsou pro ni cizí, proti její vůli ji takto oslovují, ale přesto se staly součástí její širší rodiny. Já si myslím, že oslovení babičko není pejorativní, ale spíše vyjadřuje lásku dítěte. Co by za to některé ženy daly, kdyby je někdo takto nazval. Možná si myslí, že jí to přidává roky a ona si myslí, že je mladá. Co já vím? Spíš podle mě je nepřirozené při jejím věku (67), aby ji takto nikdo neoslovoval. Z článku vyplývá, že právě to byli její synové, kteří jí pro ni tento „danajský dar“ přivedli. Oni asi opustili své původní rodiny. Malé dítě nerozlišuje, zda je vztah pokrevní. Ono hledá spíše lásku a něhu.

My máme se ženou opačný názor. Syn utekl od svých dětí za jinou. Moc si nepomohl. Snacha se časem dala dohromady s jeho spolužákem. Vzali se. On má syna z prvního manželství, ona dvě dcery s naším synem a spolu holčičku. Klasika. Moje, tvoje a naše. Nejenže jsme se snachou nepřerušili své styky, ale často se vídáme, jezdíme spolu na dovolenou a pomáháme jim při dnešní drahotě. Jsou tam přece naše vnučky. Chceme, aby byly spokojené, plné lásky a nestrádaly. Nemáme srdce říkat dívence, že má žena není její babičkou a já dědeček. Zvláště, když dědečky nemá.

Je první máj. Jsme společně ve Velkých Karlovicích na prodlouženém víkendu. Je to v místech, kde se natáčel televizní seriál Dr. Martin.  Ze zahrady je slyšet spokojený smích dětí a my dospělí grilujeme. Pohoda. Funguje to. Tím neříkám, že krev není krev. Jen chci říci, že naše vztahy nesmí negativně ovlivňovat život dětí. Ony za to přece nemohou.

glosa rodina
Hodnocení:
(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Karel Vancura
Před rokem a půl jsem se stal ve 44 mladým dědečkem od "vyženěného" syna. Společná dcera na to má doufám ještě hodně času (je jí 16). Nikdy jsem kluka nebral jako "cizího" ale vždycky jako svého, i když třeba ne syna, na to mezi námi byl moc malý věkový rozdíl, ale fajn parťáka a kámoše. A vnučka je prostě taky moje, i když mi ještě neříká dědo, ale užvatlané dědě... Život je moc krátký a vrtkavý na to, abychom si házeli klacky pod nohy a odstrkovali obzvlášť ty malé které za nic nemůžou. A neskutečně krátký na to, abychom odmítali lásku, kterou nám ta "prťata" chtějí dát a touží po té naší.
Marie Faldynová
Také si myslím, že přidělávat k problémům takto pospojovaných rodin další je škoda. Proč nemít o milující vnouče víc?
Martina Růžičková
Moc se mi váš přístup líbí.
Lenka Tůmová
Ten stížnost na nepokrevní vnoučata, která říkala té paní "babičko" se mi také nijak nelíbila. Když mi tříletá "cizí" holčička vložila ručku do dlaně a oslovila mě "babičko", bylo to moc hezké.
Jarmila Komberec Jakubcová
Synova manželka měla z prvního manželství desetiletou dcerku a spolu mají ještě dvě děti. Snachu jsem přijala jako svou dceru a její Sájinka kterou přivedla je milovaná vnučka a báječná sestra svých mladších sourozenců. Žijeme všichni spokojeně v našem domečku kromě té nejstarší a máme se všichni rádi. Sájinka se provdala a nyní čeká miminko.A tak budu v říjnu prababička. Syn nikdy nedělal rozdíl mezi vlastními a nevlastní.
Zuzana Pivcová
Myslím, že jste ve svých postojích spravedlivý a velmi se mi to líbí.
Blanka Lazarová
Naprosto s vámi souhlasím. Proč by to měly odnášet děti, které za nic nemohou. Mám také vlastní zkušenost, vím o čem to je. Rozhodně ne o tom, jestli mi budou říkat babi nebo jménem. Každý ať si to nastaví tak, jak mu to vyhovuje. Ale babi je přece milé, ne?
Daniela Řeřichová
Hezký článek. Náš syn s manželstvím přijal i třináctiletou dceru své paní. Manželství se sice rozpadlo, ale s nevlastní vnučkou se stále stýkám a mám radost z její malé holčičky, která mi říká babi. Je to dojemné.
Jana Šenbergerová
Váš článek je pro mě pohlazením ve světě, kde čím dál tím víc zaznívá MOJE a cizí. Pokud se to týká dětí, je to o to smutnější.
Jan Zelenka
Já bohužel úlohu dědečka plnit nemohu. Mrzí mě to. Syn zemřel, jedna dcera je bez dětí a tak mám vnučku a pravnoučky od starší dcery. Ale jsou daleko a nemají o kontakt se mnou zájem.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?