Samomluva

Samomluvu používám většinou potichu, sem tam nahlas jenom, když jsem sama doma. Někdy ji používám, když se chci ujistit, že jsem něco udělala. Např. před odchodem z domova si řeknu a kontroluji, zda-li mám klíče a ještě nějaké další věci, které potřebuji sebou.

Vzhledem k tomu, že hlasitou samomluvou většinou netrpím, musím brát v úvahu svou nižší inteligenci, jak ze článku vyplývá. Nedá se ale nic dělat. Na stará kolena se měnit nebudu. Občasnou výjimkou jsou případy, kdy zakopnu o Britney, kterou mám stále u nohou. Své následné hlasité výroky zde ale raději nebudu prezentovat. Ale povídám si s Britney a potichu občas i sám se sebou. Každý jsme nějaký. Občas si nahlas čtu i své některé texty, abych lépe vnímal jak jsem zachytil námět. Souhlasím s paní Jakubcovou. Oči mojí malé Britney také někdy dovedou hovořit.

Věrko, o tom, že samomluvou trpí hlavně inteligentní jedinci, jsem četla také - a samozřejmě s tím bezpodmínečně souhlasím. Protože samomluva je moje specialita, včetně toho oslovování sebe sama jako druhé osoby :-) Když se něco povede, pochválím se - Ty jsi ale šikulka, Křapová, opakem - Jsi ale blbec, Křapová :-) Dokážu i nahlas plánovat akce - co teď jdeme dělat, Křapko? :-)

Článek se mi moc líbí stejně tak jako úvodní foto. Zvířátka umí "mluvit" pohledem. Na kocourkovi Piškotovi hned poznám když chce kapsičku či jen pohladit. Co se týče samomluvi, tak jedna moje kolegyně má takové motto: "samomluva je jediná možnost promluvit si s rozumným člověkem".