Hned první den jsme se po ubytování v příjemném hotelu Elma vydali obhlédnout poklidnou Berounku a hluboké údolí ostře zaříznuté do zdejších prvohorních vápenců. Zatímco zdatnější došli až k vodopádu, ostatní se kochali romantickou přírodou.
Večer nás čekal kvíz, bohaté pohoštění a spontánní zábava, končící kolem půlnoci. Pro mne byla hezkým bonusem návštěva sympatických manželů Přibilových, kteří s námi na portále sdílejí své zážitky z dobrodružných výprav.
Navzdory původní nepříznivé předpovědi počasí svítilo slunce i druhý den a my jsme se vydali k poutnímu místu Tetín, jehož počátky jsou v pověstech spojovány s Krokovou dcerou Tetou. Kdysi tu stál dřevěný knížecí dvorec kněžny sv. Ludmily, která zde byla 15. září roku 921 zavražděna.
Íčkařská parta se v průběhu putování rozdrobila do malých skupinek tak, jak to vyhovovalo tempu účastníků, fotografování, povídání.
No a pak jsme některé trochu "sešly z cesty. "
Já jsem se svou parťačkou na rozcestí Tetínské skály nebo Tetínská hospoda zvolila zdánlivě logičtější variantu. Bohužel v občerstvovacím zařízení nás čekali o dvě hodiny později.
A tak jsme stály nad roklí a z protější strany mávali naši souputníci....
Naštěstí se v liduprázdné vesnici zjevil anděl v podobě řidiče, který nás ochotně zavezl k místu určení a my jsme mohly absolvovat zajímavou přednášku v jednom ze tří místních kostelů.
Úchvatnou Tetínskou vyhlídku naštěstí nezmeškal nikdo.
.
Fotoaparáty cvakaly a po prohlídce dalších zajímavostí jsme se přemístili do nám již známé restaurace na tradiční výletní řízek.
Následně se naše cesty rozdělily. Někdo jel do Koněpruských jeskyní, někdo po své ose cestou necestou a naše parta zamířila do Berouna, proslulého hrnčířskými trhy.
Všichni jsme byli ve svém rozhodování naprosto svobodní a náš ochotný organizátor Honza stejně jako další řidiči obětavě přepravoval autem ty, kteří tuto možnost zvolili.
Také druhý večer, který proběhl na terase hotelu, byl plný smíchu a radosti. Přeskupovali jsme se individuálně od stolu ke stolu a bavili jsme se o všem možném s výjimkou politiky.
Třetí den započal již brzy ráno, neboť na desátou hodinu jsme měli domluvenou přednášku týkající se historie obce Svatý Jan pod Skalou. Bývalý starosta a sympatický lokální patriot v jedné osobě pan Ševčík nás provázel kostelem Narození sv. Jana Křtitele, bývalým benediktinským klášterem, hřbitovní kaplí i místním muzeem.
Kostel Narození svatého Jana Křtitele je raně barokní stavba z let 1657–1661 postavená podle plánů Carla Luraga. Uprostřed kostela stojí náhrobek svatého Ivana, ve kterém je umístěna schránka se světcovými ostatky. V části skalního kostela je zachována přirozená travertinová jeskyně s původní krápníkovou výzdobou. Vedle kostela vyvěrá silný pramen léčivé vody, který dal vzniknout dnes již zaniklým lázním.
V rozsáhlém objektu, kde byl v 50. letech minulého století Tábor nucených prací, nyní sídlí Svatojánská kolej, Vyšší odborná škola pedagogická a ekologické středisko Kavyl.
Obdivovali jsme zrestaurovaný refektář a pak jsme se vmísili mezi studenty do jídelny a poobědvali zdravou krmi.
Navštívili jsme také skromné vlastivědné muzeum opatrované místními nadšenci a evokující nostalgii minulých dob.
Můj pobyt končil návštěvou Kaple sv. Maxmiliána, kterou nechal v polovině 19. století postavit předseda spolku pro výstavbu Národního divadla v Praze JUDr. Maxmilián Berger.
Rozloučila jsem se pohledem na stopadesátimetrovou skalní stěnu, na niž několik odvážných jedinců z naší party vystoupalo.
Ten pohled se mi zdá symbolický.
Objevovat krásy našeho světa můžeme z cesty na úpatí nebo z vrcholku hor. Obojí má své kouzlo.
Díky všem, kteří spoluvytvářeli srdečnou atmosféru, se májové setkání nadmíru vydařilo.
Už se těším na další.
