Když byla v roce 1927 poprvé v Národním divadle provedena opera českého skladatele Jaromíra Weinbergera Švanda dudák, „bylo rozhodnuto již po krásné a rozměrně založené předehře“, psal tehdy pražský tisk. Poté, co zachránce díla Franze Kafky, literát a hudební kritik Max Brod, přeložil operu do němčiny, rozletělo se pohádkové dílo doslova do celého světa, včetně uvedení v Metropolitní opeře v New Yorku, Královské opeře v Londýně, Vídeňské a Berlínské státní opeře nebo Teatro Colón v Buenos Aires.
Švanda dudák byl přeložen do sedmnácti jazyků a ve třicátých letech se stal nejúspěšnějším českým operním titulem ve světě. Jeho slávu přerval až nástup nacismu. Jaromír Weinberger se jako židovský autor dostal na seznam „nežádoucích“ skladatelů a jeho dílo bylo společně s expanzí nacistického Německa postupně zakázáno prakticky v celé Evropě. Autor emigroval do Spojených států, kde byl až do konce života nešťastný a nikdy se mu již nepodařilo navázat na tento mimořádný úspěch.
Zpěvohra podle populární báchorky Strakonický dudák aneb Hody divých žen Josefa Kajetána Tyla je pohádkou se vším všudy – s nekomplikovaným příběhem, ryzími charaktery na straně dobra či zla a samozřejmě se šťastným koncem. Vše podpořeno líbeznými melodiemi, mistrně zvládnutými fugami i velkolepým závěrem Tož příběh se končí s citací krásné české písně Na tom našem dvoře. Libretista Miloš Kareš zachoval příběh o Švandovi s kouzelnými dudami a jeho mladé ženě Dorotce, dovolil si však připsat postavu loupežníka Babinského, který si tajně myslí na Dorotku, a tak Švandu přesvědčí o jednotvárnosti života doma v chalupě a navede ho vydat se za královnou se srdcem z ledu, která je v moci zlého černokněžníka. V jejím království svede Švanda boj o život, když jej zachrání Babinský a Švandovy kouzelné dudy, aby se hned vzápětí propadl za svou lež do pekla. I působivé, „pekelné“ třetí jednání však nakonec skončí šťastně, Babinský obehraje Lucifera v kartách a Švanda – poučen a napraven – se vrátí ke své Dorotce a prožije s ní láskou naplněný život. Pražská inscenace je prodchnuta fantaskními obrazy, typickými pro režiséra Vladimíra Morávka. Scéna se tak „hemží“ domácím zvířectvem, kočkou v nadživotní velikosti, létajícím andělem či čerty a čertíky různého věku, pohlaví i velikosti.
FOTO: Ilona Sochorová
Švanda dudák není dětská opera. Jde o plnohodnotný operní titul se vším všudy, včetně patřičné délky tří jednání. Může být ovšem krásným iniciačním operním zážitkem pro vnímavé děti (doporučujeme věk 10+) a pohlazením pro dospělého diváka s dětskou duší, který se nebude podivovat tomu, když v kuloárech Národního divadla potká kohoutka, slepičku nebo nefalšovaného dudáka ze Strakonic. 18. a 24. června uvede Opera Národního divadla poslední dvě reprízy této opery v letošní sezoně. Skvělý tip vyrazit si s vnoučaty do Zlaté kapličky! Více informací a vstupenky na musicanongrata.cz a narodni-divadlo.cz.
Opera Švanda dudák je součástí projektu Musica non grata, který se věnuje znovuobjevování tvorby skladatelů a skladatelek pronásledovaných nacistickým režimem. Cyklus je realizován s finanční podporou Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze.